Sídlo Galadriel

Krev jako čokoláda 5

23. srpna 2011 v 13:48 | Galadriel |  Krev jako čokoláda
Opět jsem naslibovala rychlější přidávání nových věcí a skutek utek. Od teď se slibováním
končím, neboť jsem naprosto neschopná to dodržovat. :-) Zkusím se tedy vykoupit :-D
Dávám svou kůži na trh a nechávám další svou práci na Vás. Napište do komentu k čemu
by jste chtěli příště pokračovaní. Nebo třeba jednorázovku: s jakým párem, tématem,
příběhem, s nějakým zajímavým nápadem, zápletkou. Je to na vás. Já se přizpůsobím a
pokusím se splnit vaše přání. Pustím se do práce, která bude v komentech nejčastěji
zmiňována. Tuhle povídku věnuji všem, kteří zde minule zanechali komentář: tess, Deety,
Herne, Saskya, Sue, kami, bacil, Ivet, Annie, Nade, Wierka, Wigy, maybe.alive.
Máte mé díky :-)
Ps: Dovolila jsem si vepsat do kapitoly narážku na jednu mnou neoblíbenou knižní ságu. Proto
prosím fanoušky této ságy, aby tuto narážku brali s nadsázkou, neboť s nadsázkou jsem ji
také napsala :-D To, že tuto ságu nemám ráda, neznamená, že nerespektuji její úspěch.


5.kapitola

Mladý Malfoy práskl dveřmi své pracovny. Poslední dobou se odtud často ozýval zvuk práskajících dveří. Usadil se do židle a rukama si masíroval krk. Bříšky prstů kontroloval, zda není něco v nepořádku. Jeho představivost mu přišla absurdní. Věděl, že mu Potter nic neudělal. Vyběhl od něj hned, jakmile se k němu přiblížil. Ale přesto nedokázal dát ruce pryč z krku.

Jak mohl být celou dobu tak slepý? Všechno na něj doslova křičelo správnou odpověď, ale on byl k tomu naprosto hluchý.

"A VEN!" zakřičel na svou sekretářku, která vběhla do jeho kanceláře s tupým úsměvem, neměl na ni vůbec náladu.

Pohledem spočinul na knize, kterou nedávno dostal. Teď na něj mezi ostatními výtisky doslova zářila. Byla tak tlustá, že by s ní dokázal zdolat nejednoho nepřítele. Hůlkou si ji přenesl na stůl. V obsahu si našel kapitolu, kterou potřeboval, a otevřel knihu na vybranou stranu.

Zastavoval u slov jako nebezpečný, silný, krev, hladový, bledá pleť, tma, nesmrtelný. Hrdlo se mu ze všeho nepříjemného napětí stahovalo. Nemohl uvěřit tomu, že vše, co čte, tak úzce souvisí s Potterem. Děsilo jej, když zjistil, jak mocný teď je. Celou dobu jej mohl zabít, využít chvíle překvapení. Ale na co by to dělal? I kdyby se mu podařilo utéct přes kouzelnou bariéru, Weasley by ho stejně dřív nebo později našel. Nedovolil by, aby se něco takového provalilo na veřejnost. A co když je ta kniha jenom plná žvástů? Zaklapl ji a hlavu si opřel o stůl. Měl by se uklidnit a vrátit se ke svému osvědčenému pragmatickému myšlení.

Proč Potter dovolil, aby se mu to stalo? Nebo to snad byla jenom nehoda? Teď už chápal, proč se to Weasley tak snaží ututlat. Tohle by určitě zmenšilo jeho důvěryhodnost v kouzelnickém společenství. Přece jenom je jeho rodina se Zlatým chlapcem úzce spojena. To na něm založil celou svou ministerskou kariéru. Kdyby byl on na jeho místě, udělal by to samé. Nebo hůř, dávno by ho zabil. Upřímně pochyboval, že to Artur jednou neudělá.

Bylo mu špatně z toho, jak uvažoval. Měl by se snažit Potterovi pomoci. Místo toho lituje Wesleyho.

"Někdo vás volal?" zakřičel na asistentku, která vykoukla ze dveří po té, co knihou práskl o stěnu.

Měl by za ním zajít a omluvit se za to, že takhle zbaběle utekl. Nebyl si jistý, zda by ze sebe dokázal vymáčknout něco, co by alespoň omluvu připomínalo. Myslel si, že když zjistí, co Potterovi je, někam ho to posune. Bude vědět, jak mu má pomoci. Místo toho se to zdá vše zamotanější.

Weasleyho držela od vraždy hrdiny kouzelnického světa s největší pravděpodobností pouze lítost, nebo se za něj někdo přimluvil. Mohl jej klidně vypustit, nechat žít v samotě, ale nikdy by jej neměl tak pod kontrolou jako u svatého Munga. Možnost, že by jej nechal žít u sebe, ve svém sídle, starý Weasley zřejmě okamžitě zamítl. Neriskoval by zdraví své rodiny, ale i tak Draco nevěřil, že by je Potter nějak mohl ohrozit. Byl to pořád ten stejný zatvrzelý, věčně spravedlivý Nebelvír. Nedokázal by ublížit přátelům, raději by ublížil sobě.

Když si to mladý Malfoy uvědomil, cítil se ještě hůře. Celou dobu od něj žadonil, aby mu řekl pravdu. A potom, co se ji konečně dozví, uteče jako malá holka. Tohle bylo pro něj víc ponižující než by byla omluva.

"Vaneso?"

Blondýna nervózně otevřela dveře. Vypadala, že by raději byla všude jinde, jen ne v Dracově kanceláři.

"Přiveď mi sem pana Evanse!"

"Ale pane, pacienty nemůžeme volně provádět po nemocnici, navíc do kanceláří," poslední slova téměř šeptala.

"Máš snad pocit, že nejsem dostatečně obeznámen s pravidly nemocnice? Je to součást léčby. Pan Evans je neškodný," při posledním slově se mu tvář zkřivila do úšklebku.

"A Vanesso," zvolal na ni, když zavírala dveře pracovny," vyhýbejte se prosluněným místům. Pan Evans je na slunce alergický, mělo by na něj fatální následky. Sama mi za něj ručíte."

Nedokázal si představit, jak by na něj sluneční paprsky mohly působit. Shořel by? Nebo by začal zářit jako disco koule v gay baru? Asi za 15 minut se ozvalo jemné zaklepání, po kterém se dveře se slabým zavrzáním otevřely. Pottera dovnitř popostrčila ženská ruka, zavřela za sebou a nechala je o samotě.

"Máš to tu hezké," Harry s úžasem pozoroval Dracovu kancelář. Bylo to nejspíš pár let, co viděl jen nemocniční lůžka, musel být rád za každý jiný prostor. Nevypadal, že by byl uražen Dracovým úprkem, ani že by jej nějak řešil. Nejspíš od něj čekal zbabělou reakci, což pro Draca nebylo nijak lichotivé.

"Asi tě nepřekvapí, že takovouhle kancelář vlastním hlavně díky tobě," odvětil blonďák. Vůbec se mu nechtělo pouštět se do rozhovoru o svém selhání a hlavně o Harrym. Dřív nebo později na to stejně bude muset navázat. Při té myšlence se nervózně zavrtěl na křesle. I přes to, že si minulou půl hodinu vtloukával do hlavy ideu o Nebelvírově krotkosti, necítil se v jeho přítomnosti v bezpečí.

K tomu všemu jej rozčilovalo, že se v něm naprosto nevyzná. Nevěděl, jestli nevědomého vůči jeho nervozitě jenom hraje, nebo si vážně ničeho nevšiml.

"Oh, Weasley. Potom musíš být rád, že mě tu máš," zavtipkoval Nebelvír a usmál se na muže před sebou.

Malfoye úsměv na Harryho tváři překvapil. Měl na něj uklidňující účinky. Tělo přestal mít tak napjaté a i on se začal usmívat. Jeho obličej okamžitě ztuhl, když si uvědomil, jak směšně musí vypadat. Rukou ukázal prázdnou židli naproti sobě.

Začal se opět cítit nesvůj, ale teď už to nemohl dávat za vinu pouze vědomí, že před ním sedí upír. Bylo za tím i něco jiného, o čem Draco věděl, ale nemohl to přesně identifikovat, což mu ještě víc nabourávalo jeho pevnou půdu pod nohama.

Možná strach, ale už stál před větším nebezpečím, než byl nebelvírský krvežíznivý tvor. V jednom okamžiku to mohl všechno ukončit. Dát od toho ruce pryč, říct Weasleymu, že ví jeho tajemství, a potom odjet daleko pryč s nějakým tučným úplatkem, obohatit své rodinné jmění. Nebo jej mohl na místě zabít. Za to by mu byl ministr nesmírně vděčný, odklidil by mu jednoho kostlivce ze skříně, s protivným hlasem svého svědomí by se už naučil žít.

Věděl ale, že tohle jsou jen myšlenky, které se nikdy skutečně nestanou. Nedokázal by Potterovi vědomě ublížit.

Harryho oči se do něj zavrtávaly, jakoby mu přímo viděly do duše. Měl pocit, jakoby slyšel všechno, na co právě myslí. Měl by mu přestat dávat vlastnosti, které nemá. To, že je nesmrtelný, ještě neznamená, že je nezničitelný. Tato idea jej vnitřně zklidnila a na jeho obličeji se objevil pro něj typický Malfoyovský úšklebek.
 

15 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 keishatko keishatko | E-mail | Web | 23. srpna 2011 v 15:30 | Reagovat

tak to som zvedavá ako to Draco vyrieši...upír sa nedá vyliečiť...dúfam, že to pre nich skončí dobre :D mám rada tento pár :D

2 Wierka Wierka | E-mail | 23. srpna 2011 v 19:13 | Reagovat

to je tááák zaujímavé...  co vymyslí ... o_o

3 Wierka Wierka | 23. srpna 2011 v 19:14 | Reagovat

[2]: jo ještě já...
len by ma zaujímalo co Zelená růže..  ale beru vše co dáš ... napíšeš  ;o)

4 Ivet Ivet | Web | 23. srpna 2011 v 19:29 | Reagovat

Ještě jsem neměla odvahu číst povídku, kde je Harry upír. Ale s tebou udělám výjimku. Takže jsem velmi zvědavá, jak to bude pokračovat. :))
A jinak prosím prosím o pokračování kapitolovek Nic není takové, jak se zdá být a Zelená růže. Díky, zlato. :))

5 bacil bacil | 23. srpna 2011 v 19:30 | Reagovat

Teda tak s touhle kapitolou jse mile překvapená. Docela jsem na tuhle povídku zapoměla,ale velmi ráda se k ní zase vrátím. Jsem zvědavá copak Draco vymyslí a jak to s Harrym půjde dál?

6 Herna Herna | 23. srpna 2011 v 22:12 | Reagovat

Těším se na pokračování.:)

7 Nade Nade | Web | 23. srpna 2011 v 23:22 | Reagovat

Jsem zvědavá, jakou léčbu Draco zahájí. :-)
***Zelená růže***

8 lady corten lady corten | Web | 24. srpna 2011 v 8:22 | Reagovat

pěkný díl, moc jsem zvědavá jak to bude pokračovat dál

9 Galadriel Galadriel | 25. srpna 2011 v 13:37 | Reagovat

Mí milí, drazí, zlatí, kteří jste si udělali trochu času a napsali mi sem komentář. Moc vám děkuji, vždyť jsou to právě komentáře, které mě jako autora živí a těší :-)

keishatko: Taky si myslím, že vampírismus je nevyléčitelný, a já nemám v plánu vymýšlet revoluční metodu léčení. Draco chce hlavně pomoci Harrymu dostat se ze situace, do které se dostal, a myslím, že to bude mít víc než složité. Ale budu se jim to snažit v mezích zpříjemňovat, jak jen budu moc :-D

Wierka: Zlato, ani jsem ti ještě něpoděkovala za betu :-) Posílám mé opožděné díky. Draco už si poradí, je to chytrý Zmijozel :-D

Ivet: Drahá, vždycky očekávám tvůj komentář a nikdy jsi nezradila mou egoistickou dušičku :-), která je ti za to nesmírně vděčná. Je to pro mě čest, že co se týče upírovského Harryho, uděláš pro mě vyjímku :-D

bacil: Jsem mile ráda, že jsi mile překvapená :-). Já už mám vymyšleno a Drakouš bude mít brzo taky :-D

Herna, Nade, lady corten: Ženy, já Vám děkuji za milé kometáře :-) A těším se na další:-) (doufám, že nějaké další budou :-D)

Vidím tu třikrát zmíněnou Zelenou růži, myslím, že je tudíž má další práce jasná :-)

10 deadlik deadlik | Web | 26. srpna 2011 v 21:46 | Reagovat

ZELENOU RŮŽI PROSIIIIIIM

11 Cera Cera | Web | 29. srpna 2011 v 13:50 | Reagovat

Taky nemám ráda upírskou tématiku s Harrym, ale todle... =) Narazila jsem na tvůj blog poměrně nedávno, jsem ráda, že jsi zpět =)
Jinak pokud ne tuto povídku, tak Zelenou růži. prosím =)

12 maybe.alive maybe.alive | E-mail | 5. listopadu 2011 v 10:58 | Reagovat

Já miluju upíry, kdypak přibude další kapitolka? :)

13 samba samba | 7. prosince 2011 v 17:43 | Reagovat

Opravdu krásně píšeš  ale ty prodlevy mezi kapitolkama, jsou pro čtenáře děsběsný.Zkusim to za rok ,třeba bude něco dopsaný a já si šťastně přečtu krásnou povídku

14 Karamel Karamel | E-mail | Web | 16. května 2012 v 10:13 | Reagovat

Fajn blog

15 Ivet Ivet | Web | 7. srpna 2012 v 23:46 | Reagovat

Kdy se něco objeví? Tak ráda bych chtěla potěšit tvou egoistickou dušičku. :P :)*

16 Iva Iva | 21. září 2014 v 21:35 | Reagovat

Máš uplne skvele napady a skvele píšeš, jen by to chtelo pokracovat dal... a snad jsi uspesnezvladla tenkrat maturitu ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama