Sídlo Galadriel

krev jako čokoláda 4

11. června 2011 v 15:25 | Galadriel |  Krev jako čokoláda
Ne, nejsem mrtvá :-D Jenom jsem teď měla hodně starostí s maturou. Podle všeho je úspěšně za mnou,
teď ještě musím počkat, co mi pošlou soudruzi z Prahy. Doufám, že se kapitola bude líbit. Děkuji za pomoc
s povídkou Wierce. Věnováno všem, kteří nade mnou ještě nezlomili hůl :-D


4.kapitola

Zavřel za sebou dveře pokoje čísla pět. V duchu si ještě přehrával rozhovor, který před pár dny vedl s ředitelem.

"Pan Evans je teď vaší jedinou starostí."

"Chcete mi vzít všechny mé nynější pacienty? Jsou nemocní. Když jim teď dáte nového doktora, nemusí to psychicky zvládnout, pochopit. To jim rovnou podepište ortel smrti."

"Ten už jim podepsali, když je přivezli sem."

Od té doby měl celou situaci v rukou Weasley. Celá nemocnice se začala rekonstruovat. Dokonce přistavovali nové křídlo. Přibylo zde pár nových lidí, kteří měli stejně jako Draco na starost jedinou osobu, Pottera.

Najednou se všichni starali o místo, které tolik let přežívalo bez povšimnutí druhých.

Dostal novou kancelář, vyšší plat a blonďatou tupou asistentku z ministerstva. Nejspíš mu chtěli udělat radost, ale někdo se jim zapomněl zmínit, že mladý Malfoy je gay. Ale Draco neměl chuť připravovat se o zábavu, kterou mu svými naivními pokusy připravovala. Pochyboval o tom, že archivace byla součástí asistenčního kurzu, který podle svých dokumentů absolvovala.

Byl opět v tom nudném pokoji, který se mu zdál o něco šedivější. Stačilo přidat pár pavučinek a byla by z toho hotová ložnice pro Voldemorta.

Myslel si, že s ním to bude jednodušší. Hlavně potom, co jej sám požádal o pomoc. Ale jako by onoho starého známého Pottera zhltla oprýskaná dlažba pokoje. U okna jeho postele byly opět zataženy závěsy tak, aby sluneční paprsky neměly možnost dostat se k jeho posteli. Marně se snažil vzpomenout, zda to tak bylo i při jejich prvním setkání.

Často potkával sestru, která vycházela z Potterova pokoje s vozíkem zakrytým bílým plátnem tak, aby nemohl vidět, co v něm je. Jak má proboha léčit pacienta, když ani nemůže zasahovat do toho, jaké léky mu budou podávány? Když ani neví, jakými braky ho krmí? Bylo mu řečeno, ať se do to nestará, ať jenom dělá svoji práci. Podle všech rad a nakázání, měl pouze sedět a nedělat nic. Možná, že by se byl přizpůsobil. Možná, že by sáhl po šanci znovu si vydobýt místo ve společnosti. Nevadilo mu, ušpinit si ruce, kdyby se nejednalo o něho.

Sedl si vedle jeho postele a zíral na němou bledou tvář. Nevěděl, co s ním je, ani příznaky jeho nemoci nemohl srovnat s žádnými, které kdy viděl u svých minulých pacientů. Pokud ovšem opravdu šlo o příznaky. Pleť každého člověka by zbledla, kdyby k ní slunci zarazili přístup na delší dobu. Někteří lidé jsou přirozeně bledí, sám je jedním z nich. Občas uvažoval, zda je Potter opravdu nemocný. Za nějakou dobu si zvykl na jeho zjev tak, že jej pokládal za samozřejmý. Proč by ho ale zavírali na psychiatrii, kdyby mu nic nebylo? Byl bezradný. Stále jej však hlodal v hlavě červíček. Červíček, který věděl, že Potter ví víc než dost k tomu, aby v tomhle zmatku měl konečně jasno.

Dnes však měl něco víc, než jen plno k ničemu nevedoucích otázek. Otevřel složku přeplněnou novinovými výstřižky a postupně je začal podávat Harrymu.

"Tady, 10 roků zpět, Harry Potter jmenován nejmladším vedoucím bystrozorů," cítil uspokojení, když si všiml, že mu Potter začal věnovat pozornost. Přítomnost Boba v nemocnici se konečně vyplatila.

"A tady další fotka s tebou a tvými takzvanými přáteli. Z Hermiony je fakt kočka. Proč tě vlastně ani jednou nepřišli navštívit? Jo tys o tom nechtěl mluvit," rýpnul si.

Bavil se tím, jak se Potter marně snažil otevřít ústa a něco říct. Konečně u něho viděl nějakou aktivitu po těch několika týdnech apatie.

Ukázal mu několik dalších fotek, na kterých dostával ocenění, fotky z večírků až k ...

" Ó ano a jsem u vrcholu. Tvá fotka s tvou americkou přítelkyní. Tu holku sice neznám, ale vypadá sympaticky. Prý je to jediná fotka vás dvou, která kdy byla bulvárem pořízená. Zajímavé je, že o té dívce nikdo nikdy neslyšel. Že ji nikdo nezná. Navíc je pořízena několik týdnů potom, co ses rozešel s tou zrzkou. Oficiálně rozešel. Možná si tu americkou slečinku poznal dřív, hmm? Svatba narychlo mi k tobě nesedí, ale každý si občas rád vyhodí z kopýtka."

Ó ano Pottere, dostal jsem tě. Vím, že bodám do čerstvého, ale já musím zjistit, co ti ty svině udělaly, i když se mi bráníš sebevíc.

"A pak, tři roky nic. Po slavném Harrym Potterovi se slehla zem. Prý se odebral s tou ženou do ústraní, aby mohl dožít v klidu a míru. Bez kouzelnického světa. Kecy! Ležíš tady a nic s tím očividně nemůžeš udělat. Vědí tví přátelé, že si tady? Předpokládám, že ano. Když tě samotný jejich papínek poslal sem. Třeba to byl jejich nápad."

Potterovi oči byly plné bolesti a nespravedlnosti. Muchlal v ruce prostěradlo, bylo vidět, že se drží ze všech sil, aby na Draca nevyjel. Ale proč to v sobě tak dusí?

"Tak mi řekni, Pottere. Co jsi udělal tak strašného, že se jim tvé jméno přestalo hodit? Musí vynaložit spoustu úsilí, aby umlčeli někoho, jako jsi ty. Přestala tě snad bavit ta zrzavá coura? Podle všeho si sní byl zasnoubený. To kvůli tomu na tebe zanevřeli přátelé? Kvůli tomu? Že by byli plní zastaralých předsudků?" začal se smát a doufal, že ho tím vyprovokuje.

Stoupl si k oknu a chtěl rozevřít závěsy, aby na Potterovo bledé tělo konečně dopadly sluneční paprsky a on si konečně mohl dokonale prohlédnout to, proti čemu stál. Kdyby tenkrát věděl, nejspíš by se donutil, ty závěsy nechat být.

"Nech je tak, jak jsou," zachroptěl Harry. Z jeho hlasu bylo patrné, že je psychicky vyčerpaný. Bylo otevřeno až moc starých ran.

Draco stiskl závěsy a podíval se na muže ležícího na lůžku. Zarazilo jej, že jej konečně slyšel něco říct, nějak zareagovat.

"Snad nejsi alergický na slunce," prohodil ironicky a chystal se závěs rozhrnout. Tenkrát ještě nevěděl, že jen díky hloupým závěsům ... .

"Pottere!" neměl tušení, jak se mohl tak rychle dostat až k němu.

Z ničeho nic u něj stál tak blízko, nebezpečně blízko. Až teď si všiml, jak strašidelně vlastně vypadá. Až teď si všiml zvířete, které v sobě dusil. Jak mu to mohlo nedojít? Vždyť to měl celou dobu před očima. Draco věděl, že teď je ta správná chvíle se bát. Proč jej to nenapadlo dřív? Měl to přímo před očima, celou tu dobu!

 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 tess tess | Web | 11. června 2011 v 16:42 | Reagovat

sem ráda, že už se zase budeš věnovat psaní. byla a ještě stále sem strašně zvědavá ćo se stalo s harrym. i když po téhle kapitole možná trochu tušim. doufám, že se tu brzy objevý nivá kapitola.

2 Deety Deety | 11. června 2011 v 17:18 | Reagovat

Super, nová kapitola. Už jsem se bála, že jsi se psaním skončila. Doufám, že bude brzy pokračování. A jinak mám taky takový tušení,...

3 Herne Herne | 11. června 2011 v 17:36 | Reagovat

Těším se na pokračování!

4 Saskya Saskya | 11. června 2011 v 17:55 | Reagovat

:-) peknééé, som zvedavá, čo bude nasledovať

5 Sue Sue | 11. června 2011 v 21:48 | Reagovat

Jsem ráda, že pokračuješ :*) vzhledem ke všem indíciím (od názvu povídky přes příznaky) bych si tipla, že je Harry upír. PS: Artur je tu fakt nepříjemnej.

6 kami kami | Web | 11. června 2011 v 22:48 | Reagovat

Teším sa, že sa táto poviedka opäť rozbieha. Maturita je jedná zlá, škaredá hnusoba, ktorá len zaberá čas. Vážne to vyzerá, že je z Harryho upír, ale aj tak je tam plno otáznikov. Nemyslím si, že sa to vyrieši len nejakým jednoduchým odhalením. Je to veľmi zaujímavé a teším sa na pokračovanie. :)

7 bacil bacil | 11. června 2011 v 23:04 | Reagovat

No ty opravdu víš jak napínat. No tak trochu souhlasím s ostatníma,ale jak tak hádám ty nás budeš ještě asi chvíli hodně napínat. Suepr kapča a moc se těším na pokračování

8 Ivet Ivet | Web | 12. června 2011 v 11:34 | Reagovat

Ach, Gal se nám probudila ze zimního spánku :)) To mám velkou radost. A kapitola je samozřejmě skvělá, ale tak nepěkně ukončená.. Snad bude co nejdříve pokračování, jinak mě máš na svědomí. :) Moc se těším na pokráčko. :))

9 Annie Annie | 12. června 2011 v 15:41 | Reagovat

Hurá konečně zpátky. Gratuluju k maturitě a doufám že během čekání na to co ti napíšou z Prahy si volnou chvíli zkrátíš psaním 5 kapitoly? Aspoň v to doufám... prosím... přímo žadoním... I beg you!! Napiš brzo pokračování :) Užij si klid po matuře

10 Nade Nade | Web | 12. června 2011 v 16:03 | Reagovat

Jsem nadšená, že jsi konečně zpět.
Ale hned první svůj počin zakončíš tak mrtvičným způsobem! Riskuješ, že to se mnou sekne, jestli brzy nepřijde vysvětlení ...
Díky! Gratuluji k matuře!

11 Wierka Wierka | 12. června 2011 v 20:18 | Reagovat

je to tak záhadné....já jsem tak napnutá.... ^_^

12 Wigy Wigy | 13. června 2011 v 16:37 | Reagovat

Nádherný! Naprosto dokonalá povídka, jen ji prosím tě dopiš, konečně jsem opět našla nějakou povídku, co vypadá opravdu nádherně, tak mi nemůžeš udělat to, že ji nedokončíš, prosím, prosím...
A připojuji se ke gratulacím k maturitě=o)

13 Galadriel Galadriel | 14. června 2011 v 13:51 | Reagovat

Ženy, ani nevíte, jak jste mě komentáři potěšily. Ani jsem si neuvědomila, jak mi slash chyběl. :-D Probuzení ze zimního spánku? to zní tak vznešeně, i když je pravda, že spánek byl hlavní náplní mého svaťáku. Nevím, zda vám mám prozradit, jestli jsou vaše typy správné či ne. Nechci se někoho dotknout a později být ukamenována :-D Ale prozradím, že v příští kapitole se dozvíte, co je Harry zač. Mhuhehehe :-D Ještě jednou děkuji baby, budu se snažit dopsat novou kapču co nejdřív, nechci vás mít na svědomí :-D Díky, jste zlaté :-)

14 maybe.alive maybe.alive | 25. června 2011 v 21:49 | Reagovat

Ahoj, tvá povídka se mi moc líbí.. kdypak přibude další kapitolka ? :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama