Sídlo Galadriel

Krev jako čokoláda 3

25. července 2010 v 12:55 | Galadriel |  Krev jako čokoláda
Nemožné, ale konečně dopsáno. Nevím, ale nejspíš mě poslední dobou opouští múza, jinak si 
totiž neumím vysvětli pět napsaných řádků za dvě hodiny sedění u počítače. Na chvíli jsem se
vrátila zpět k rozepsané povídce. Musela jsem se párkrát podívat so minulých dvou kapitol,
pár částí mi vypadalo.V příští kapitole to trochu víc rozproudím a prozradím něco víc o Harryho
minulosti. Doufám, že se kapitola bude líbit, tahle mi totiž vážně dala zabrat. :-D



3.kapitola

Celý večer nemohl usnout. V hlavě mu hýřilo přílišné množství myšlenek, než aby to mohla pojmout jedna mysl. Jeho prvním ranním cílem se stal automat na kafe. Kofein byla jedna z mála věcí, která jej uměla po ránu probrat a to i přes to, že měla být z jednoho z těch mudlovských přístrojů, které se tu poslední dobou začaly čím dál tím víc rozšiřovat. To už se ale tak někdy stává, když má ministr kouzel slabost pro mudly.

S kelímkem v ruce vykličkoval mezi bystrozory... Počkat! Co tu dělají bystrozoři? Stopl své myšlení a ohlédl se za dvěma osobami s dlouhými černými hábity, jak si derou cestu napříč chodbou. Na pohled impozantní a strach nahánějící bytosti, ale vzhledem ke své zkušenosti s dnešními bystrozory věděl, že je to vskutku pouze na pohled. Už tak tu pro něj na dnešní ráno bylo podezřele moc lidí.

Zabouchl dveře a schoval se do ticha své pracovny. Usrkl si trochu kávy a položil horký kelímek na stůl. Od toho, co se jej netýká, by se měl držet pěkně daleko. Stačil mu Potter. Při vzpomínce na jeho jméno mu sjel pohled na tlustý balíček s penězi pohozený na stole.

Jakoby se snad on, Malfoy, dal podpatit. Ale odmítnout by zřejmě znamenalo potíže a těch měl poslední dobou až přespříliš.

A ještě k tomu ten Nebelvír. Jestli byl někomu něco dlužný, tak to byl právě on. Vlastně mu byli dlužní všichni. Lidé tak rádi zapomínají, když se jedná o dluhy.

Vzal balíček ze stolu a kartotéku své pacientky. Jeho pracovní den začal. Ale ještě před tím si musí něco vyřídit.

Musí zjistit, za jakých okolností se tu Potter dostal. On mu to sám zjevně nepoví, ale rozhodně se to z něj pokusí později dostat. Bude jenom dobře, pokud bude mít schovaných pár es v rukávu.

Těch lidí je tu vážně nějak moc!

"Bobe," zvolal ihned jakmile spatřil žlutě zářící kšiltovku.

"Šéfe?" zamával mužík na pozdrav a opřel se o vozík, který před chvílí táhl před sebou.

Draco si nevěřícným pohledem přehodnotil vozítko, na jehož vrchní části byly různě poházené spisy a ve spodní části se nacházely láhve plné čistících lektvarů. Nikdy nechápal, jak tento člověk dokázal k sobě dát naprosto nespojitelné věci. A už vůbec nechtěl vědět, jak to vypadá u něj doma. Snažil se z hlavy vyhnat představu vany a u ní položené nedojedené svačiny.

"Nějaký problém šéfe?" zeptal se rozpačitě Bob a zvrásněnou rukou si otřel pot ze spánku.

"Pořád si schováváš staré noviny, Bobe?" zeptal se s nadějí v hlase Draco.

Bob byl ten pravý člověk, kterému jste mohli klást otázky typu kdo, s kým, jak, proč a vždy vám bylo odpovězeno. Měl schované články snad už od jeho narození. Tohle byla známá věc. Draco neměl tušení, kde všechny staré výtisky schovává a raději to ani vědět nechtěl.

"Jasně, šéfe," zatvářil se hrdě Bob a dal na odiv usměv plný kazů.

"Byl bys tak laskav a zjistil mi vše o Harrym Potterovi? Samozřejmě by to nebylo zadarmo," nahodil svůj ušklebek a ukázal mu balíček, který dostal od ministra kouzel.

Bob si mlsně prohlédl obálku a spiklenecky se na mladého Malfoye podíval.

"To se ví, šéfe. Zítra to tu máte," usmíval se dál Bob a nespouštěl z obálky oči.

Draco pobaveně sledoval mužíčka, který pohledem hypnotizova balíček s penězi, jež právě držel v ruce. Věděl, jakou moc mají peníze ale pokaždé, když znovu uviděl, jak dokáží člověka polapit, jej to nepřestávalo znovu a znovu udivovat.

Velice pomalu si schoval balíček do kapsy pláště čistě kvůli provokaci, a protože jej pohled na roztouženého Boba bavil. Ani nahá žena by nedokázala s Bobem udělat to, co balíček plný peněz.

Bylo mu ho až skoro líto, když na něj udělal svůj psí pohled po té, co mu balíček zmizel z dohledu v záhybech Dracova bílého pláště.

"Doufám, že to bude stát za to, Bobe."

"Nemějte strach, šéfe," uchechtl se mužík a dal si jeden mastný pramen trčící mu z kšiltovky za ucho.

Draco přátelsky poplácal Boba na rameni a chystal se odejít. Bob byl jeden z mála, nejspíš jediný, komu bylo dopřáváno tohoto gesta od Draca Malfoye. Byly prostě dny, kdy mladý Malfoy byl schopen tohoto muže mít trochu rád a nazývat jej přítelem. Byly tu ale i dny, kdy by jej nejraději vyhodil oknem na kamennou dlažbu. V tuhle chvíli byl velmi přátelsky naladěn.

Podobný vztah měl i Bob k Dracovi. Byl jediný komu říkal "šéfe". Což se od muže, jako byl Bob, pokládalo za jakýsi projev úcty. Neříkal tak ani řediteli nemocnice, který byl jeho zaměstnavatel. Měl k Dracovi respekt. Svým způsobem to byli přátelé.

Oba dva se navzájem dokázali, aniž by si to uvědomovali, pochopit. Draca se stejně jako Boba lidé stranili. Nestranili se tím způsobem, že by je nedokázali pozdravit, či spolu slušně vycházet na zdvořilostním obědě. Ale ani na jednoho se nikdy nepomyslelo při psaní pozvánek na večírky, osalvy, či na svatby. A když už si někdo potichu vzpoměl pouze zakroutil hlavou a zašeptal "absurdní".

Kdo by toužil po chvíli trapného ticha následované zhnuseným šepotem a odcházením hostů po té, co by na jeho večírek, s kterým je tolik práce, přišel syn smrtijeda? A kdo by se chtěl věčně omlouvat za hostův trapný humor a poznámky či sledovat, jak se jeho hosté otáčejí za ne moc zrovna vábivým spoluúčastníkem večírku?

Svým způsobem měli víc společného, než s kteroukoliv jinou bytostí pracující v nemocnici. Svým způsobem oba dva byli rádi, že tu jeden pro druhého jsou, ačkoliv by to nidky neřekli nahlas. Svým způsobem ani nemuseli, někdy jsou slova zbytečná.

"Šéfe," Bob se na chvíli zarazil, celý obličej se mu protáhl, jak se snažil udržet myšlenku v hlavě," volal vás ředitel. Prý se k němu máte okamžitě zastavit," vyhrkl ze sebe rychle a tvář se mu opět uvolnila.

Draco marně vzpomínal, kdy si jej ředitel nemocnice naposledy zavolal na kobereček. Bylo to už hodně dávno.

"Díky, Bobe," kývl na rozloučenou mužíkovi a šel pomalým krokem k ředitelově kanceláři.

Rozhlížel se po bystrozorských pláštích, napočítal jich téměř deset na jeho patře. Když se přiblížil ke kanceláři ředitele viděl dva bystrozory stojící u dveří. Oba dva se snažili vypadat co nejhrůzosrašněji a nejvážněji. Výsledný efekt by možná zastrašil krysu, nebo někoho jako byl ředitel nemocnice, ale ne všemi kouty prohnaného člověka. Takový člověk poznal sbabělce, takový člověk se nenechal snadno zastrašit, od takového člověka je lepší držet se co nejdál. Draco Malfoy byl takový člověk a moc dobře poznal odznaky, které se hrdě tyčily na hrudích oněch dvou bystrozorů, ačkoliv si pramálo tyto odznaky zasloužili. Moc dobře věděl, kdo si tyto zaodznáčkované bystrozory vydržoval. Že by mu osud přece jenom zamíchal správnými kartami?

Pobaveně si přeměřil oba bystrozory, kteří mu za jeho úšklebek věnovali zamračené a ublížené pohledy. Zaklepal na dveře a vstoupil do menší pracovny svého nadřízeného.

Byla to skromě zařízená místnost, nijak nevybočovala od zbylého vybavení nemocnice. Musel vystačit téměř se stejnou veliskotí kanceláře jakou měl Draco.

Ředitel mu kýval na pozdrav a pořád nervózně těkal očima mezi Dracem a místem za jeho zády.

Nebylo těžké uhádnout, kdo zaujímal místo v křesle, které bylo umístěno u stěny blízko dvěří. Bylo zde až moc nápověd.

Draco se usmál svým polovičatým úsměvem a pomalu obrátil hlavu. Rádoby překvapeně zdvihl obočí. Mýval v těchto gestech dobrého učitele. Nechť ti je země lehká Severusi Snape.

"Arthur Weasley," zasyčel to jméno jako by to byla nadávka.

Ministr kouzel si jen se zájmem přeměřil nově příchozího. Posunkem ruky dal najevo řediteli nemocnice, aby odešel a nechal je osamotě.

Poslat pryč ředitele z jeho vlastní kanceláře si nemůže dovolit jenom tak někdo. Kdyby to udělal někdo jiný, poznal by, že plnoštíhlý mužíček, jehož hlava vypadá jako po zásahu skřítka plešoděje, není tak bezbraný, jak se na první pohled může jevit. Tentokrát se ale nic takového neodehrálo. Ředitel si pouze utřel zpocené čelo a s vděčným výrazem a úklonkami se odšoural pryč.

Po tom, co zaklaply dveře, se Draco podíval zpět na Ministra kouzel. Seděl vzpřímeně na starém křesle, jako by to byl trůn perských králů. Nemuseli jste jej znát a už z prvního pohledu vám bylo jasné, že je to muž, který oplývá sebedůvěrou a nebojí se špatností, aby dostal to, co chce. Na první pohled bylo jasné, že je to muž s jednou nohou v pekle. Už to nebyl ten sympatický chlapík s rezavými vlasy, obnošeným hábitem a přátelským úsměvem. Už to nebyl ten typ, kterého by jste rádi pozvali na máslový ležák. Tohohle kouzelníka si chtěl každý držet v co nejúctivější vzdálenosti.

"Pan Draco Malfoy," ministr si poposedl v křesle.

"Je mi ctí vás opět vidět," řekl s falešným úsměvem. Draco uměl poznat faleš.

"O tom vážně pochybuji," odpověděl bez servítek.

Weaslyho obličej ztvrdl. Ministr kouzel nebyl zvyklý na to, aby mu někdo takhle odsekával, ale věděl, že i on tu klouže po velmi tenkém ledě. Všichni mají svou cenu, všichni, ani mladý aristokrat nebude výjimkou.

"Nejspíš víte, proč jsem zde."

"Ó ano samozřejmě. Došlo mi, že jakmile se Harry Potter objeví na jednom ze zdejších nemocničních lůžek, bude okamžitě následnován svými obdivovateli a tlupou novinářů, ale chybička se vloudila. Přátelé se zřejmě někde ztratili a někdo se tu až moc dobře snaží ututlávat přítomnost chlapce-který-přežil. A mě vrtá hlavou proč?" Draco se opřel o stůl v pracovně. Možná by měl trochu ubrat. Kdyby jej odtud vyhodili, už by Potterovi nebyl moc platný. Ale proč by si přitěžovali tím, že by vyhodili jednoho z mála doktorů, kteří tu pracovali?

Arthur Weasley mu pouze věnoval jeden z dalších naučených, nečitelných, falešných úsměvů a autoritativně se narovnal v křesle.

"Myslím, že to je ta poslední věc, která by vás měla zajímat pane Malfoy! Bohužel, ani rodině jako je ta naše se nevyhnou tragédie. I my máme kostlivce ve skříni. Harry se stal nebezpečný sám sobě i ostatním. A proč do toho všeho zaplétat veřejnost?! Nebylo by to dobré ani pro něj ani pro nás."

"Hlavně pro vás!" Draco přísně pohlédl na minisra.

Možná, že zacházel příliš daleko, ale nemohl v sobě potlačit tu malou vzpouru, která v něm rostla každým slovem, které muž před ním vyslovil.

Weasley vstal a napřímil se jak nejdůstojněji mohl a jak mu to jeho pýcha dovolila. Ne tohle nebyl ten starý dobrý Arthur milovník gumových kachniček.

"Opravdu nezapřete svou rodinu pane Malfoy. Vzpurní a pyšní. Ale kde je jejich pověst teď? Řekněte mi, nesnil jste někdy o tom, zase být navrcholu společenského žebříčku? Harry Potter je nemocný, ať jsi to hodláte přiznat nebo ne. Jediná vaše povinnost je postarat se o něj a jeho zdraví do doby, než se dokončí opravy nemocnice, ve které až doteď býval. To, jak to skončí pro vás oba, záleží pouze na vás. Uvažujte. Mám konexe vás opět dostat na vrchol. Záleží jenom na vás. Harrymu platíme co nejlepší péči. Co by se od nás, jako od milující rodiny, čekalo víc?"

Ano, Arthur byl dost mocný, aby jej dostal zpět do vysněného společenského postavení. Tohle bylo lákadlo, nad kterým stálo za to se zamyslet. Mohl mít zpět svou slávu. Nesjpíš by byla zaplacena doživotním špatným svědomím, ale tohle bylo něco, s čím se Malofoyové učili zžít už od pradávna. Ale opravdu by to stálo za to? Dal Harrymu slib, sice tichý slib, vyřčený jen v hlouby své duše, ale byl to slib. I když?

"Rozhodně bych nečekal, že zrovna na Harryho Pottera se přátelé vykašlou," opětoval Arthurovi jeho pohled.

"Dám vám radu. Nepleťte se do věcí, do kterých vám nic není. Naložíme s Harryho nemocí, jak nejlépe dovedeme. Nezáleží mi na tom, jak se na to díváte vy. Na vašem názoru pramálo záleží. Nazapomeňte, že vaše slovo už ani zadelka nemá takovou váhu, jako mělo za doby vašeho otce. Pokud uslyším něco, co se mi nebude líbit, nedělá mi problém Harryho okamžitě přeložit. I když by to byly zbytečné starosti navíc. Jak jsem řekl, dělejte pouze svou práci, nic jiného se od vás nechce. To jak to na konci bude vypadat, záleží hlavně na vás. Uvažujte jaké výhody z toho pro vás můžou vyplynout. Já umím ocenit dobrou práci. A abych dokázal, jak dobře se umím postarat o známé, zaplatil jsem Harrymu osobního doktora. Tudíž vás. Budete mít na starost jedině jeho. Aspoň budete mít čas na přemýšlení."

Arthur Weasley nečekal na další slova. Řekl vše, co chtěl a tím pro něj byla věc uzavřená. Koneckonců, kdyby se dělo něco, co by jej znepokojilo, měl konexe.

"Záleží pouze na vás," dodal ještě před tím než za sebou zavřel dveře.

Draco ještě víc zabořil ruky do stolu. U tohohle mohl velice rychle přijít k úrazu i on sám. Jestli se jednou do tohohle namočí, bude se mu horko těžko dostávat ven. Mohl dostat zpět vše, co dříve měl. Mohl opět patřit ke smetánce. Tohle Arthur Weasley mohl dokázat. Mohl vrátit staré časy. Ale Draco moc dobře věděl, že jakmile by jsi jednou kvůli tomuhle kouzelníkovi pošpinil ruce, nejspíš by jsi je musel v budoucnu pošpinit vícekrát. Tihle lidi totiž nemají nikdy dost.

Může si vybrat ze dvou možností. První z nich - pomůže Potterovi, ohrozí tím svůj vlastní krk a příštích pár let bude muset utíkat před hněvem ministra kouzel a jeho rodinky. Druhá možnost - bude skákat, jak Arthur bude pískat. Bude jeho poskok, ale bude mít zpět svou slávu. A Potter s největší pravděpodobností někde tichu a s něčí pomocí natáhne bačkory.

A nebo si udělá další možnost. Vybere si svou vlastní cestu, tak jak to vždycky dělával. Zlatá střední cesta. Udělá si to po Malofoyovsku!

"Uč se Arthure Weasley. Draco Malfoy ti ukáže, jak se to správně rozehrává!"


 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ivet Ivet | Web | 25. července 2010 v 14:16 | Reagovat

Draco má vlastní chytrou hlavičku, to se mi líbí. :)) Doufám, že pokračování tu bude za kratší dobu než tato od minulé. :D Zkusím přemluvit mou Múzu, ať se k tobě taky na chvíli staví. :)) Těším se na další kapitolu.

2 bacil bacil | 25. července 2010 v 14:46 | Reagovat

tak tohle bude ještě hodně zajímavé. Na tuhel povídku jsem narazila náhodou a už teď mně zcela zaujala. Doufám, že další dílek bude brzo. Jinak tu umřu zvědavostí.

3 Netfale Netfale | 25. července 2010 v 15:23 | Reagovat

líbí se mi jakým směrem to pokračuje :))
snad přidáš o další díl ;)

4 kami kami | Web | 25. července 2010 v 15:45 | Reagovat

Bob sa mi páči. vyzerá, že je fajn človiečik. :-) A to som sa ešte nevyjadrila k Dracovi, myslím, že táto úloha polo dobrého, ale stále slizolinského človeka mu vyhovuje. Super. :D

5 Glorilian Glorilian | Web | 25. července 2010 v 16:47 | Reagovat

Dobrá povídka, zatím vypadá velmi zajímavě. Jsem zvědava, co se vlastně Harrymu stalo. A těším se na další díly. =)

6 Bellatrix Black Lastrange Bellatrix Black Lastrange | Web | 25. července 2010 v 16:56 | Reagovat

Ta forma příběhu se mi vážně moc líbí...:) Dychtím po dalším dílku téhle zajímavě se rozvíjející skládačky.

7 Sharlaid Sharlaid | 25. července 2010 v 17:35 | Reagovat

Jsem hrozně ráda, že přibyla další kapitola téhle skvělé povídky. Už jsem ani nedoufala.

8 Saskya Saskya | 25. července 2010 v 17:46 | Reagovat

pekná kapitola :-)

9 Kiki Kiki | 25. července 2010 v 19:28 | Reagovat

hurááááá

10 Galadriel Galadriel | Web | 25. července 2010 v 20:17 | Reagovat

Ivet: Přemlouvej ji, dokopej ji protože já ze svého pomalého tempa asi zešílím :-D

bacil: Jsem ráda, že se líbí. Já taky doufám, že se mi podaří něco spáchat v kratším čase :-)

Netfale: Děkuji. Určo přidám další díl, jen nevím kdy :-D "Omluvný psí pohled"

kami: Boba jsem si taky oblíbila, však jsem se taky inspirovala jedním známým :-D. Draca se snažím nechávat Dracem tak jak jej mám ráda :-) a myslím, že aj on by byl rád :-D

Glorilian: Co se s Harrym stalo si zatím nechám pro sebe, ale v dalším díle určitě poodhalím velkou část jeho tajemství. Jenom prosím trpělivost s mým pomalým psaním :-)

Bellatrix Black Lastrange: Děkuji za kometík :-)

Sharlaid: Já jsem taky ráda, že jsem to konečně dopsala a posunula se v ději zase o kousek dále. Snad se ke mě má milovaná múza vrátí a já něco napíši v kratším čase.

Saskya: Děkuji :-*)

Kiki: :-D Vím, jsem pomalá :-D zkusím znovu "psí pohled" :-D

11 Nade Nade | 25. července 2010 v 21:48 | Reagovat

Zajímá mě, co vlastně Harry provedl, že s ním nakládají tímto způsobem. Dá se vytušit, že je v tom nějaký podraz.
Draco to tedy udělá po Malfoyovsku? A to bude co? Jsem napnutá, jako kšanda, víš? :-)

12 darken darken | Web | 27. července 2010 v 9:45 | Reagovat

Ahojda, můj komentář bude asi trochu vybočovat od ostatních a pokud tě naštve, nedivím se ti. Dneska lidi nejsou zvyklí na konstruktivní kritiku. Když se tak divám na ty komentáře, tak se vážně nedivím.
Máš tam chyby, človíčku. Jen namátkou... Je skončit a ne zkončit (to by ti měla označit každá kontrola pravopisu), slovo mýval sice existuje, ale rozhodně to není minulý čas od slova mívat, občas ti chybí nějaké čárky... :) Některá slovní spojení, která používáš, nedávají smysl... Vážně... Čpět pohledem? Zamysli se nad významem slova čpět. Stopnout myšlení? A to kde a kam? Stopují se přece auta. ;) ...
Doporučovala bych ti, aby sis našla nějaké dobrého beta-readera. Sice je to fuška, ale tvým povídkám by to určitě hodně pomohlo.
A ještě - ale to je jen můj vlastní problém, že nemám ráda, když se postavy ve ff příliš odchylují od kanonických vlastností - nechápu, proč jsi si vybrala pro hlavní zápornou postavu zrovna Arthura, vždyť v knihách to byl takový klaďas, až to hezké nebylo.  
Nemyslím to nijak zle, povídka se mi celkem líbí, jsem zvědavá, co Draco vymyslí a pokračování si určitě přečtu.
Měj se, popřemýšlej o tom, co jsem ti napsala a nezatracuj mě hned jako 'debilního kritika'.

13 darken darken | Web | 27. července 2010 v 9:48 | Reagovat

Vidíš, kritizuji a sama zapomenu napsat čárku. V tom je to kouzlo, když si to po tobě přečte ještě další osoba. :)

14 Wierka Wierka | 27. července 2010 v 19:29 | Reagovat

ahoji, dík za další kapču. Hm to by mě zajimalo, co s Harrym jako že je... zlatá střední cesta je nejlepší :o)
Nic proti darken, ale kritiku moc nemusim, ikdyž každy asi kritizujem... ja nejak chyby neřešim... každy někdy děláme.
no, a už se těšim na další díly ... ted hllavně růže XD

15 Galadriel Galadriel | 29. července 2010 v 12:41 | Reagovat

Darken: Kritika v tomhle případě mi nevadí, protože po slově "mýval" si ji rozhodně zasloužím. Kdyby to napsal někdo jiný, a nemyslel by umývání, nejspíš bych se nad tím taky pozastavila. Chyby druhých se vždy hledají snadněji, já jsem rozhodně důkazem, kolikrát mě překvapí, co po sobě najdu, nebo spíš někdo najde. Beta má určitě své kouzlo, toho jsem si vědoma. Bohužel pro mě, je zatím k nenalezení. Co se týče Arthura... .Kdybych výrazně změnila charakter jiné postavy, například Snapea, myslím si, že by mě k čertu poslalo hned několik lidí. Je mi jasné, že výrazné zásahy do postav samotných, se nemusí líbit všem a vždy se klouže po tenkém ledě. Ale napsala jsem  jej tak, jak se to mně hodilo do téhle povídky, když se to někomu nelíbí nemusí to číst. Jako "debilního kritika" tě rozhodně nezatracuji. Tak, myslím, že jsem na nic nezapomněla. Jo, slovní spojení, k tomu se už nejspíš vyjadřovat nemusím ... no i u tohohle je kritika oprávněná.

Wierka: Není za co :-) Zlatá střední cesta? Malfoyova cesta :-D Co se kritiky týče, tady je hold oprávněná, ať si moje ego křičí, jak chce. Budu se snažit v tom zlepšit, jak nejlépe budu umět, nic jiného v tomhle případě udělat nemůžu. S růží už jsem v půlce kapitoly hotová, tak se mi to snad podaří dopsat v solidním čase :-D

16 Galadriel Galadriel | 29. července 2010 v 12:45 | Reagovat

Nade: Děkuji za kometář. Co Harry provedl, či neprovedl, o tom se trochu víc rozepíšu příště. Vím, že se z téhle kapitoly moc nových informací nedalo vyčíst, ale i tyhle kapitoly jsou důležité. Uvidím, snad se mi při rychlosti mého psaní podaří dopsat růži i tuhle povídku co nejdřív.

17 Luis Luis | E-mail | Web | 16. listopadu 2011 v 6:11 | Reagovat

Good článek, ale nač stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko....:D

18 Martin Martin | E-mail | Web | 6. prosince 2011 v 22:13 | Reagovat

Pěkný....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama