Sídlo Galadriel

Zelená růže 11

23. června 2010 v 22:25 | galadriel |  Zelená růže
Mí drazí moc se omlouvám, ale musela jsem dát kamarádovi noťas na opravu a dostala jsem ho 
až dnes (pořád jsme se nemohli domluvit na čase předání, ale tak sonisphere chápate :-D).
Nekupujte si Visty jsou na hovno. Nebo jenom já mám s nima problémy už od začátku.
Doufám, že jsem vás neznechutila opožděním časem, ve kterým to tu přidávám, než ve kterém
jsem slíbila. Ještě stále ve mě zústává malá naděje, že si to i potom bude mít někdo chuť
přečít :-)Dávám to tu nezkontrolované, zítra vše doladím, ale v tuto hodinu se akorát tak
chystám do postele. Ještě jednou se omlouvám a dobrou noc :-)




11. kapitola

Proluskal si prsty na rukou, jeho matka by mu za to určitě uštědřila pár nepěkných pohledů. Pamatoval si na to, jak se jej snažila tohoto zlozvyku zbavit a jak se pokaždé ošila, když slyšela zaskřípění kloubů.

Už po několikáté si prohlédl svůj odraz v zrcadle. Natáhl hůlku směrem ke své košili, aby opět kouzlem změnil její barvu, ale nakonec sklopil hlavu a odšoural se zpět ke stolu.

Zkontroloval čas na hodinkách, ale spíš než čas kontroloval pouze hodinky. Pohledem sjížděl záhyby místnosti, i když ji znal nazpamět, jako by se díval, jestli je vše na svém místě. Trávil zde mnoho času a cítil tu jistější půdu pod nohama, ta se mu bude dněšní večer určitě bude hodit.

Cítil, jak se počet červů, kteří prolézali jeho břišní dutinou zvětšil, když slyšel jak se směrem k učebně blíží něčí kroky. Když se zvuk kroků vzdálil svěsil hlavu mezi ramena. Nevěděl jestli úlevou nebo zklamáním.

Už několikrát mu hlavou proběla myšlenka, že by Nebelvír nemusel přijít, ale pochyboval o tom, že by Harry měl dost silný žalůdek pokoušet Snapea.

Draco opět přišel k zrcadlu a začal si rovnat košili. Věděl, že vypadá dobře. Když jste Malfoy, tak o tom nemůžete mít pochyby. Věděl, že má u Harryho šanci, jestli velkou nebo malou to se ukáže dnes večer. Věděl, jak se má chovat při těchle večerech, ale přesto všechno byl nervózní.

Přestával věřit tomu, že tohle byl jeden z jeho lepších nápadů, protože teď jej spíš zahaloval strach než pocit vítězství.

Věděl, že je to anatomicky nemožné, ale přísahal by, že mu srdce spadlo do kalhot, když uslyšel zaklepání na dveře.

Harry by v tuhle chvíli dal téměř vše, kdyby měl možnost nahlédnout do budoucnosti. Věděl, že plácne nějakou blbost, věděl, že se určitě ztrapní, a byl si skoro na stoprocent jistý, že dnešní den skončí jeho zbabělým útěkem.

Zastavil se u starých dubových dveří, z oblečení setřel neviditelná smítka. Zvedl ruku, aby zkontroloval svůj dech, vduchu si říkal, že to není proto, aby se líbil, i když ho žádný jiný důvod, proč by tohle udělal, nenapadal. V duchu si zanadával, že přípravě na dnešní večer nedal více času.

"Tohle není rande, magore!"okřikl se Harry.

O chvíli později se chodbou se ozvalo zaklepání na dveře.

"Nenávidíš ho, nenávidíš ho, NENÁVIDÍŠ HO!" když se nikdo neozýval, zaklepal znovu a rázněji.

"Snad nečekáš, že ti ty dveře otevřu, Pottere!" vykřikl Draco.

Vyletělo to z něj dřív než si stačil uvědomit, že vůbec něco říká. Všiml si, jak se jemně chvěje. Připadal si, jako by to snad mělo být jeho první schůzka, a ani při té první nebyl tak nervózní. O to horší bylo to, že to vlastně ani žádná "schůzka" nebyla.

"Harry," pousmál se na černovlasého mladíka před sebou, jakoby před tím vůbec nic neřekl.

Harry polkl a snažil se zahnat prasácké myšlenky, které ho při pohledu na blonďáka oblečeného v rozevláté zelené košily napadaly. Při každém jeho pohybu se díky nezapnutým knoflíčkům u krku Harrymu poodhaloval nový kousek bledé kůže Dracova těla. Ta zatracená učebna byla najdenou příliš malá a bylo v ní velice horko.

Dracovi bylo až přespříliš jasné, že dnes se jen velice těžko bude držet přípravy lektvaru. Stalo se toho mezi nimi až příliš a bylo jen otázkou času, než pohár přeteče, a jeden z nich ztratí trpělivost hrát tuhle hru. Ale on má trpělivosti ještě dost, jméno Malfoy nemá nadarmo.

"Takže," obešel židli, ve které se Harry usadil, a mile se usmál. Myslím, že milý úsměv si v podání Draca Malfoye umíme každý představit, "pochybuji o tom, že jsi si připravil nějaký lektvar pro naší..."

"O co ti de Malfoy...," Harry prudce vstal a opřel se rukama o stůl. Možná, že by se jím nechal rád sbalit, ale určitě se nenechá urážet.

Draco se začínal Harryho rozhořčením příjemně bavit.

"Nebo se snad pletu, Harry?" při těch slovech se k němu co nejvíce naklonil, až se jejich tváře téměř dotýkaly.

V očích mu zajiskřilo. Nikdo jej nedokázal takhle dostat do varu, nikdo pouze Harry.

Harry se sesunul na zpět židly. "Ne," snažil se říct co nejvíce nasupeně, ale jeho tělo křičelo: VEDRO. Věděl, že při téhle hře na kočku a na myš na něj zřejmě zbyla úloha malého nebohého tvorečka, ale i krysa umí někdy svého kočičího soka pěkně potrápit. Při téhle myšlence se jízlivě usmál, ano i Potter něco takového dovede. Draco dostane, co chce a nebude sám, kdo si to bude užívat.

Draco si všiml malých plamínků v Harryho očích. Už si zvykal na to výdávat je před jejich malými školními souboji. Všiml, že sedí mnohem klidněji, že to není ten nepříčetný způsob držení těla. To znamená, že tento večer ještě bude hodně zajímavý.

"Můj otec vždycky říkával, že když chceš zvláště dobře připravit lektvar, musíš se dozvědět o jeho počátku tvoření. Musíš vědět, jak jej kouzelník vytvářel a co jej k tomu vedlo."

"A jaké základy ti dal tatíček k dobrému smrtijedství?"

Draco přestal zasněně zírat do zdi a začal Harryho probodávat pohledem. Sarkasmus je přeci jeho výsada.

"Že bych natrefil na tvé slabé místo, Malfoy?"

"Mám i jiné slabé místa, Pottere," usmál se Draco a naklonil se k Nebelvírovi," a jsou ti k plně k dispozici."

Harry se natlačil do židle. Tuhle část hry neměl žádné dobré karty v rukávě. Byl si jistý, že kdyby dál vytahoval své karty na stůl, došlo by to nakonec k bodu, ke kterému zatím dojít nechtěl, ačkoliv věděl, že dobu, kdy mu budou klazeny nepříjemné otázky, pouze oddaluje.

"Ale o tom později Pottříku," Draco se dostal na správnou vlnu a to rozhodně nesvětilo nic dobrého.

Draco Malfoy vždy dostane, co chce, pochybovat o tom může jenom on sám, nikomu jinému se to nedoporučuje.

"Jelikož vím, že lektvary nepatří k tvým oblíbeným předmětům, tudíž ani tvé znalosti o nich nebudou velké, tak i vím, že jméno Jack Napier ti nebude nic říkat."

Draco chvíli čekal, jestli se přece jen neobjeví v Harryho tváři poznání onoho jména. Když žádná reakce nepřicházela, vstal a začal obcházet stůl. Zajel si rukou do vlasů a pokračoval v monologu.

"Mnoho lektvaristů jej považovalo v jeho době za blázna, ale všichni se později přiznali, že ačkoliv o něm mluvili jako o ´bláznovi´, v duchu jej nazývali ´géniem´. Dělal a bral si, co chtěl a názory druhých jej nezajímaly. Proto nebyl na večírcích příliš oblíbený. Ano, mohli jej ignorovat, ale nikdo si nechtěl znepřátelit Jacka. Když jej někdo dlouho přehlížel, většinou to skončilo jeho smrtí. Potom, co Napier zemřel, našli v jeho pokoji nedodělaný lék na schyzofrenii. Kolem onoho lektvaru bylo podle svědků plno poházených poznámek, samé rozlité lahve. Zajímavé bylo, že všechny zrcadla byla zakrytá plátny. Nedělá to Jacka Napiera tak nějak temnějším?" při poslední otázce se Draco zastavil za židlí, kde seděl Harry, a otázku mu zašeptal tak, že se téměř dotýkal jeho ucha.

Nemohl vidět Harryho reakci, takže ani nemohl vědět, jestli to na něj zabíralo. Kdyby Harry Potter slyšel Dracovy myšlenky, odpověděl by mu, že dech, který dráždil kůži na jeho krku, rozhodně zabíral.

Draco se raději odklonil od židle, sevřel ruce v pěst, aby odolal pokušení strhnout z Harryho košili a odhalit tak nahou svalnatou hruď nebelvírského chytače. Těžko během času, který spolu zatím strávili, stíhal zahánět podobné myšlenky ze svojí hlavy. Bylo mnohem těžší potlačit touhu ho přehnout přes stůl, než zeptat se, co pro něj tohle všechno znamená jestli vůbec něco.

Draco se zase raději o kousek vzdálil a opět začal obcházet stůl jako šelma, která si obhlíží terén.

"Jak jsem řekl, když chceš připravit dobrý lektvar, dělej jej podle příručky, jako to dělá Grangerová, když chceš ale připravit skvělý lektvar, musíš znát i věci skryté mezi řádky. Málokdo ví, že Jackovi jsme vděční například za takový lektvar jako je Veritaserum."

Draco se posadil přímo naproti Harrymu. Měl teď přímý výhled na Nebelvíra. Přišla chvíle na jeho triumf.

"Mnoho lidí by řeklo, že člověk jako Napier neměl srdce. Ale opak je pravdou. Dal jej totiž jedné ženě. Podle pověsti měla ty nejkrásnější smaragdové oči a vlasy černé jako havraní peří. Ale byla velmi chudá a hlavně byla smrtelně nemocná. Jestli opětovala jeho lásku, to si Napier odnesl do hrobu. Byla to nejspíš jediná osoba, kterou kdy měl Jack Napier rád. Ale nemoc, která ji užírala, ji měla Jackovi v krátké chvíli vzít. I přesto, že byl nejlepší lektvarista té doby, ji nedokázal vyléčit. A tak, když už věděl, že ji nemůže uzdravit, vytvořil pro ni a pro sebe lektvar. Lektvar, který ji měl ukázat, co vše pro Jacka znamenala, a který ji měl připomínat Jackovi ve dnech, kdy už s ní nebude moci trávit chvíle," Draco udělal krátkou pauzu a vzpříma se podíval na Harryho," vytvořil lektvar známý jako Zelená růže. Lektvar, který ve vteřině dokázal vytvořit ve vzduchu tak nádhernou růži, že i umírající dívka dokázala být ve svém smutku aslepoň na chvíli opět šťastná, růže s tak nádherně zelenými listmi, že dokázaly Jackovi připomenout nádheru očí dívky, kterou miloval v době, kdy pro ni truchlil."

Harry nevěděl, jestli si Draco příběh vymyslel, ale někde v duchu se mu nechtělo věřit v nepravdivost tohoto příběhu. Věděl, že Draco tím na něco naráží, ale neměl odvahu se zeptat, protože potom by určitě přišla Ta chvíle. Fascinovaně sledoval Zmijozelův výraz, když mu vyprávěl o Napierovi. Mnoho lidí, by určitě prošlo bosy metry po rozbitých flaškách jenom proto, aby s ním mohli strávit večer. Draco Malfoy byl namyšlený snob, ale stačilo jej chvíli pozorovat a zapomenout na špatné stránky jeho povahy a rázem se chvíle, kdy pozorujete egoistického narcistu, změnila ve chvíli pozorování nadpozemské bytosti, která vás vtáhla do svého světa.

Harry se nedůvěřivě díval na zkumavku plnou černé tekutiny, kterou před chvílí Draco vytáhl z kapsy, a kterou teď proplétal mezi prsty. Harry chtěl Zmijozela zastavit, když si všiml, že si černou tekutinu lije do dlaně a naklání k ní ústa. Draco se zastavil rty těsně u kapaliny v dlani a jemně do ni foukl.

Lektvar se změnil v drobné černé kapky, které začaly poletovat uprostřed stolu. Kapky se začaly formovat do různých tvarů, oddělovaly se a znovu seskupovaly. Po malé chvíli mohl Harry spatřit, jak se z velkého seskupení oddělávají první okvětní lísky růže. Smaragdy by mohly pokleknout pod krásou jejich barvy. V pár okamžicích se mezi Dracem a Harrym vznášela ta nejkrásnější růže, krerou kdy viděli.

Harrymu nepřipadal tvarově jiná než růže, které viděl předtím. Ale tahle byla v něčem, kromě barvy, zajímavější než ty ostatní. Něčím výjmečná, proto byla tak okouzlující.

Harry se zaujatě díval na růži, aniž by si všiml, že se k němu Draco pomalým krokem blížil.

"Zvláštní, že? Kolik utrpení se skrývá za takovou krásou," usmál se Draco na Harryho.

Obrátil svou hůlku směrem k růži a ta ve chvíli zmizela.

Harry zíral směrem k prázdnému místu, kde před chvíli byla zelená růže. Uvědomoval si, jak je Draco blízko, ale bál se podívat do bouřkových očí.

"Lektvar budeme připravovat zítra," Draco sklopil zrak a oddálil se od Nebelvíra.

Harry pootevřel ústa, jakoby chtěl něco říct. Přehrával si v hlavě poslední Dracovu větu, vyložil si ji jako výzvu k odchodu. Pomalu se zvedl. Na jednu stranu chtěl, aby je Draco zastavil, aby se stalo něco víc, na druhou stranu byl rád, že už to má za sebou.

Chytil kliku od dveří, stále čekal, jestli jej nezastaví. Stiskl kliku, ale dveře se k jeho překvapení neotevřely. Harry se vyplašeně podíval směrem k blonďákovi.

"Ale to ještě není konec večera, Harry," usmál Draco.
 

17 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Amidala Amidala | 24. června 2010 v 9:55 | Reagovat

po dlhšej dobe opäť new kapitolka a opäť úžasne napísaná :-))
joj, tento Potter je raz happy človek :DDD
dúfam, že pokračovanie nekončiaceho večera sa tu objaví čoskoro :-)))

btw.. čo sa Visty týka, plne chápem tvoje odporúčanie, segra ju má a je s tým len oštara.. tiež som povedala, že také ani zatrest..

2 Wierka Wierka | 24. června 2010 v 11:42 | Reagovat

paráda... tu růži bych chtěla vidět,milujem růže... to by mě zajímalo jak načatý večer skončí  :o) už se moc těšim
no, ja mam na pc sedničky, segra na no´tasu visty, a docela v poho, ale prej jsou docela zátěž

3 Nade Nade | 24. června 2010 v 14:29 | Reagovat

Tak jsem se dočkala! Huráááá!
Bylo to super! Teď jenom vědět, jak bude ten večer pokračovat. Doufám, že Draco zahájí frontální útok a neumožní Harrymu žádný únik. Malfoy přece vždycky dosáhne toho, co chce! Amen.
Teď tě jenom poprosím, zlatíčko moje, abys šetřila mé zničené nervy a další kapitolku přidala aspoň o krapítek dříve. Předem srdečné díky. :-D

4 Saskya Saskya | 24. června 2010 v 15:33 | Reagovat

veľmi pekné :)

5 Galadriel Galadriel | 24. června 2010 v 16:22 | Reagovat

Amidala: Dějuju. Myslím, že teď už jsou oba happy po svém :-D Ohledně ustrašených Vist, je mi tvojí sestry líto. Můj obvyklý rozhovor s mým počítačem probíhá běžně na téhle úrovni, tabulka:"Vážně chcete povolit nainstalování toho programu, jestli ano stiskněte ok," stisk. Další tabulka: "Vážně jste si jitá, že chcete povolit přístup tomuto programu?", stisk ... :-D Jsme si hodně blízcí :-D

Wierka: No myslím, že v přístí kapitole dám varování aspoň 15+, už si to oba zaslouží :-D S Vistama jsem neměla až tak moc velké problémy dokud jsem nepotřebovala do noťasu dostat školní programy, to už začal rachot. :-D

Nade: :-D Jo, vím, že v přidávání kapitol se nelepším, ale stále zjišťuji, že psát rychleji během školy nějak neumím. Navíc jsem teď neměla noťas po ruce, takže jsem nemohla přidat kapitolu dřív, jak jsem původně plánovala. Ale jelikož jsou prázdniny za dveřmi a já budu mít opět brigádu, při které prosedím u počítače hodiny, mělo by se to zlepšit :-D. Já děkuji tobě za to, že i přes mé nedostatky zůstáváš dál mým věrným čtenářem :-)

Saskya: Děkuji za komentík :-)

Zapoměla jsem se na začátku zmínit, že jsem si půjčila jméno Jack Napier (Joker) z filmu Batman. Pro Jokera mám strašnou slabost a bylo jen otázkou času, než jej použiji do nějaké povídky, mám s ním i nějaké plány do budoucna. :-)

6 Ivet Ivet | Web | 24. června 2010 v 20:16 | Reagovat

Super kapitola, hlavně závěr. :)) Moc se těším na pokračování, ať už se objeví kdykoliv. Ale pro dobro všech mohlo být brzo. Měj se krásně. :))

7 Evolet Evolet | 24. června 2010 v 20:50 | Reagovat

Krásné pokráčko, stálo za to si na něj počkat. Ale ne, že by to čekání muselo být.:o)

8 Galadriel Galadriel | Web | 25. června 2010 v 20:48 | Reagovat

Ivet: Děkuji za komentář. Budu se snažit jak nelépe umím. :-*) Díky prázdinám budu mít fůru času, tak ho doufám nějak zužitkuju :-)

Evolet: Jsem moc ráda, že se líbilo. Budu dělat tak, aby jste tak dlouho už čekat nemuseli.

9 Nade Nade | 25. června 2010 v 22:43 | Reagovat

Jack Napier!
A mně to jméno BYLO povědomé! :-D
No jistě,vždyť máš Jokera i v adrese blogu .... no jóóó. :-)

10 Galadriel Galadriel | 26. června 2010 v 12:26 | Reagovat

Nade: Jo jo. Joker to je má noční můra, můj život, má vášeň. Už se mnou asi zůstane navždy. Budu jeho věčným stínem. Zním jako závislák? Jsem a nestydím se za to :-D

11 Leušiq Leušiq | 16. července 2010 v 19:16 | Reagovat

paaani skoro som dostala infarkt.... :D kedy bude dalsie pokracko? stala som sa zavislou :D .... uuuzasna poviedka

12 Kuro-nii Kuro-nii | Web | 27. července 2010 v 19:14 | Reagovat

Ach bože, celé jsem to přečetla se zatajeným dechem..xD je to opravdu nádherná povídka a já doufám že se tu objeví, co nevidět další dílek, protože to asi brzo nevydržím :D
Jinak máš tu naprosto dokonale popsaného draca já jak oni byli na tom bále viděla jsem ho před sebou ta škraboška a ten oblek a klobouk nádhera stejně jako harry jen tak dál :D

13 Hajmi Hajmi | 5. srpna 2010 v 1:33 | Reagovat

Souhlasím s Kuro-nii. Když se povídka přečte najednou teprve vynikne. Působí na mě moc krásně a hlavně něžně. Draco jako svádivý romantik. akových povídek moc není. Jen jsem teď zvědavá, co bude dál.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama