Sídlo Galadriel

Zelená růže 10

14. dubna 2010 v 18:34 | galadriel |  Zelená růže
Dlouhá doba co? :-D Vím, že to dělám často, ale opět se omlouvám za dobu, kterou 
jste museli čekat. Zároveň děkuji Blesk za trefný dodatek k minulé kapitole, který
jsem se rozhodla použít. Děkuji také Nade a Evolet jejichž komentáře mě nakonec
dokopaly dopsat poslední řádky této kapitoly. Hlavně bych chtěla poděkovat za
každý komentář, u kterého jste si našli čas jej napsat a přišpendlili ho k povídce.
Jsou to nakonec komentáře, které mě inspirují a díky kterým mám chuť psát.
Takže ještě jednou děkuji a doufám, že se vám tato kapitola bude líbit :-)



10.kapitola

Celou Velkou síňí se rozlýval zlověstný šepot. Šepot, který Harry začal k smrti nenávidět. Dostával se všude, cítil jak jej začíná pomalu ožírat. Nemohl mu uniknout. Drbny jsou všude, proti nim nemáte šanci.

Prohlížel jsi svůj hlávkový salát na talíři. Vnímal soucitné pohledy přátel. Vnímal i to, že se o něm baví celá Velka síň, i učitelé se na něj dívali víc, než bylo zvykem. Vnímal, jak se lidé vzdáleni od něj pouhých pár centimetrů baví šepotem.

I když to bylo teprve půl dne, od osudné hodiny lektvarů, už se začaly vytvářet různé historky. Jedna tvrdila, že chce Draco Harryho stoprocentně otrávit. Ale, co vnímal nejvíc, byl ON.

Vnímal jeho samolibý úsměv. Vnímal, jak se mu zvedala hruď, jak si vychutnával každé sousto. Vnímal jeho pohled, který se zabodával do toho jeho. Ještě doteď měl v ruce lísteček, který mu poslal v hodině: "Dnes v sedm!". Dnes a zítra, budou spolu pracovat...na lektvaru. Musí to vydržet do pátku. Dnes je středa. Asi si udělá tři zlověstné čárky na skříni. V pátek jej pouze předvedou plody své práce.

Harry poraženě odvrátil pohled od šedivého mračna … tohle nevydrží. Cítil, jak jej Hermiona přátelsky poplácala po rameni.

Měl strach. Bude s ním sám. Sám. Tomu se nevyhne. Bude se soustředit pouze na lektvar. Harry si znovu povzdechl. V lektvarech byl … pako … nemůže si nic namlouvat. V tomle viděl jedinou výhodu, s Malfoyem určitě získá dobrou známku. Z dáli pořád slyšel, jak řekl jeho jméno, celá scéna se mu přehrávala před očima. A k tomu ten šepot.

Harry posbíral a smetl dohromady všechny zbytky hrdosti, které v sobě našel. Hruď se mu vzepjala a pohledem dravé šelmy se podíval na Malfoye. Nepůjde do bojiště jako poražený. Všiml si kapky vody, která Dracovi stékala po okraji rtu, až si našla cestičku dolů a zkopírovala jemné křivky brady. Harryho šelma zakňučela vzrušením. Draco si kapku jemně otřel špičkou prstu, čímž se jeho rty jemně zkrčily, a slízl ji jazykem, při tom se stále díval na Harryho. Tady by si Axe mohlo sbalit svých pět švěstek a milostivě se odplazit.

Harry prudce vstal. Polovina síně se podívala jeho směrem. Když si začínal uvědomovat, že doba, kdy tam nehybně stojí, začíná být trochu trapnější, udělal to, co by udělala většina lidí. Otočil se a vyběhl z Velké síně. Někteří si s šepotem už přestali dělat starosti. Pár lidí by dokonce přísahalo, že vidělo Malfoye, jak na Harryho vytahuje nůž a pomyslně s ním na dálku ukázal, jak mu uřeže hlavu.

O Harrym Potterovi se málo vědělo, že se zastává hesla: "Raději mrtvý než druhý!" a ti, co to věděli, byli dost moudří, aby to neříkali před ním. Harry taky málo kdy přiznával, že ztrácel půdu pod nohama, nebo nedej Bože, že je druhý. Ale teď si byl až moc dobře vědom, že před ním stojí ten největší soupeř, on sám. A stát sám proti sobě není jednoduché.

Bylo mu od začátku toho všeho jasné, že si bude muset s Dracem promluvit. Bylo mu jasné, že jej nemůže pořád ignorovat a utíkat před ním, že si jednou budou muset vážně promluvit. Bylo mu jasné, že jednou bude muset odpovědět na otázku, která nad nimi vysela od začátku Zelené růže a vrahala na oba dva velký stín.

Uvnitř sám sebe na ni znal odpověď a možná by mu ji bez přemýšlení řekl. Vykřičel by mu ji i bez toho, aby do něj Hermiona pořád šila. Řekl by to, kdyby před ním nestál onen nepřítel, strach. Harry Potter se bál.

Draco se mu líbil, víc než líbil. Ale bál se mu otevřít a ukázat mu svou slabou stránku. Bylo snadnější stát tváří tvář Voldemortovi než tváří tvář člověku, kterého milujete. Od Voldemorta jste mohli čekat nějaký ten cruciatus, možná sem tam proletěla avada, ale člověk, kterému dáte důvěru a lásku, vás může zranit mnohem víc.

Bál se, že by se mu přestal líbit. Bál se, že by jednou mohla přijít zase Parkynsonová, v duchu si slíbil, že ji jednou dá přes hubu. Bál se, že o něj přestane mít zájem, že se mu vysměje a on se popálí.

Harry věděl, že se chová vůči němu nefér a že jeho odpovědi Hermioně jsou těsně na hranici debility. Někdy si ale raději navlékneme masku idiota, a budeme zatloukat a zatloukat, než abychom se postavili čelem pravdě. Ta totiž bývá někdy strašlivější než představa nocování v domu Adamsonových.

Harry si povzdechl do ticha svého pokoje a schoval hlavu do dlaní, připadala mu nějak těžší. Jeho myšlenky si uspořádali tobogánový tour po celém vnitřním prostoru jeho lebky.

Uslyšel tiché zaklepání na dveře, které se po chvíli s doprovodem skřípavého zvuku otevřely. Šoupavámi kroky se pokojem proplížila postava a přisedla si k němu na postel.

"Harry?" vydechla Hermiona. Znepokojivě vyzírající kamarád ji zjevně nijak nepotěšil.

"Je to jenom Malfoy," usmála se povzbudivě.

"Radši bych Snapea," vydechl smutně Harry.

"Myslel jsem, že holky mají zakázáno chodit na chlapecké ložnice," věnoval ji spiklenecký pohled. Tentokrát už s mnohem víc potterovským výrazem v očí.

"Mezi mé nejlepší přátele patříš ty a Ron. Uznej sám, tohle mě muselo poznamenat. A kdo pořád říká, že pravidla jsou tu od toho, aby se porušovala? Už aspoň víš, co budete připravovat?"

"Nemám páru, ale on si určitě vymyslí něco extra."

"Moc si to bereš, Harry. Já být s Dracem, tak jsem ráda. V lektvarech je hodně dobrý. To například já s Ronem budu dělat Chocholate, má to proměnit vodu v horkou čokoládu. Chtěla jsem dělat něco víc, víš s čím se udělá dojem, ale potom, co přišel Ron s tím, že chce vařit lektvar, do kterého když foukneš, tak to zaprdí,...jsem s tou horkou čokoládou, ke které jsem ho nakonec přemluvila, celkem spokojená."

Harry se musel pousmát nad představou, kdyby za Dracem přišel s tím, že chce dělat prdící lektvar.

"Stejně jsem překvapená, že si tě vybral. Možná ne tak překvapená … spíš mě to zaskočilo," zapřemýšlela se.

Harry se podíval na hodinky. Za deset sedm.

"Jo, to mě taky," sbalil si několik věcí do brašny a spolu s Hermionou vyšel z ložnice.

Ve společenské místnosti se sešla nejmíň polovina nebelvírské koleje. Všichni se na Harryho soucitně dívali, zároveň jej pozorovali s jistou dávkou obdivu a respektu. Lidi kolem něj jej poplácávali po ramenou, někteří jej dokonce spontálně objali. Vyprovázeli jej jako gladiátora pochodujícího do arény.

Harry byl trochu šokovaný, bylo zvláštní, že některé věci, jako je začátek jeho schůzky s Malfoyem, se byly vůbec schopny tak rychle rozšířit. Před obrazem Buclaté dámy se otočil a hleděl do čekajících tváří svých kamarádů. Věděl, že by měl něco udělat, že se od něj něco očekává. V pravé ruce pevně stiskl učebnici lektvaru, kterou rychle sebral před odchodem z ložnice, a tak jako pozvedávali gladiátoři svůj meč před odchodem do arény, tak Harry s odhodlaným výrazem pozvedl svou učebnici lektvarů. Celou společenskou místností se ozývaly bujaré a povzbudivé výkřiky. Všichni euforicky tleskali Harrymu, který hrdě prošel portrétem a odcházel dlouhou chodbou do bradavického sklepení.
 

13 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Nade Nade | 14. dubna 2010 v 20:22 | Reagovat

Bože! Opravdu se chová, jako by měl jít na smrt. Jsem hrozně zvědavá, co si na něj Draco vymyslí. Věřím tomu důvtipnému Zmijozelovi, že to bude stát za to. Po tom všem si zaslouží najakou radost, ne?

2 Ivet Ivet | Web | 14. dubna 2010 v 20:38 | Reagovat

Vůbec by mi nevadilo, kdyby se příprava lektvaru zvrtla, či zvrhla. =D Snad to Draco nějak vymyslí. ;o) Těším se na příště.

3 Amidala Amidala | 14. dubna 2010 v 20:38 | Reagovat

jééj.. nová kapitolka.. :-)))

ten koniec bol perfektný... ja byť v tej miestnosti a vidieť to gesto, tak asi padnem od smiechu.. :D (aj keď musím sa takto verejne pochváliť, že ja som raz v škole pred prezentáciou podobným gestom zamávala USBčkom.. :D)

4 Aylen Aylen | 14. dubna 2010 v 21:31 | Reagovat

Krásná kapitolka...Těším se na pokráčko, doufám,že bude brzo :)

5 Saskya Saskya | 14. dubna 2010 v 21:31 | Reagovat

:DDDD ježiš, jak sú s toho všetci mimo :DD
veľmi peknééé :D

6 Galadriel Galadriel | 15. dubna 2010 v 17:01 | Reagovat

Nade: Ano, máš pravdu, Drakouš si zaslouží odvetu a bude řádná :-D Mhuhaha :-D

Ivet: Mám ráda zvrhlé zvraty :-D Uvidíme :-)

Amidala: :-D USBéčko? To by určitě mělo lepší efekt :-D Nedovedu si představit tvář mého profesora, kdybych tohle udělala já, ale svoji třídu docela s přehledem :-D

Aylen: Děkuji za komentík, jsem ráda, že se líbilo :-)

Saskya: :-D No já si vždycky snažila představit si, jak by Bradavice reagovali na ty dva jako na pár. K smůle těch dvou jse zrovna u toho zrovna četla Pratchetta :-D

7 Wierka Wierka | 16. dubna 2010 v 21:41 | Reagovat

tak to jsu zveda jak to bude pokracovat... doufam, že bude brzo dalšíáí díl ... :o)

8 brooklyn brooklyn | 20. dubna 2010 v 17:14 | Reagovat

skvělá kapitolka už se moc těším na další. kdybychom mohli očekávat další? :)

9 Evolet Evolet | 22. dubna 2010 v 23:04 | Reagovat

Jejej, zrovna tady to utnout.:o) Buď chceš, abychom jsme se opravdu hodně těšili na další díl a nebo nás chceš zabít.:o)Moc hezká kapča, situace mezi Harrym a Dracem začíná být prostě kouzelná.

10 Galadriel Galadriel | 23. dubna 2010 v 12:57 | Reagovat

Wierka: Děkuji za kometář. Taky doufám, že se brzo zase dostanu k psaní, je mi už trapně dělat tak velké časové mezery mezi přidáváním jednotlivých kapitol.

brooklyn: Kdy? Jak už jsem psala, já sama se za sebe stydím, že jsem v přidávání kapitol tak nespolehlivá. Ale vymlouvat se pouze na školu nemůžu, má v tom prsty i má lenost. Každopádně už to nebude trvat tak dlouho jako teď. :-)

Evolet: Utnout...to je má  specialita :-D Ne, zabít vás opravdu nechci, a jsem nesmírně ráda, že chce pokračování někdo číst a že se na něj dokonce těší.

11 Nade Nade | 5. května 2010 v 17:00 | Reagovat

Už je květen. Myslíš, že by to šlo? :-)

12 Evolet Evolet | 24. května 2010 v 18:44 | Reagovat

Za chvíli bude červen.:o)

13 Nade Nade | 1. června 2010 v 8:36 | Reagovat

Jééé. Už je červen. Čichám, čichám .... a zase nic. :-( Plíííís. :-)

14 Elísek Elísek | 2. června 2010 v 18:59 | Reagovat

mooc krásně napsaně!!! Tahle povídka mě opravdu zaujala, a to nedokáže každá :D

15 Galadriel Galadriel | Web | 6. června 2010 v 18:26 | Reagovat

Dámy, opět a zase, se omlouvám. Povídku již skoro mám dopsanou. Chtěla jsem ji doopsta dřív, ale úkol do školy (navruhuju hobití hospodu, musím se pochlubit :-D) mi trvla déle než jsem čekala. Poslední řádky dopíšu na cyklisťáku, který mě čeká tenhle týden. V pátek večer nebo v sobotu tu přidám kapču :-)

16 Nade Nade | 6. června 2010 v 23:08 | Reagovat

Juchůůůůů

17 Kuraiko-san Kuraiko-san | Web | 12. června 2010 v 13:10 | Reagovat

No teda, ten Harry se chová snad ještě hůř než já před písemkou z matiky a to už je co říct, až do dneška jsem si totiž myslela, že na mě nikdo nemá *_~
I když na druhou stranu, mohl by si Draca aspoň vyslechnout (překvapuju sama sebe, ale je mi Draca fakt líto XD)
Je to moc krásná povídka a moc se teším na pokráčko

18 Nade Nade | 18. června 2010 v 17:58 | Reagovat

Která sobota to měla být? :D

19 Ivet Ivet | Web | 23. června 2010 v 20:18 | Reagovat

Nade, ty opravdu dokážeš člověk uhnat. :D Ale nejsi sama, kdo tu čeká na pokračování. :D ;))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama