Sídlo Galadriel

Zelená růže 9

10. února 2010 v 19:26 | galadriel |  Zelená růže
 Vím, že se stále zhoršuji s přidáváním kapitol, ale všechno se na mě poslední dobou valí,
a já nevím, kam dřív skočit. Děkuji za komentáře k mé nové povídce - krev jako čokoláda.
Snad se vám tehle kapitola bude líbit, i když se mi trochu zdá, že jsem se odklonila od
způsobu, kterým jsem psala před tím, nebo jsem jenom přecitlivělá :-D



9.kapitola

Na první pohled probíhala hodina lektvarů Zmijozelu a Nebelvíru v celku normálně jako obvykle. Snape výhružně kroužil kolem studentů, připraven k příležitosti oděčíst červenožlutým kravaťákům co možná nejvíc bodů. Kotlíky Crabeho a Goyla si žily svým vlastním životem, ten Nevillův už byl na pokraji všech sil nervového zhroucení, jako samotný Neville. Tady by se hodilo pořekadlo: "Jaký pán, takový kotlík." Všichni se usilovně snažili dokončit svou práci co nejlíp, nebo alespoň dělali, že se snaží, protože i snaha se u Snapa počítá k dobru, pokud jste studentem Zmijozelu. Ale na druhý pohled...

Kdyby jste zvedli hlavy od lektvaru, který připravujete a patřili by jste k těm všímavějším lidem, kteří se nebojí vidět věci takové, jaké opravdu jsou, a teď nemyslím vidět je tak, jak chceme my sami, protože by vám realita přapadala až příliš absurdní, pak by jste si všimli, že vše není tak, jako to bývalo obvykle.

Draco se snažil soustředit na přípravu lektvaru, ale každá jeho sebemenší snaha soustředit se na přidávání ingrediencí, byla potlačována nemalou snahou, touhou, kontrolovat černovlasého Nebelvíra. Už to bylo pár dní, co se jej snažil zastihnout, dokonce už kvůli tomu strávil jeden celý den na pánských záchodech, kde potkal většinu mužského osazenstva Bradavic, není nutno podotýkat, že ne jednou. Pokud se jej někdo snažil zeptat, co že tam vlastně celou dobu dělá, zpražil je ledovým pohledem, takovým tím pohledem, po kterém už se na nic vážně ptát nechcete a raději se odšouráte pryč, ať už se vám na záchod chtělo sebevíc. Na konci dne musel usoudit, že Nebelvír buďto chodí prostě čůrat jinam nebo vůbec. Nechápal proč, ani jak to bylo možné, ale Harrymu se nějakým záhadným způsobem dařilo mu vyhýbat. Nedej bože, když jej chtěl dostihnou na konci společných hodin. Vždycky se z ničeho nic odnikud vyrojil dav žáků, ve kterém se mu Nebelvír ztratil.

Každý den mu posílal nějaký balíček, od čokolád až po gumové medvídky, které vždycky po té výdával zastrčené v kapsách Weasleyho. Ano, vážně byl schopný klesnout až ke gumovým medvídkum. Potter se stal středobodem jeho vesmíru, ale tomu spratkovi to nejspíš bylo jedno. Měl pocit, jako by z toho všeho začal bláznit. Neměl si nikdy dovolit přiznat si, že se mu ve skutečnosti líbí, ale bylo pozdě. Už se to pro něj stalo až moc důležité. To celé bylo frustrující, ještě nikdy jej nikdo tak neignoroval, vždy´t on je Malfoy, jeho chtějí všichni! Ale všechno, co se točilo kolem Pottera, přestávalo dávat smysl. A on se nechal řídit tou neznámou energií, která chtěla dělat Harryho šťastným, která chtěla Harryho. Navíc k tomu všemu mu bylo až moc jasné, že to přestává ovládat, žo to něco ovládá jeho. Za normálních okolností by si jej vzal, užil by jsi a konec. Ale tohle rozhodně nebylo něco z toho, co znal, či zažíval dříve. Tohle jej doslova pohltilo. A on se nezmohl na nic víc, než byly ublížené pohledy a pár čokolád. Tohle rozhodně nebyl ten starý známý Draco Malfoy. Nenáviděl se za to, že se tomu tak poddal.

Ale tohle všechno, nad tím vším by se nemusel trápit, kdyby nebylo...

"Dráčku,"zaševelila sladce Pansy. Sladce myslím tím odporným sladkým hlasem, při kterém se vám vybaví hrouda cukrových kostek, a který tak nenávidíte zvláště tehdy, když jste na dotyčnou osobu naštvaní.

Draco zhluboka nasál vzduch do plic a snažil se oklidnit, jinak by jí musel umlátit hlavu o stůl. Pamatoval si moc dobře otcova slova, když tenkrát uviděl Pansy poprvé. Mírně přiopitý, s nejméňě osmou sklenicí vína, se k němu naklonil a řekl:"Tohle je ten typ dívky, kterou budeš stále posílat do háje a jednoho krásného dne se vzbudíš a zjistíš, že je to tvoje manželka," poté s úsměvem zvedl skelnici vína směrem ke své drahé, nic netušící, polovičce.

"Tebe člověk může poslat do prdele kolikrát chce, ale ty mu tam stejně furt lezeš."

Hlas mu nekontrolovatelně zesílil, takže pár lidí stuhlo očekáváním a věnovalo jim své zvědavé pohledy. Těm pár odvážným, kteří zvedli hlavu, byl zase věnován vražedný pohled jejich profesora, a že nikdo neumí vraždit pohledem jako on. Ona odvaha se rychle vytratila neznámo kam a zvědavost rychle vzala zpátečku, když jim další "pohled" věnoval Draco Malfoy, a řekněte sami, dva mistrovské vražedné pohledy to už je až moc velké kafe. Všichni raději sklopili pohled ke svým pracem, ale uši měly pro případ pořád na šťopkách.

Jenom Crabbe a Goyle na nich pořád vyseli očima. Ne, že by byli stateční, ale spíše jim vše docházelo jaksi později.

Pansy celá zrudla, nikdo by ale její změnu barvy nepostřehl, protože pod nánosem makeapu na její tváři něco jako studná červeň nemělo šanci.

"Proč jsi na mě naštvaný? Já nic neprovedla," v poslední větě se jí hlas téměř vytratil. Snažila se vzdorovat bouřkovému pohledu, z kterého přímo blýskala chuť zabíjet, a i Pansy byla dost chytrá na to, aby ji došlo, že ta oběť by měla být právě ona. Škoda, že ne tak moc chytrá, aby se jí tato myšlenka držela delší čas.

"Jsi tak sexi, když jsi agresivní," zavrčela na něj jako šelma a projela jej od hlavy až k patě svůdným pohledem.

Draco, který věděl, že blbost nezná hranic, ale nikdy na to nebyl dostatečně připraven, ztratil nervy. Byl rozhodnut ji ubodat nožem na šneky.

Pansy, která se dívala střídavě na nůž a na Draca, myslící, že Draco odhalil její tajnou úchylku, na něj znovu svůdně zavrčela a otočila se zpět ke svému kotlíku.

Crabbe a Goyle, kterým některé, ale opravdu jenom některé věci z určitých oblastí naopak docházely až příliš rychle, se podívali na nůž a potom na Pansy, vítězně se usmáli, a za smutného povzdechnutí svých kotlíků, se pustili opět do práce.

Draco začal zuřivě pitvat hlemýždě na stole. Občas nevěděl, jestli ten blbý je on nebo lidé kolem něj. Ale on je Malfoy, takže ti druzí.

Harry zamračeně civěl do obsahu svého kotlíku, který ani zdaleka neměl podobu jakou měl mít. Práci mu ztěžoval nejen jeho antitalent na lektvary, ale i fakt, že si byl víc než vědom pohledů a přítomnosti Malfoye.

Pořád měl před očima ten odporný obraz jeho a Parkinsonové. Cítil se poníženě a ublíženě. Měl chuť ji připravit o všechny vlasy a rozplácnout její vnitřnosti o stěnu. Co víc jej ale překvapilo bylo, že to co cítil nebyla zlost, ale žárlivost. Byl naštvaný sám na sebe, jak jen mohl být tak naivní a nechat se vtáhnout do celé maškarády toho slizouna.

Díky Pobertovu plánku se mu dařilo se mu vyhýbat. To, že po večerech v posteli sledoval malou tečku honosící jméno Draco Malfoy, která bloudí po svém pokoji, bylo samosebou taky součástí vyhýbat se mu, nebo alespoň kontrolovat, jestli se mu vyhýbá Parkinsonová.

Ale co ho štvalo víc bylo to, že Hermiona na to vše měla jiný názor. Stále měla tu drzost tvrdit mu, že Draco, teda Malfoy, je v tom úplně nevinně, a že by se neměl soustřeďovat jenom na to, co viděl. Vůbec nebrala v potas, že byl svědkem toho, jak si oba kontrolují jazykem zuby toho druhého. Jak proboha může říct, že je v tom nevinně? Prý si má vyslechnout jeho názor. Ale on by se přeci nemýlil. Ví, co viděl a ani za mák ze sebe nenechá znovu dělat tupce.

Rozhodl si jej nevšímat, zapomenout. Ale každý den jej to užíralo čím dál tím víc. A k tomu ještě ty každodenní balíčky. Štvaly jej, nebo z nich měl radost? Ne, štvaly jej. Už i Ron začínal cítit, že se něco změnilo. Čekal jen na den, kdy mu vše dojde a on to bude muset odkývat. Ano, nechal jsem ze sebe dělat šaška.

"On se na tebe pořád dívá, Harry," zašeptala mu, pro něj, už známou větu Hermiona.

"A co s tím mám jako dělat?" prohodil na oko lhostejně.

"Já je viděl, Hermiono, chápeš?" proč to furt nedokázala pochopit?

Oba se podívali na Rona, jestli je náhodou neposlouchá a opět se pustili do dohadování. Ne, že by mu to nechtěli říct, ale některé věci se říkají těžko i přátelům.

Ron zachytil jejich pohledy, ale dělal dál hloupého a začal odlévat své dílo do zkumavky a připojil se ke studentům, kteří nosili své výtvory k oznámkování. Bylo mu jedno, co si říkají, většinou se to posléze stejně dozví. Se zvědavým pohledem sledoval Malfoye, který stále očima vysel na Harrym. Znovu mu hlavou myšlenka, která jej provázela již nějaký čas, ale rychle ji vyhnal z hlavy. Tohle přece nebylo možné. Pousmál se nad svou předtavivostí. Úsměv ho rychle přešel, jakmile si všiml zamračeného pohledu svého profesora.

"Ale slyšel si přece, jak po ní před chvílí křičel?" špitla naléhavě když všichni měli odevzdané vzorky a usedli do lavic.

Harry jí se na ní podíval zvedl obočí a dal jasně najevo, že je mu to jedno. Samozřejmě, že nebylo, i on to slyšel. Ale kdyby uznal, že má pravdu, musel by přiznat on, že se mýlil. A on se nikdy nemýlí.

"Občas si nadutý víš to!" chtěla jej zaspat dalšími urážkami, ale její tok myšlenek byl přerušen temným barytonem jejich profesora.

"Do příští hodiny chci, aby jste si každý udělali dvojice. Každý nám přednese krátký výklad o lektvaru, který si sami vyberete a … vyzkoušíte. Takže nechci, aby jste si vybírali lektvary způsobující smrt, i když myslím, že u někteří se tomu ani se sebelepším výběrem nevyhneme. Ale to jsem ochoten risknout," pohledem projel celou třídu, kdyby měl náhodou někdo námitky. Nikdo se námitku neodvážil mít, ani na ni pomyslet.

Draco poslouchal jména, která začali po řadě hlásit jeho spolužáci. Samosebou se začalo u Zmijozelských. A třeba mi Harry nemůže utíkat věčně.

Vítězně se podíval na Harryho. S překvapením zjistil, že mi pohled opětoval. Oba se na sebe díval tím způsobem, který jasně říkal: "Já vím, že ty víš a je mi jasné, o co ti teď jde."

Lstivě se usmál. Pomalu se otáčel. Ještě Crabbe a potom čas, kdy má vyslovit jméno toho, koho chce do dvojice on. Byl jsi moc dobře vědom, že u Snapa se nikdo nemohl pokoušet odmlouvat. Ani když si vás vybral do dvojice někdo, s kým jste nechtěli být. Potom vám jej přidělil na celý rok do lavice plus pár hodin po škole.

"Goyle," zařval Crabbe.

Snape jen zakroutil hlavou. Bylo mu jasné, že tohle bude zřejmě jednoho z nich stát zdraví. Zapsal si jména těch dvou a vrhl tázavý pohled na Draca Malfoye.

Přišla Dracova chvíle. Znovu se podíval na černovlasého Nebelvíra.

"Potter!"

Pozn. Autora: Jsem si vědoma toho, že v Bradavicích je určitě víc než jeden komplex pánských záchodů. Vycházím ze zjištění, které mě stále více udivuje, a to je, že chlapi jsou mnohem větší drbny než ženy. Po čase se prostě vytipuje záchod, který je známý tím, že se tam dozvíte vše. Kdo s kým, kde a podobně. Na tento záchod potom začnete chodit a vybírat si jej z principu, i kdyby tam měla být fronta sebevětší. Což není na škodu, protože čím větší fronta, tím se víc dozvíte :-D
 

22 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Saskya Saskya | 10. února 2010 v 20:36 | Reagovat

hmmm, peknééé :D
to som zvedavá, čo bude ďalej :DDD

2 papricka papricka | 10. února 2010 v 21:12 | Reagovat

moc pekne tesim se na dalsi...

3 Ivet Ivet | Web | 10. února 2010 v 21:35 | Reagovat

Velmi zmijozelské.. moc se těším, jak budeš pokračovat. Určitě neméně skvěle jako při této kapitole. =)) A Harry je blbec.

4 Blesk Blesk | 10. února 2010 v 22:50 | Reagovat

"Potter!" - "To už radši Snape!" dodá Harry. :-D No dobře, to by mu asi neprošlo, ale mylsím, že Harry by k tomu mohl mít menší sklony ;-) :-P

5 Amidala Amidala | Web | 10. února 2010 v 22:54 | Reagovat

o spoločných prácach čítam velice rada :-))) (aj keď na výške neznášam keď máme byť v "skupinkách" :D )
držím palce, Draco.. Potter nemôže unikať donekonečna.. :D:D:D

6 tess tess | Web | 10. února 2010 v 23:48 | Reagovat

hahahaha. tak ten poslední dodatek mě dostal do kolem. právě sem si přečetla jednu z největších pravd na světě. ;-D
kapitola jako vždy skvělá. je mi trochu líto draca, protže ta pipina mu ještě nadělá asi dost problémů. ale zase na druhou stranu draco je zmijozelská mrcha (myšleno v dobrém) takže si s tím poradí. už se těšim na další kapitolu.

7 galadriel galadriel | 11. února 2010 v 14:35 | Reagovat

Předem se omlovám za chyby. Včera večer jsem si to rychle proletěla a nestačila jsem zírat. Nevím, jak se mi podařilo přehlédnout- opjetoval - apod.. V takových chvílích bych nejraději vzala myš a praštila se sní o hlavu.

Saskya, papricka: Moc děkuji. Jsem moc ráda, že se líbilo. U téhle kapitoly jsem si byla vážně nejistá, ale tyhle ohlasy se mi krásně čtou a zahřívají mi ego :-D

Ivet: Nebudu zapírat, že zmijozelské chvání je mé duši velmi sympatické. :-D Vím, že z Harryho jsem udělala v téhle povídce vážně blbečka, ale nemám žádné výčitky svědomí :-D

Blesk: :-D parádí doplněk. Jestli by k tomu měl Harry sklon či ne, to nechám na něm. Ovšem co by na to říkal temný pohled Severuse Snapa? :-D

Amidala: Všichni víme, že Draco má své nitky za které umí tahat :-D Společné práce mám taky ráda, ovšem také pouze v povídkách. Naprosto s tebou souhlasím, taky nesnáším, když nám zadají skupinový úkol.

tess: Ano, největší prvada, ale zkus to říct chlapovi :-D Pansy je Pansy a jí se těžko něco vysvětluje. Alespoň tak ji vidím svýma očima já.

8 Nade Nade | 11. února 2010 v 18:29 | Reagovat

Fajn, teď bude muset Harry s Dracem komunikovat chca nechca :-D

9 Wierka Wierka | 14. února 2010 v 17:23 | Reagovat

super, že je další díl... :o)   tak to jo.. to bude asi veselo.. uže se těšíím :o) vdaka

10 maizeen maizeen | 16. února 2010 v 10:57 | Reagovat

abych se přiznala, válela jsem se smíchem na zemi... byla to fakt sranda.... a taky dobře zpracované... doufám že bude další Gal

11 Nade Nade | 31. března 2010 v 0:05 | Reagovat

Nechci být otravná, ale už nazrál čas na další kapču?

12 Yuuki Yuuki | 7. dubna 2010 v 21:02 | Reagovat

skvělá povídka pls další kapču :)

13 Evolet Evolet | 8. dubna 2010 v 15:48 | Reagovat

tohle, ale uz je opravdu týrání čtenářů :o)

14 Nade Nade | 9. dubna 2010 v 23:13 | Reagovat

Halóóó! Galadriel! Jsi tam!

15 galadriel galadriel | 12. dubna 2010 v 21:22 | Reagovat

Moji milí zlatí. Moc se omlouvám, a proto snad už omluv není, zanedbala jsem své stránky i na mě už dlouhou dobu. Zítra nebo pozítří sem přidávám další kapitolu, čestné slashařské. Pokud ještě u vás nějaké slovo mám. :-D

16 Nade Nade | 13. dubna 2010 v 21:16 | Reagovat

Těším se! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama