Sídlo Galadriel

Zelená růže 5

1. září 2009 v 11:41 | galadriel |  Zelená růže
    Z téhle kapitoly již určitě poznáte identitu Zelené růže, ale přesto jsem neododlala a k Harrymu
připsala otazník :-D Tahle kapitola mi dala celkem zabrat a to ne jenom kvůli introvskému
a školnímu shonu. Opět mi začíná vojna :-( No nic, doufám, že mě nezačnete linčovat, ale
přiznám se. Uvažovala jsem o tom, že změním původní postavu Zelené růže a udělám z něj
jiného Zmijozela. Což bych považovala nejen za chybu, nejspíš bych to ani neuměla, neboť
o Zelené ruži už nemůžu přemýšlet, jako o někom jiném.



5 kapitola

Harry chvíli hleděl na růži před sebou, než dostal odvahu se otočit. Ocitl se tak rovnou v náručí Zelené růže.

Měl pocit, že se mu z jeho blízkosti začne točit hlava. Jeho vůně jej celého pohltila. Byla mu tak povědomá, tak známá. Nemohl jsi vzpomenout, odkud ji zná. Motýlci prolétávali každičký kout jeho břicha. Olízl si suché rty.

Nadechl se a pomalu začal zvedat sklopenou hlavu. Vychutnával si každý nový záhyb jeho těla.

Byl o něco málo vyšší než on. Měl mírně zakloněnou hlavu na stranu a pozoroval jej skrz zelenou škrabošku. Vlasy měl schované pod elegantním kloboukem.

Jeho obličejové rysy budily dojem ostrosti, ale při bližším zkoumání získávaly na jemnosti. Oči byly skryté stínem škrabošky. Pod malým nosíkem se nacházel ten nejkrásnější úsměv, co kdy viděl. Jemně se kousl do spodního rtu, jako by chtěl něco říct, ale něvědel co.

Harry fascinovaně hleděl na nádhernou scenérii, která svou souhrou krásy a dokonalosti vytvářela Zelenou růži.

Nemol z toho stvoření spustit pohled. Byl mu tak povědomí a při tom tak vzdálený. Znal jeho zkoumavý pohled, znal jeho vůni, znal jeho hlas, znal jeho tělo, ale něco mu tam chybělo. Něco, čím by dokončil skládačku.

Všechny jeho dosavadní myšlenky, kterými se trápil, byly roztříštěny na tisíce malých střípků, když mu Zelená růže vtiskl do dlaně růžičku a potom ucítil jeho horké, vláčné rty na hřbetu své ruky.

"Taky ti to moc sluší," vyhrkl ze sebe.

Přišla ona známá chvilka, kdy si Harry Potter připadal jako největší idiot. Nejraději by se teď proměnil v malou myšku a zalezl do díry. Jeho tváře začaly chytat slabé červánky. Nervózně sklonil hlavu dolů.

Něčí ruka jej donutila zvednout ji zpět nahoru a podívat se do očí Zelené růže. Znovu se kousl do spodního rtu.

Všechny smysly měl otupělé. Nemohl jsi vzpomenout u koho to viděl.

"Kdo jsi?" zašeptal otázku, kterou v sobě dusil víc než dlouho.

Otázka, která jej zajímala od prvního dopisu poslaného bílou sovičkou. Nedokázal se nezeptat, i když tušil, že nedostane dostačující odpověď, která by ukojila jeho zvědavost.

"Je vážně tak důležité, kdo jsem? Možná mám dobré důvody ti to neříct. Možná, že se bojím ti to říct. Nechci ti říct, kdo jsem. Chci, abys na to přišel sám. Chci, abys jsi se potom rozhodl sám. Chci ti ponechat možnost volby... Chci ti ukázat, jaký jsem. Žádnou přetvářku, žádné vytáčky. Chci ti ukázat mé touhy, mé myšlenky, mé nitro, protože ty jsi má volba."

Harry se dál zaposlouchával do jeho medového hlasu. Nemohl uvěřit tomu, co říkají ty kouzelné rty.

Zelená růže jej svým tělem přitlačil k hraně stolu a rukama jej něžně objal.

"Lidé nosí spousty masek. Schovávají se za aroganci, pýchu, původ, hněv. I já se schovávám. Masky k nám patří. Často je pak berem jako součásti našich životů, abychom nemuseli ukazovat, kým jsme doopravdy. Abychom nemuseli ukazovat své slabosti, svůj strach. Často se uzavíráme do vlastního světa a je těžké se někomu otevřít. Pustit jej k sobě."

Odrhnul pár neposedných pramenů z Harryho čela. Jazykem přejel po spodním rtu.

"Okouzlil jsi mě, Harry. Tvá nebelvírská odvaha, tvůj úsměv, tvé smaragdové oči. Nejdřív jsem se toho bál, utíkal jsem před tím. Svojí touhu a chtíč jsem zakrýval nenávistí a arogancí. Ale nemůžeš utíkat věčně, že? Proto Zelená růže. Když jsem Zelená růže, můžu pro tebe být tím, kým pro tebe chci být, aniž by jsi mě od sebe odehnal."

"Proč myslíš, že bych tě odehnal? Potom, co teď vím," Harry pozoroval jeho bílou pleť.

Vypadala jako z alabastru, bez jediné chybičky. Světlo, které se od ní odráželo, vytvářelo kolem něj jemné odlesky. Jak může stvoření jako on toužit po něm.

Jeho hlas působyl jako rajská hudba. Něco v hlavě mu pořád křičelo, že ho zná, ale všechno šlo do ústraní, když si opět uvědomil jeho blízkost. Konečně je s ním. Konečně s ním může mluvit, vidět ho. Svou Zelenou růži.

"Až přijde ten správný čas, Harry. Dozvíš se, kdo jsem. Potom bude záležet vše na tobě."

Jeho pohyby, způsob mluvy, postoj.

A najednou Harrymu svitlo. Ta malá holčička tenkrát ve Velké síni. Měla stejný úsměv, stejný pohled. To proto mu na ní něco nesedělo.

"Ta dívenka, co mi od tebe donesla zelenou růži v černé krabičce. To jsi byl ty, že?"

Zelená růže se pousmál, přiblížil svůj obličej co neblíž k Harrymu. Téměř se dotýkali rty.

"Ano, to jsem byl já. Pro nás Zmijozely není sehnání mnoholičného lektvaru žádný problém."

Znovu zaklonil jemně hlavu, čímž způsobyl, že se o sebe lehce otřely jejich nosy.

"Smím tě požádat o tanec?"

Harry slastí přivřel oči. Rychle zakýval hlavou k souhlasu. Nechal se vést za ruku ke středu tanečního parketu. Bylo mu jedno, že jej všichni mohou vidět s klukem. K jeho nevýslovnému potěšení začala hodinka ploužáků.

Nejdřív nevěděl, co si může dovolit. Nikdy s klukem netančil, chtěl si udržet odstup. Zelená růže, ale nebyl stejného názoru. Obtočil své ruce kolem jeho zad a přitáhl si jej, co nejblíž mohl.

Harry obmotal své ruce kolem jeho ramen. Vůbec nechápal, co se to s ním děje. S Giny tančil mnohokrát, ale to se s tímhle vůbec nedalo srovnávat.

Vnímal pouze to, jak na sobě měli přilepeny svá stehna a navzájem o sebe třeli boky. Celým tělem mu procházelo příjemné chvění. Měl co dělat, aby všechnu extázi ustál, když cítil, jak ruce jeho dnešního partnera pomalu sjíždí k jeho zadečku. Silně polknul, když se mu jeho dlaně zavěsily o půlky.

V rytmu pomalé hudby se pohupovala dvě mladá těla. Harry pociťoval příjemný pocit, rozlévající se po jeho břiše. Na tváři se mu usadil spokojený úsměv, který jej dnes večer určitě neopustí. Cítil zrychlený dech Zelené růže na jeho tváři.

Obrátil se tak, aby se Zmijozelovi mohl dívat do očí. Pohled měl zastřen touhou. Objal je kolem krku. Nikdy se s nikým tak necítil. Své chování už nedokázal ovládat.

"Polib mě," zašeptal.

Toužil si uloupit jeho rty, prozkoumat zákoutí jeho úst. Úvahy o správném uvažování šly stranou.

Zelená růže se zastavil a pozoroval Harryho nečitelným pohledem.

Harry zkoprněl. Nevěděl, jestli udělal špatně. Chtěl si začít nadávat do idiotů, protože právě teď nejspíš zkazil nejlepší chvíli svého života.

"Pojď," zachraptěl jeho partner a vedl jej pryč z Velké síně.

Prošli několik tmavých chodeb, až došli do liduprázdné učebny. Do místnosti dopadal z oken měsíční svit.

Harry si sedl na jednu z lavic a pozoroval Zelenou růži, který se k němu plížil pomalým krokem dravce.

Měsíční světlo chvílemi odstraňovalo stín škrabošky z očí. Mohl tak na malé okamžiky spatřovat jejich barvu bouřkové šedi.

Zelená růže na něj nalepil své tělo, ruce obmotal kolem jeho pasu. Tváří se začal nejdřív mazlit z jeho krkem a nosíkem studoval každou část jeho obličeje.

Harry i přes vrstvy oblečení cítil horkost jeho těla, jeho rychle tepající srdce a rychle zvedající se hruď. Vnímal jeho dech na krku a jemné polibky na své tváři.

Zaklonil hlavu a naplno si vychutnával smyslnost tohoto okamžiku.

Na malou chvilku se dívali jeden druhému do očí, jakoby čekali, jestli druhý neustoupí.

Harry jemně políbil ústa svého trýznitele, nejdřív váhavě. Olízl jeho spodní ret. Cítil jak Zelená růže pootevřel ústa. Neváhal ani chvíli. Vnikl do nich a vzal si je pro sebe. Jazykem navzájem prozkoumávali ústa toho druhého. Nejdřív jemný váhavý polibek se změnil v dychtivý a živočišný.

Harry cítil chvění a dráždění po celém tělě, jakoby v něm samém vybuchovaly sopky plné žhavé lávy.

V obětí zůstali i po té, co se po dlouhém polibku od sebe odtrhli své rty.

"Záleží jenom na tobě," zašeptal Harrymu do ouška a silou své vůle se od něj odtáhl a odešel pryč.

Neměl to nechat zajít, tak daleko. Co když bude litovat, až zjistí kdo doopravdy jsem? Musel odejít, jinak by přestával poslouchat rozum a chtíč by ovládl jeho tělo. Ještě nepřišla ta správná chvíle.

Harry nějakou dobu tupě zíral před sebe. Pomalu si srovnával v hlavě, co se vlastně stalo. On musí zjisti, kdo je Zelená růže. Chce ho, ať je to kdokoliv. Proč se tak bojí říct mu, kdo vlastně je?

Vyběhl z učebny a rychlým krokem procházel chodbami, kterými ho vedl. Ale jakoby se po něm slehla zem.

On na to musí přijít.
 

18 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 pes pes | 1. září 2009 v 12:04 | Reagovat

tak že by to byl Draco??

2 Ann Ann | 1. září 2009 v 12:47 | Reagovat

to je pech ja chtela Severuska

3 mathe mathe | 1. září 2009 v 12:51 | Reagovat

tak kdyby to byl sevík tak by to bylo divný, on by se tak nechoval ;)

4 Amidala Amidala | Web | 1. září 2009 v 13:22 | Reagovat

to bolo sladkéé.. :))))))
teším sa na ďalšiu kapitolku..

5 Ivet Ivet | Web | 1. září 2009 v 14:16 | Reagovat

Moc jsi mě potěšila výběrem Zelené růže. x)) Těším se na další kapitolu. x))

6 Saskya Saskya | E-mail | Web | 1. září 2009 v 14:33 | Reagovat

peknučkéé :-D

7 enedaka enedaka | 1. září 2009 v 17:38 | Reagovat

nádherný díl, já jsem si řikala od začátku že to bude Drako, tenhle díl byl opravdu sladký :)

8 Kiki Kiki | 1. září 2009 v 17:56 | Reagovat

no..taky jsem doufala v Sevíka ale po tomhle mám jasno... hmmm ale kapitolka byla tak moc hezky napsaná že mi ten pár vůbec nevadí :), jediný co mohu vytknout - že spolu byli takhle krátce...Harry ani neví jak mu má odpovědět nebo tak..mohl by se chtít o něm něco dozvědět... aspoň já bych lačnila po jeho povaze a ne jen jeho sexuálních fantaziích..je fajne že někdo po někom touží ale taky jestli by si sedli i povahově a nebyl to jen živočišný sex...tohle na Nebelvírskou povahu totiž neodpovídá...
ale moc pěkná kapitolka a těším se na další...

9 sion sion | Web | 1. září 2009 v 23:17 | Reagovat

proste to byla jiskra:) ja bych se rozhodne na nej vyrhla a ptat bych se zacla az potom:DD

10 darken darken | Web | 2. září 2009 v 4:27 | Reagovat

Vážně udělala jsi mi radost. :o) Tohle byla moc pěkná kapitola, hodně expresivní.
Doufám, že jsi ani nepřemýšlela o otm, že by jsi udělala ze Zelené růže Severuse, to by bylo hodně divné a severus by byl tak OOC jako už jsem dlouho nečetla (ale možná je to tím, že slash Harry/Severus obecně nečtu).

11 maizeen maizeen | 3. září 2009 v 19:22 | Reagovat

Gali.... to je boží.. už čekám na šestku jak se dozvím další podrobnosti...

12 maizeen maizeen | 3. září 2009 v 19:23 | Reagovat

tipuju draca

13 Wierka Wierka | 3. září 2009 v 22:32 | Reagovat

že je to Draco... že je to Draco... úžasná povídka, tato kapitola mi vzala dech.. :o)

14 Domiie Domiie | 4. září 2009 v 16:12 | Reagovat

jeee to je peeeknyy.. jen tak daal at uz je tu dalsi kapotola honeeem!!!:)

15 whampingwillow whampingwillow | Web | 5. září 2009 v 2:11 | Reagovat

Alabastrová pleť, skrývání se za nenávistí... mysím, že teď už je to jasné. Jenom je škoda, že tam nějak není zapletený Severus... Pořád jsem tak nějak doufala... ale pak Harry komentuje "cizincův" malý nos, a v tu chvíli už to bylo jasné... Draco...
Leda že by to byl Severus pod Mnoholičným lektvarem... víš jak to je... pro Zmijozely není problém něco takového sehnat:-D... a nebo si prostě mohl zmenšit nos... alabastrovou(dobře, zažloutlou) pleť má... arogance a nenávist k Harrymu mu taky nechybí... ach jo, proč to není on?:-D Ale i Draco, pokud je to Draco, je dobrý. Jen aby se z toho nakonec nevyklubal třeba Goyle:-D Možná by se dlao uvažovat ještě nad Zabinim, abych pořád neomíalla ty dva, ale to asi spíš ne, že? Na Draca to dokonale sedí, jenom ta výška mě zarazila. Nikdy jsem nad tím nijak neuvažovala, ale docela by mě zajímalo, jak je Draco velký... vždycky jsem si ho představovala spíše pomenšího...

16 galadriel galadriel | 5. září 2009 v 14:18 | Reagovat

Děkuji za krásné komentíky. Jsem si vědoma toho, že jsem pár lidí musela zklamat tím, že Zelená růže není Severus, což po téhle kapitole nejpíš všem došlo :-). Když jsem si poprvé pročítala úplně první komentáře, v první kapitole, kde byl zmíněn onen Harlekýn, opravdu jsem chtěla postavu Zelené růže změnit. A tím nějak odlišit tuto povídku. Ale nešlo to. Mé uvažování a o Zelené růži už nešlo přestavět. Každopádně opět opět vám musím poděkovat, nesmírně si vašich komentářů a připomínek cením :-)

whampingwillow: Myšlenka Goyla mě vážně pobavila :-D Jako romantika si jej vážně neumím představit. Pořád jej mám v hlavě jako velkého tlouštíka s křečkovitými tvářemi a plnou náručí koblih :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama