Sídlo Galadriel

Ohnivá krása

8. září 2009 v 16:25 | maizeen |  jednorázovky(z jiného soudku)
 
Ohnivá krása vznikla v mé slabé chvilce. Zrovna jsem se dívala na Tajemství vulkánu, když mě
tato povídka napadla. Příběh pochází z jednoho ostrova uprostřed oceánu. Krásná Andromeda,
princezna vulkánu, která je zaslíbená čaroději Omegovi z hory Úsvitu, který je zlý a nemilosrdný.
Andromeda však ztratí svou moc, když se po "spojení" zamiluje do syna starosty vesnice pod
vulkánem, Organda. Čaroděj Omega se však začne tuze mstít a tak, aby zachránil život vesnice,
musí Orgando Omegu uvěznit nebo navěky zničit.


Slunce svítilo už nad obzorem v červeno-lící kráse červánků. Stál tam jak přimražen a čekal na onu krásnou dívku. Dívku s ohnivými vlasy do pasu, jež ubíjela jeho srdce. Stál na útesu a díval se do moře oblívající Ohnivý ostrov. Čekal na ni jako pokaždé i když ona nechtěla. Dnes čekal zas. Na dívku jež uloupila jeho srdce. Na Andromedu. Orgando těžko dýchal. Nemohl se jí dočkat. Byla nádherná. Ale zaslíbená někomu jinému. Zlému čaroději ze sopky. Nikdo ho nikdy neměl rád. Byl to zrádce a vyvrhel. Chtěl krásnou Andromedu jen pro její nádherné ohnivé vlasy a taky proto, že byla jediná panovnice sopky. Lidé z vesnice jí říkají Ohnivá Dia. Ohnivá bohyně. Těšil se na ni. Miloval ji. Víc než vlastní život. Nic v životě nemiloval tak jako ji.

"Co tady děláš?" ozval se líbezný známí hlas, za jeho zády.

Orgando na ni pohlédl, byla nádherná. Ohnivé paprsky jejich nádherných vlasů měla rozpuštěné a na úzkém bílém čele sepnuté zlatou stuhou. Tvář měla bílou jako sníh, jež nikdy na ostrově nepadal. Modré velké oči s dlouhými řasami se dívali na překvapeného Organda, jež ústa měl otevřená údivem. Měla na sobě nádherné vulkánové šaty se zalomením pod paží. Poprsí se jí jen třpytilo z měsíčního svitu. Jak lehce našlapovala, její boky se vlnili j ako vlny oceánu, jenž byl na obzoru. Šaty měla dlouhé po kolena a přes ramena měla ještě cestovní kápi v barvě lávy. Orgando pociťoval uvnitř sebe nesmírné vzpurné pocity. Miloval ji, a jeho tělo na to odpovídalo. Cítil, jak se pod pasem tvoří velká vyboulenina, jejž chtěla ven.

"Má krásná paní, odpusť mi. Nechtěl jsem vás rozzlobit."

"Nikterak, můj drahý Orgando. Jsi můj přítel a to se nijak nemění. A prosím, říkej mi Medeo. Tak jako všichni tví přátelé."

"Má paní, zkratka vašeho jména vás nemůže nijak připravit o váš půvab a něžnost. Smím-li vám říkat jménem, mohl bych vás oslovovat Andromedo."

"Ne, tak ne. Tak mě oslovuje můj nastávající. Nemám to ráda. Smíš li se však ke mně přiblížit, prosím, alespoň o kousek. Jen malinký kousek ke mně."

Orgando nehleděl na to, jestli se přibližuje kousek nebo hodně. Přišel k ní jako omámený a políbil na ústa. Chutnala lahodně. Jako ta nejsladší jahoda na světě. Orgando ji prohrábl vlasy svou rukou a přitáhl si ji k sobě. Andromeda reagovala jako divá šelma z džungle. Prudce si ho přitáhla k tělu a začala mu laskat šíji svými rty. Pocítila vzrušení z jeho těla, jeho srdce bylo jako o závod stejně jako její. Přestala se ovládat. Její vlasy se rozžhavili do teploty opravdové lávy. Orgando se o ně spálil ruku. Škubl sebou a odtrhl se od ní.

"SS, Au! Tvoje vlasy!" díval se na svou popálenou ruku.

Andromedě trvalo malou chvilku, než v sobě našla tolik síly, aby je sama uhasila. Oheň ve vlasech se jen leskl a svým ohněm upozorňovaly na svou magickou sílu.

"Promiň mi to, prosím, nechtěla jsem tě popálit. Je to má chyba. Tvoji přátelé mají pravdu. Jsem zrůda,"povzdechla si a Orgando spatřil, jak se ji po tváři kutálí velká slza jako hrách.

"Nejsi zrůda, Andromedo. Jsi krásná a ten oheň je část tebe, ale to mě nezajímá. Zajímá mě jen to jaká si, to miluji. Tebe miluji, má krásná ohnivá krásko," uchopil ji za tvář a políbil na rty.

Andromeda plakala. Jeho slova byla pro ní požehnáním. Orgando ji objal a konejšil. Andromeda plakala. Její oheň uhasínal.

"Ten oheň je jako prokletí. Nenávidím ho." vykřikovala do tmy mezi vzlyky. Orgando ji vzal do náručí a odnesl ji dál od vody.

"Miluj se se mnou, Orgando. Miluj mě," zašeptala mu do ucha.

"Nedotýkej se vlasů, jen mě miluj."

K tomu Organda nemusela pobízet. Svlékl si košili a Andromedě rozepnul šaty. Hladil ji a líbal na všechny části jejího těla. Prozkoumával všechny její kouty. Andromeda se prohnula při každém jeho dotyku. Její žár se stupňoval. Když putoval cestičkou přes průsmyk mezi pahorky jejich prsů, strčil ji ruku do jejího lůna. Byla vlhká a připravena. Stejně jako on. Andromeda se prohnula jako luk. První stupínek k vrcholu započal s velkým zařváním jako tygr. Byla ještě nedotčena. Chvíli se nehýbal, dokud si ona nezvykne. Teprve až začala pomalu hýbat pánví proti němu, pohnul se. Andromeda cítila jak je velký. Nikdy netušila, že to může být takové ;. Nádherné. Cítila, jak se její oheň prostupuje každými částečky jejího těla při každém výpadu. Když byla vrcholu, začala křičet.

"Orgando, uhas mě! Uhas mě, prosím!" Orgando ji popadl do náručí a s ní spojenou vstoupil do vody, kde se s ní ponořil do hlubin oceánu.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 galadriel galadriel | 8. září 2009 v 18:28 | Reagovat

Sluníčko nádherné :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama