Sídlo Galadriel

Chycen do tvých sítí 1

8. září 2009 v 18:21 | galadriel |  chycen do tvých sítí
 1.kapitola


" Ahoj Draco."

"Pansy? Co ty tu děláš? Už zase ses vyřítila bez pozvání do mého domu," odbyl ji líně a rozvalil se na křeslo.

"Čekám tu na tebe už nejmíň hodinu. Krom toho nepamatuješ si snad tvoji památnou větu: Přijď kdykoliv budeš něco potřebovat." napodobyla Dracův hlas.

" Řekl jsem to, když jsem byl napraný Pansy," protočil panenky nahoru." Proč mi furt připomínáš mé alkoholové kecy?"

" Už zase sebou taháš ten svůj zvrhlý deník?" ukázala prstem na knihu, kterou měl v ruce.

" Sex není zvrhlost kočičko. To bys ty mohla vědět né. Na mě nemusíš hrát to divadlo hodné holky. Znám tě až moc dobře. " poslal ji vzdušný polibek a vyzývavě zdvihl obočí.

" Neznám nikoho, kdo by si o svých milenkách vedl zápis." odvětila Pansy a sedla si vedle kamaráda.

" Nedělej se. Vím, že si ho chceš přečíst. A dostal jsem ho od tebe, pokud si pamatuji. Tak co chceš. Mám práci, tak to vyklop." překřížil nohy a otevřel svůj deník.

Přichystán zapsat si do něj svou další milostnou obět.

" Práci ty ? Kdy prosím tě pracuješ. Á ty myslíš další zápis o nějaký husičce? Tak, která to byla tentokrát ? Dcera tvého doktora. Né počkej tenhle románek si měl minulý týden." uchechtla se.

Draco jí věnoval jeden ze svých vševědoucích pohledů.

" Žádná hloupá maloměstská hušička. Ach, Lenka. Nezkrotná dračiče. Má úžasný smysl pro humor, asi ji ještě zavolám. Jestli jsou všechny češky takové, tak mám jasno, kde strávím letošní dovolenou," samolibě se usmál.

" Mohla by ses od ní lecos přiučit drahá přítelkyně ."

" Hmm, Leňa" zasnil se na chvíli a olízl si suché rty.

" Hoď tam zpátečku Cassanovo. Něco bych od tebe potřebovala. Vzpomínáš na Heatha Denta?"

" Jo toho ministerskýho chlapečka, co ti dal kopačky?" odtrhl svou pozornost na chvíli od deníku.

" No přesně ten. Koukám, že máš pamět. Tak to si určitě pamatuješ na tu šprtku Grangerovou."

" A co má ta mudlovská šmejdka společného s tvým ex?"

" Mám slušné zdroje. Zamiloval se do ní." odfrkla si Pansy a nepříčetně skřížila ruce.

Draco se začal nahlas smát.

" Páni. Kdo může mít tak hrozný vkus a zamilovat se do panenské šmejdky."

" Jsem ráda, že se bavíš. Podle mě ho přitahuje právě ta její navinost." zamyslela se.

" A tu jsi ty ztratila již před lety, že. Jestli je na nevinost nedivím se, že mu ta tvoje nic neříká," smál se dál Draco.

"Směšné. Potřebuju jí zbavit té její nevinosti. Až s ní budu hotová, neštěkne po ní ani pes. Heathovi se mstít nemůžu. Je to až moc velká ryba. Grangerovou ještě zvládnu. Myslím, že zbavit ho snu o malé nevinné holčičce bude malá rána i pro něj."

" Proto to má odnést ona ? Protože ty nejsi schopná udržet si chlapa. Nevím, co po mně chceš Pansy a raději mi to ani neříkej. Já mám své cíle a do těch tvých podrazáckých kousků se raději plést nechci. Rozumíš."

" Cíle a jaké ? Možná bychom si mohli navzájem pomoci." řekla svůdně a naklonila se tak, aby jí šlo, co nejvíc vidět do výstřihu.

Draco její snažení ohodnotil mlsným úšklebkem a hodil na stůl Denního věštce. Přední straně opět kraloval Harry Potter, ochránce kouzelnického světa.

Pansy věnovala pozornost titulní stránce, když jí došly Dracovi záměry začala se smát.

" To nemyslíš vážně. Ty chceš sbalit zlatého chlapce. Draco na tohle nemáš ani ty."

" Podceňuješ mé síly drahá. Kdybych měl jeho, má prestyž by vyletěla rychlostí blesku." zasnil se.

" Aby jsi stejnou rychlostí nesletěl zpátky. Copak nevíš, že má dlouholetého přítele, kterého vychvaluje, kde může?"

" Vychvaluje před novinami. Nikdy nevíš, co je pod povrchem." usmíval se dál Draco.

" Fajn. Takže si můžem pomoci navzájem. Má nabídka stále platí." odvětila svůdně.

" A jak mi prosím tě ty chceš pomoci s Potterem? Pochybuji, že tvé slavné zdroje dosahují tak vysoko." Možná pochyboval, ale v očích mu vítězně zasvítilo.

" Vidím, že své síly podceňujeme navzájem. Můžu ti zjistit, jaké bary navštěvuje. Seamus, nevím jestli jsi ho pamatuješ. Patří k jeho nejbližším přátelům. Je do mě blázen už od školy. Stačí mi jedna noc a popíše tě Potterovi, jako by jsi byl anděl. A kdybys trochu zapojil tu svou hlavinku, šel bys do Grangerové. Sbal ji, omotej si ji kolem prstu a ani se nenaděješ a přivede tě k tomu tvému Potterovi. Ten naivní blbec určitě uvěří tomu, že jsi se do něj zbláznil. Sveď ho. Rozbreč se před ním, že bez něj nemlůžeš žít a je tvůj." šeptala něžně Pansy. " Budeme mít oba, co chceme."

" Tohle je až moc ďábelské, ale dobrý plán. Zřejmě jsem tě vážně podcenil Pansy. Ale budu potřebovat tvou pomoc. Jsi zlomyslnější, než jsem si o tobě myslel. Jak se mám po tom zbavit Grangerové ?"

" To nech na mně. Zatím ji musíš okouzlit. Zítra se ozvu. Pa."

Draco už nestihl nic namítnout. Slyšel pouhé zabouchnutí domovních dveří. Nic však proti neměl. Tohle bylo přímo stvořené pro něj. Konečně se mu bude moci pomstít za všechny ty roky pohrdání. Konečně Potter okusí jaké to je, když se na něj vykašle nejbližší. Konečně pokoří slavného Harryho Pottera.

Harryho probudila vůně čerstvě upečené bábovky. Líně se došmadral do kuchyně, kde ho s úsměvem vítal Dan.

" Dobré ráno miláčku," přišmadlal se k němu líně a zezadu jej objal.

" Dobré ospalče. Hádej, kdo je na přední straně novin" usmíval se samolibě a cpal ještě ospalému Harrymu plátek do ruky.

" Už jsem ti kolikrát říkal, že mě tohle nezajímá," řekl podrážděně a začal upíjet svou již připravenou kávu.

Jedna z věcí, kterou si na Danovi oblíbil. Komu by se taky nelíbilo vztávat s tím, že vás v kuchyni čeká připravená snídaně. Dychtivost po společenském postavení byla zase naopak věc, kterou na něm nesnášel. Polovinu večírků absolvoval jenom kvůli dotěrnosti a přemlouvání svého přítele a že uměl krásně přemlouvat. Chtěl jenom klid a věnovat se naplno svojí práci. Už ho unavovaly pařby a pitky. Měl rád posezení s přáteli u dobrého vína, v klidu svého domova. To se ale nelíbilo Danovi. Byl to typ, který byl rád středem pozornosti. A že se vám jí dostávalo, když jste byl přítelem slavného Harryho Pottera. Harry si začínal poslední dobou myslet, jako by s ním byl jenom pro jeho slávu. Nahlas to, ale nikdy neřekl.

" Miláčku, jak tě nemůže zajímat společenské postavení? Víš, co by jiní dali za tvou slávu?" obořil se Dan, nikdy nechápal jeho touhu po klidu.

" A víš ty vůbec, čím jsem si tu slávu musel vykoupit? Kolik jsem za ní zaplatil?" rozkřičel se Harry a blesky mu metaly z očí.

Harrymu ruply nervy. Soustředil se na rytmiku svého dechu, aby se uklidnil. Pomalu přišel k šokovanému Danovi a jemně jej objal. Miloval ho. Nechtěl jej ztratit, ale jejich rozhovory na tohle téma už jej začaly unavovat.

" Promiň. Já nechtěl jsem křičet. Asi už raději půjdu. Takže odpoledne, ano?" pohladil jej po tváři a obdařil jej jedním ze svých nesladších úsměvů.

" To já se omlouvám. Vím, že tyhle věci nemáš rád. Nevím, co to do mě vjelo. Promiň."

Dali si polibek na rozloučenou a potom se Harry přemístil na Ministerstvo.
 
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 galadriel galadriel | 8. září 2009 v 18:25 | Reagovat

Omlouvám se, ale nechtěně jsem si smázla rubriku této povídky, tak to tady sáčkuju znova. jenom bych chtěla připomenout, že tuto kapču jsem věnovala a věnuji mé betě Lence. Děkoji sluníčko. Ne všechny jsou zkontrolované, aby jste o ní nepochybovali :-)

2 anonym anonym | 19. června 2011 v 21:15 | Reagovat

docela dost mi to připomíná film nebezpečné známosti :-)

3 Galadriel Galadriel | 20. června 2011 v 12:03 | Reagovat

Trefa :-D Tímhle filmem se snad ani nedá neinspirovat :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama