Sídlo Galadriel

Zelená růže 3

26. srpna 2009 v 21:05 | galadriel |  Zelená růže
 Tak a mám tu další kapitolu. Jak úžasné je mít chápavé přátele a myslím si, že Harry takové má. 
Chci jen upozornit. Vypůjčila jsem si hlášku od milovaného Chastera. Při psaní mi nějak vlezla do
myšlenek a něchtěla se mě pustit :-)

 
Už to byly týdny. Dva dlouhé týdny, kdy každý den s napětím vyčkával přílet bílé sovičky. Kdy pokaždé po jejím příletu prchal z Velké síně, aby si mohl přečíst nové psaní od Zelené růže. Už nehledal prázdná zákoutí. Dopisy otvíral a četl za pochodu. Pokradmu pohledem studoval stůl zmijozelské koleje. Jeho zvědavost a chtíč se stupňovala s každým novým dnem.

Zelená růže nejspíš upustil uzdu ostychu, neboť v jeho básních začínal užívat slova, která Harrymu způsobovala lechtivé mrazení po těle a stále větší roj motýlů v břiše. Při každé vzpomínce, myšlence na Zelenou růži, se mu zvětšovaly póry potem, zrychlil se mu tep a začal se nekontrolovatelně chvět touhou. Ano, toužil po něm. Ať se to může zdát sebevíc směšné. Toužil po člověku, kterého vůbec neznal. Navíc byl ze Zmijozelu, což bylo pro něj, jako pro Nebelvíra, nesmazatelný fakt, který nemohl ignorovat. Ale, co zmůžete proti bouřícím se hormonům?

Zvyšující se Harryho touha byla přímo úměrná zvyšující se zvědavosti jeho přátel. Všímali si jeho rychlých odchodů ze snídaně i lístků, které si tak často četl v hodinách, společenské místnosti, v ložnici.

A Harry to věděl. Věděl o jejich pohledech plných otázek. Věděl i to, že se blíží doba, kdy se jej budou ptát. A on to bude muset říct. Byli to jeho přátele. Vycítil to, všímal si. Stejně jako oni. Možná se mu uleví. Možná pochopí. Možná se na něj budou dívat jako na idiota. Ale, jak chcete svým přátelům říct, že vám někdo posílá milostné dopisy? Ono by to samo o sobě možná nebylo tak těžké, kdyby ten někdo nebyl muž. A kdyby z vás nedělal potencionálního gaye. A kdyby ten přítel nebyl bratr holky, s kterou jste se před nedávnem rozešel. Byla tu spousta kdyby.

Cestou do Velké síně vrazil do několika lidí. Tohle ráno nezačalo dvakrát nejlépe. Nejen, že zaspal, ale při rychlé chůzi párkrát slušně zakopl. Bude rád, když do sebe stihne něco hodit. Jeho vlasy byly dvakrát rozcuchanější než obvykle.

Sedl si ke svému místu. Ron mu s úsměvem ještě víc pocuchal jeho havraní hnízdo. Všichni kolem se jeho ranním zjevem příjemně bavili. Zamžoural očkama po snídaňovém stole plným dobrot. Chtěl se zrovna natáhnout pro pár koláčků, když si všiml, že před ním na talířku leží malá, černá, sametová krabička obvázaná stejnou stučkou, jako bývají dopisy od Zelené růže.

Srdce mu začalo být jako o závod. Vzal krabičku do ruky.

"Kdo to jsem dal?"zvedl pohled z krabičky a podíval se na kamarády.

"Jedna malá holka. Říkala, že je to pro tebe, ať ti to předáme. Hele, támhle je u vchodu," ukázal Ron dívající se směrem k dívce.

Hádal ji na první ročník. Měla na sobě nebelvírský hábit. Snažila se procpat cestu ven mezi havraspárskými studenty. Harry si vzal černou krabičku a běžel k holčičce.

"Ahoj," houkl na ni a jemně se jí dotkl ramena.

Dívka se k němu otočila a zářivě se na něj usmála.

Harry si nemohl pomoci, ale měl pocit, že ji zná. Její celkové postavení těla, to jakým způsobem se k němu otočila. To všechno se mu zdálo tak povědomé a tak známe a při tom mu to všechno k tomu drobnému zjevení nesedělo. Nepamatoval si na to, že by jí někdy ve škole viděl. Myslel si, že co se nebelvírských studentů týče, má přehled.

Dívka se podívala na krabičku v jeho ruce a potom znovu na něj. Věnovala mu další zářivý úsměv a rozutekla se pryč.

Harry byl celý v šoku z toho, co právě zažil. Chtěl dívku zastavit, ale než se stihl vzpamatovat, byla pryč. Svou pozornost stočil zpět k půvabné krabičce. Opatrně začal rozvazovat hedvábnou stužku, která ji uzavírala. Nedbal toho, že může každý z procházejících vidět její obsah. Rozevřel její vrchní stranu.

Pohltila jej omamná vůně, která z ní vycházela. Nemohl ji k ničemu přirovnat, ale byla mu povědomá. Už jí někdy musel cítit. Prsty rozevřel otvor krabičky, aby mohl nahlédnout do jejího obsahu. Byla tam růže, zelená růže. Nejkrásnější růže, kterou kdy viděl. Harry ji sledoval se zatajeným dechem. Rozhlédl se po síni a krabičku zpátky zavázal.

Celý den nemohl myslet na nic jiného než na něj. Jak asi vypadá? Jaký je? A nešlo přestat. Jak asi chutnají jeho rty? Pohrával si se stužkou, kterou sundal z jednoho z dopisů od Zelené růže. Nosíval ji obvázanou kolem zápěstí. Občas si připadal jako fanatik.

Zrovna se mu povedlo utéci od jedné velmi náruživé dívky. Pár posledních dní jej zastavovaly a pronásledovaly víc, než je zdrávo. Konečně se dostal do společenské místnosti.

Celou ji prozařoval oheň z krbu. Za okny nešlo vidět nic než jen černočernou tmu. V místnosti bylo pouze pár studentů.

Unaveně se rozvalil do pohovky a mezi prsty proplétával sněhovou stuhu. Na nastávající víkend se těšil tolik, jako se dlouhou dobu na žádný tak netěšil. Měl za sebou velmi náročný týden.

"Harr," oba dva jeho přátele jej obklíčili.

Z tohohle živý nevyvázneš. Pomyslel si ihned, jakmile si všiml jejich uražených pohledů.

"Rone? Hermiono?" podíval se na každého zvlášť. Chtěl vstát, ale Ron jej chytil a přitlačil zpět doprostřed pohovky.

"Kam ten spěch, Harry?" podíval se na něj tázavě.

Nebyl by lepší Voldemort než tihle dva?

"Co se s tebou děje, Harry?" zeptala se starostlivě Hermiona.

"O čem mluvíšm Hermiono. Nic mi není. Cítím se fajn," k přesvědčivosti přidal úsměv.

"Mluvím o posledních dnech. Mluvím o tvém prchání z Velké síně pokaždé, když ti něco přinese ta bílá sova. Mluvím o tom, jak se zdráháš nám o tom cokoliv říct. Mluvím o tom, jak často si v hodinách pohráváš s nějakými listy. Mluvím o tom, jak jsi dnes ráno vyletěl za tou nebelvírskou holkou, která ti donesla tu krabičku. A ano, mluvím i o té černé krabičce," povzdechla si a smutně se na něj podívala.

"Chceme ti jen pomoct, kámo. Jsme tví přátele. Pochop máme jen starost," poplácal jej Ron po rameni.

"Dobrá,"nadechl se, "řeknu vám to. Ale teď se zeptám já. Chcete to vědět, i když se vám to možná nebude líbit?"

Ron se podíval na Hermionu a potom zpět k němu.

"Někdo tě obtěžuje, Harry," zamračil se a zaťal pěsti.

Harry vyprskl smíchy.

"Ne, Rone. Nikdo mě neobtěžuje. Chtěl jsem vám to říct, ale nevěděl jsem, jak zareagujete," nadechl se, aby mohl pokračovat

"Někdo mi píše milostné dopisy."

Chvíli trvalo, než dostal odvahu odlepit oči od země a podívat se jim do očí.

" To je skvělé," vypískla nadšeně Hermiona.

"Proč by nám to mělo vadit, Harry?" řekl se s úsměvem Ron.

"Jsi její bratr a není to tak dlouhá doba…"

"Harry tohle neřeš, jasný. Je lepší, že jsi ji řekl na rovinu, jak to cítíš. Lepší, než ji vodit za nos a něco jí nalhávat. A kdo je ta odvážná?" zeptal se zvědavě.

"Já nevím, kdo to je. Používá přezdívku. Počkej, donesu vám ty dopisy."

"Ale Harry, to je nějaký kluk," zamumlal Ron po druhém dopisu, který se mu dostal do ruky.

"To je nádherný," Hermiona hltala očima každé slovo.

Ruka jí klesla ke stehnu. Podívala se zasněně na Harryho.

"Proč ty mi nenapíšeš nějakou báseň?" zašeptala ublíženě k Ronovi.

Ron protočil panenky, jako by snad on někdy měl vlohy být básníkem a vzal do ruky další dopis.

"Harry je ti jasné, že je to kluk," zopakoval podruhé svůj dotaz.

"Ano, Rone, to je mi jasné už od prvního dopisu, který jsem od něj dostal."

"Co je na tom, že je to chlap. Píše úžasně,"Hermiona se zasekla nad svými slovy a vyplašeně se podívala na svého kamaráda.

"Ty jsi gay?" studovala Harryho pohledem.

Tak a je to tady, pomyslel si.

"Nevím. Nikdy jsem o tom neuvažoval do hloubky. Ale, když on …. Vzrušuje mě každá myšlenka na něj. Nemůžu ho dostat z hlavy. Vždyť vidíte, co napsal. Jsem celý … zmatený. Nikdy jsem neuvažoval o tom, že bych mohl být. On je jako střed mého sexuálního myšlení. Chápete?"

Ron pozvedl obočí. Snažil se potlačit smích, který se mu viditelně dral přes ústa.

"Harry, budu tě mít rád i jako gaye," když si uvědomil, jak hloupě to znělo, smích už nedržel.

"Rone, taky tě mám rád, ale nepostaví se mi."

Všichni tři propukli v hlasitý smích. Napětí se mezi nimi uvolnilo a nově vstřebané informace se zdály poživatelnější.

"Co všechno o něm víš?" zeptala se Hermiona po té, co se uklidnili.

"Vlastně vůbec nic. Kromě toho, že je to kluk a je ze Zmijozelu," sklonil smutně hlavu.

"Balí tě nějaký hnusný Zmijozelák?" houkl nakvašeně Ron.

"Proč by jinak používal přezdívku Zelená růže. Jasně, že to má souvislost," okřikla ho Hermiona.

"Co bylo v té krabičce, Harry?" šeptla směrem k němu a naklonila zvědavě hlavu.

Harry se rozhlédl po společenské místnosti. Kdyby k nim náhodou někdo vysílal zvědavé pohledy. Jediný, kterého si všiml, byl od jedné Nebelvírky sedící opodál. S úsměvem mu zamával a poslala mu vzdušný polibek. Harry jí věnoval nucený úsměv a obrátil se zpět ke kamarádům.


"Zdá se mi to, nebo se ze mě stala nějaká dívčí trofej?" řekl směrem k Hermioně a Ronovi po té, co se v jejich blízkosti vytvořila skupinka holek a každou chvíli se některá z nich otočila k Harrymu a stydlivě se usmála.

Oba přerušili obdivování kouzelného zeleného květu a otočili se směrem k dívčímu hloučku.

"No jo, Harry. Jsi nejžádanější partner na karneval. Každá chce jít s Harrym Potterem. Nebo-li každý," laškovně zamrkal a našpulil rty.

Maškarní ples. Úplně mu to vypadlo.

"No jak vidím tohle," kývnul hlavou ke skupince, "raději se tomu vyhnu."

"Měl jsi nám o tom říct, Harry," řekla Hermiona, když si schovával černou krabičku zpátky do kapsy hábitu.

"Já vím," podíval se omluvně na oba přátele.

"Myslíš, že ti zítra zase napíše?"zeptal se zvědavě Ron.

"Rone, je to tvůj nebo Harryho tajný ctitel," popíchla jej Hermiona.

"Jsem jen zvědavý. Vlastnost jako každá jiná," bránil se Ron.

"Píše ti každý den ,Harry. Jasně, že napíše i zítra."

"Doufám, že ano."

Byl rád že to vědí. Už žádné úprky ani vyhýbavé odpovědi. Opatrně, aby nevzbudil své spící spolubydlící, otevřel krabičku se zelenou růží. Znovu jej do své moci pohltila ona půvabná vůně. Na tváři se mu vykouzlil zasněný úsměv. Nechával se unášet jejím kouzlem. Začínal se těšit na nový den. Na bílou sovičku. Na nový dopis od Zelené růže
 
 

17 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Saskya Saskya | 26. srpna 2009 v 21:45 | Reagovat

je pekné aký tú majú medzi sebou tí traja vzťah... :-)
hmm, mladá chrabromilčanka, čo mu predala darček... kto že jej ho ale dal? :-D
že by len tak niečo doručila od Slizolinčana... je to čím ďalej zaujímavejšie... :)
pekná kapitola

2 Amidala Amidala | 26. srpna 2009 v 22:08 | Reagovat

pekné, pekné.. :)) to pravé čítanie na večer...

hmm, neviem prečo, ale mám pocit, že oná dievčinka z rána, bol niekto, kto si namiesto ranného čaju doprial kvapku všehodžúsu... :DDD

som zvedavá ako sa to vyvinie dalej.. :))

3 Bella Pattinson Bella Pattinson | E-mail | Web | 26. srpna 2009 v 22:19 | Reagovat

Merline děkuji, že existuje daily-slash, protože jinak bych se o téhle povídce snad nedozvěděla. Už dříve jsem na ni viděla odkaz, ale jak jsem viděla to ???/Harry, tak se mi to prostě nechtělo číst, protože já strašně nerada čtu povídku ve kterých nevím kdo s kým :D nevím, proč mě nenapadlo si přečíst děj :D hned jsem sem letěla a přelouskala všechny 3 kapitoly. Aaaaaa strašně se mi to líbí :)

Úplně si dokážu představit výraz Herm když čte ty básně (já jsem měla úplně stejný a to jsem četla jen ty dvě "zveřejněné" :D) a taky to, jak vyčítá Ronovi, že jí nic nenapíše :D :D

Mám svůj typ na Zelenou růži, byla bych strašně ráda kdyby to byl ON, protože si HO prostě představuju po Zelenou růží :D a když výjde na jevo někdo jinej... tak to bude divný :D Prosíííím... že je to Draco??! :D

4 Fannona Fannona | 26. srpna 2009 v 22:20 | Reagovat

Ahoj,
super další kapitola, díky. Líbí se mi tvůj styl psaní. Lehký, plynulý a hlavně záživný.
I když ještě páruješ Harryho s otazníkem:), předpokládám, že se jeho partnerem stane Draco, jak je tvým zvykem. Ale doufám (hodně:)), že možná tentokrát změníš spojení na Severus/Harry (což mi sedí víc). Ale vzhledem ke kvalitě tvého psaní se spokojím i s Dracem... (bůů :))

5 Fannona Fannona | 26. srpna 2009 v 22:22 | Reagovat

P.S. A neposlouchej Bellu!!!
:)))))))
:)))))))

6 tess tess | Web | 26. srpna 2009 v 22:38 | Reagovat

musim říct, že mě ron trochu překvapil. ale myslim,že je to dobře. u téhle kapitoli sem měla na tváři permanentně přilepnej úsměv. vůbec se nedivim hermioně, že si trochu vyšlápla na rona. která holka by tohle nechtěla alespoň jednou zažít. jenom by mě zajímalo jak se to bude vyvíjet dál. a jestli se nebude stupňovat honba na harryho v podobě doprovodu na ples. už se moc těšim na další kapitol. tak šup, šup sem s ní ;-D

7 Neli Neli | 26. srpna 2009 v 22:48 | Reagovat

Ta "holčička" určitě byla ON. A Harrymu byla povědomá, takže je to někdo, koho zná celkem dobře. Kdo asi? =D Upřímně doufám, že je to Severus, i když to na něj moc nevypadá. Ale to je mi fuk! Na tenhle pár sem zatížená! =P

8 darken darken | Web | 27. srpna 2009 v 5:23 | Reagovat

Tahle kapitola byla vážně vtipná. Tahlě věta - "Rone, taky tě mám rád, ale nepostaví se mi." - mě opravdu rozesmála.

9 ::: ::: | 27. srpna 2009 v 9:17 | Reagovat

Wow!! Ty 3 kapitoly jsou naprosto senzační!! Jak to děláš, že se nedokážu odlepit od monitoru a slintám po další kapče?! Myslím si, ostatně jako spousta ostatních, že dotyčná holčička se napil(a) mnoholičného lektvaru. A upřímně doufám, že to byl Severus.
I když Draco by taky nevadil, ale Sev by byl takový přijatelnější. A navíc, pracuje s lektvary... nevím, jestli by byl Draco natolik vyspělý, aby dokázal psát takové dopisy. Ale což, třeba nás nakonec překvapíš někým úplně jiným... Díky moc, můžeš si být jistá, že se strašně těším na další nášup... ;)

10 mathe mathe | 27. srpna 2009 v 12:20 | Reagovat

Sev jako romantik?? ;)  VELICE ZAJÍMAVÁ PREDSTAVA :) vypadá to celý na draca ale taky bych byla radši kdyby to byl sevík ale nevím jak by jsi to dokázala napsat aby to vyznelo reálne...

11 galadriel galadriel | 27. srpna 2009 v 22:09 | Reagovat

Bella Pattinson: mé básnické ego je poctěno, že jse ti jeho výplody líbí. Já mám o nic dost nízké mínění, ale měla jsem pocit, že by to bez těch básní, pokud jse to tak dá nazývat, bylo neúplné.

Všem děkuji za komentáře. Vážně si jich moc cením a jsem za každý váš komentář ráda. Pokud to půjde tak, jak to jde doteď, zítra by tu měla být další kapitolka :-) Jsem ráda, že vám neunikla důležitost oné malé holčičky, neboť v této a příští části zahraje důležitou roli (spíše roličku :-D)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama