Sídlo Galadriel

Zelená růže 2

22. srpna 2009 v 18:33 | galadriel |  Zelená růže
Tak se malinko posouváme v ději. Co znamená přezdívka Zelená růže? Varuji: opět jsem se 
pokoušela básnit :-)


2. kapitola

Harry se vyřítil z učebny rychlostí blesku. Přeměňování. Na co mi bude umět vykouzlit z králíka podšálek? Debilní podšálek. Na co mi bude podšálek? Kdybychom z něj dělali třeba hrnek, nic nenamítám, ale podšálek?

Ron šel hned vedle něho. Podle toho, co slyšel z jeho úst na adresu Mcgonagallové ,nebyl jediný, kdo byl s dnešní hodinou nespokojen. Pravda, ani Harrymu by se nelíbilo, kdyby jeho výtvor chytil gigantické akné. Navíc, některé velmi zarudlé pupínky začaly explodovat a pár lidí to celkem slušně schytalo. Bylo to nechutné.

Harry se ošil nad tou představou a raději změnil téma rozhovoru na Famfrpál. Byl rád, že Ron nijak neřešil jeho a Ginny. Což se nedalo říci úplně o všech. Někteří měli i takovou odvahu, že se o tom v klidu bavili před ním. Je to snad jeho soukromý život. Slyšet někoho, jak o jeho problémech nahlas diskutuje, není nic příjemného. Chuť někomu vrazit tudíž přicházela každou chvíli. Nejhorší bylo, být u toho s Ronem.

Ron byl známý svou výbušností. Nebylo radno si s ním zahrávat. Ale Harry ho také znal jako dobrého kamaráda. A tím bez debaty Ron Weasley byl. O to víc se vyplácelo být jeho přítelem. Stačil jediný Ronův odzbrojující pohled a štípačkám okamžitě sklaplo. V takových chvílích se Harrymu celým tělem rozlil obrovský pocit úlevy. Byl rád, že má ve svém kamarádovi oporu, i když se jedná o takovou záležitost.

Protlačili se do Velké síně. Snídani dneska moc nedal, takže v obědě viděl něco jako svou spásu. Ron do sebe začal ládovat hromady jídla. Smíchával možné s nemožným. Jeho pokrmové kreace nikdy nechápal. Vždycky ho zajímalo, kde to všechno skladuje. Harry si vždy myslel, že toho sní hodně. Tyhle myšlenky jej okamžitě přešly při pohledu na Rona Weasleyho.

Všiml si uřícené Hermiony, která se k nim řítila přes přeplněnou síň. Naštvaně bouchla s knížkami o stůl a sedla si vedle nich. Nejspíš ji opět předběhl nějaký student v půjčení "velmi důležitého" školního spisu. Jakmile svůj pohled stočila ke svému příteli a jeho křečkovským lícím, podívala se na Harryho a oba se začali nahlas smát.

" Co je?" ozval se ublíženě Ron s pusou plnou jídla.

S příchodem zvuku přilétajících sov jej píchlo u srdce. Vzpomněl si na ráno, kdy horlivě očekával malou bílou sovičku. Ale, jak ráno, tak i teď zvedl hlavu nahoru.

Začal opět svádět vnitřní boj. Myslíš si snad, že ti napíše znovu? Proč by to dělal? A proč ne? Proč chceš, aby ti znovu napsal, ha? Chceš, aby ti napsal, že jo? Vždyť ani nevíš, kdo to je? Kdyby to chtěl napsat, poslal by to ráno.

Byla tam. S lehkostí prolétla oknem a přilétla mu do klína.

Harrymu se roztáhly oči štěstím. V hrudi mu začínal poletovat malý motýlek. Sněhová sovička upřela na něj svůj pohled a natáhla k němu nožku. Jemně odvázal roličku papíru.

" Musím jít. Uvidíme se později," vyběhl ke vchodu doprovázen dvěma pohledy plnými otazníků.
Jeho zběsilý úprk zadržel náraz. Sakra. Tak tohle jsem vážně nepotřeboval.

" Promiň Ginny," za co se jí omlouváš? Za to, že si jí málem shodil, nebo za to, že si jí dal kopačky?

Dívka na něj upřela smutně pohled.

" Dej mi čas Harry," zašeptala a vrátila se zpět ke kamarádkám.

Zatracené Potterovské štěstí. To musím narazit zrovna do ní? A proč musí holky všechno tak dramatizovat?

Štval ho pocit, že necítil vůči ní žádnou lítost. Ani, když se na něj podívala svým psím pohledem. Nic. Měl by se cítit špatně. Ublížil ji. Jediná věc, která jej zajímala, bylo co nejdříve najít nějakou vylidněnou část hradu, kde by si v klidu přečetl dopis, který tak úpěnlivě mačkal v ruce.

Na tváři se mu vykouzlil široký úsměv, když na konci lístku uviděl napsáno Zelená růže. Motýlků v jeho útrobách citelně přibylo. Byla to další báseň.

Ztrácím se v tvém pohledu.
Sám sebe nepoznávám.
Buď můj, já do ráje tě zavedu.

Ztrácím se v tvých ústech.
Chci svést o ně s tebou boj.
Sten za stenem vystřídá výdech.

Ztrácím se v tóně tvého hlasu.
Dráždí mě, můj sluch.
Ptám se sebe, jestli to vůbec ještě snesu.

Ztrácím se v kráse tvého těla.
V tvé vůni.
Tvá smyslnost mě okouzlila.

Ztrácím se v tvé přítomnosti.
Květina umí vyjádřit víc,
než slovy uměl bych já říct.

Zelená růže

" Wau," vyletělo z Harryho úst po té, co dočetl poslední slova básně.

Po celém těle jej polívalo horko. Duchem nepřítomen šel po prázdné chodbě. Konečně mu to došlo.

" Květina umí vyjádřit víc," věta mu svítila do očí.


Chce si hrát? Fajn. Za Zelenou růži se tedy schovává z jistých důvodů. Hermiona by možná věděla, ale měla by spoustu otázek. Tady si bude muset pomoci sám.

Nikdy nespěchal do knihovny jako dnes. Nikdy nešel do těchto prostor s větším zápalem. Oddělení kouzelné botaniky.

Protřel si čelo, na kterém se mu začaly vytvářet kapičky potu. Zaklapl další tlustou knihu. Vedle místa, kde seděl, se začal tvořit slušný komínek všemožných svazků.

Žádná zmínka, nic. Hledal všude. Ohlédl se na police za ním, které byly plné knih o kouzelných rostlinách.

" No dobře, tak všude ne," rezignovaně se rozvalil po stole.

Probudilo ho až otáčení stránek vedle jeho hlavy.

" Neville," pronesl unaveně a utřel si sliny kolem pusy, které se mu vytvořily během knihovního spánku.

" Jak dlouho jsi tady?" rukou zakryl zývnutí. Slyšel odpověď, ale nevnímal ji.

Neville, jasně. Kdo je nejlepší botanik z našeho ročníku?

" Ty se v kytkách vyznáš, že?" proč ho to nenapadlo říct. Tohle zjištění jej naprosto probudilo.

Neville něco nesouvislého zamručel a dál se věnoval četbě. Nikdy nebyl moc výřečný.

" Znáš květinu jménem Zelená růže?"

Ano, Neville Longbottom nebyl výřečný mladík, ale o kytkách dokázal mluvit hodiny.

" Taková květina neexistuje, Harry. Ano, obyčejnou růži můžeš přebarvit kouzlem, ale pořád bude považována za růži s barvou, kterou měla před tím. Její vlastnosti se změnou barvy neovlivní…"

"Dobře. Není to třeba nějaká prazvláštní rostlina? Víš, co myslím? Třeba už vyhynula?" stopl jeho proslov další otázkou.

Neville se nadmul jako páv. Co se rostlin týče, byl jako ryba ve vodě. Věnoval mu jeden dlouhý vševědoucí pohled.

" Ne, taková růže není."

Harry si smutně povzdychl.

" Tak jinak. Kdybych chtěl, z jistého důvodu, udělat na někoho dojem a dal bych si přezdívku Zelená růže. Dalo by se z toho něco vyčíst?"

" No, podle květomluvy určitě," zamračil se.

" Květ… co? Hm. A ty o tom něco víš?" v Harrym se začala probouzet malá jiskřička naděje.

Neville spustil svůj naučený učebnicový monolog. Je možné, že mu v tomhle stavu připomínal Hermionu?

" Květomluva je velice starý způsob, jak jiné osobě sdělit své pocity a mínění. Je užíván v mudlovském a kouzelnickém světě. V minulosti byl velmi populární hlavně mezi kouzelníky. Diskrétně vyjádříš city a názory, které by se ti obtížně říkaly slovy. Tento druh komunikace vznikl již ve starověkých harémech…"

" Dobře, dobře. Zelená růže tudíž podle květomluvy znamená co?" zastavil jej horlivě Harry.

" Symbol růže znamená láska, jak už ti možná došlo. S barvou je to složitější a je velmi důležité, jako barvu zvolíš. Význam zelené barvy v květomluvě znamená naděje. Zobrazuje nadějnou lásku. Ale barva jako taková, může mít významů několik. Záleží na tom, co chceš, aby zobrazovala. Jak jsem řekl, výběr barvy je velmi důležitý. Zobrazuje něco, co se pojí i k samotnému ctiteli."

Květina umí vyjádřit víc, než slovy uměl bych já říct. Nadějná láska. Zelená. Zelená se pojí ke Zmijozelu. Je to tedy Zmijozel. Jaký jiný význam by mohla mít na naší škole.

"Neville, jsi génius!" poplácal kamaráda na rameni a vyšel z knihovny.

Za oknem se už dělaly červánky. Musel tam strávit dlouhou dobu. Přistoupil k oknu blíže. Jeho dech vytvářel na skle mlhavé fleky.

" Zmijozel."


 

13 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 AidrienAssagir AidrienAssagir | Web | 22. srpna 2009 v 20:02 | Reagovat

To se mi líbí... Doufám, že bude co nejdřív pokračování... Už mám jisté tušení...

2 tess tess | Web | 22. srpna 2009 v 20:07 | Reagovat

páni. tahle kapitola přibila rychle, ne že bych si stěžovala. spíš naopak.
tak nadějná láska. hmm. moje podezření se pomalu ale jistě naplňuje.
těšim se co vymyslíš na harryho dál.

3 AidrienAssagir AidrienAssagir | Web | 22. srpna 2009 v 20:10 | Reagovat

Četla jsem komentáře u předchozí části a whampingwillow má pravdu. Severus by byl překvapivější... Tak nějak lepší. Estriel měla v Harlekýnovi Draca a tohle by byla příjemná, vítaná změna...

4 Exa Exa | 22. srpna 2009 v 20:18 | Reagovat

Ať je to Sev, na Draca mi to moc nesedí... Přece jen se Snapem má Harry více "střetů"

5 AidrienAssagir AidrienAssagir | Web | 22. srpna 2009 v 20:32 | Reagovat

Chtělo by to možná anketu... "Kdo je podle vás Zelená růže?" a přišpendlit pod článek... :-)

6 May Darrellová ^___^ May Darrellová ^___^ | Web | 22. srpna 2009 v 22:30 | Reagovat

Um... teda... abych pravdu řekla, tak bych byla raději, kdyby to byl Draco. Ne že bych Snapea neměla ráda, ale Draca mám raději :-D ^___^

7 Hajmi 50 Hajmi 50 | Web | 23. srpna 2009 v 3:07 | Reagovat

Já tedy rozhodně tipuji Draca. Tohle není Snape. Ani náhodou.
Moc krásná povídka. Galadriel, jsi stále lepší a lepší spisovatelka. Pokračování si nenechám ujít.

8 whampingwillow whampingwillow | Web | 23. srpna 2009 v 10:02 | Reagovat

Začínám souhlasit s Hajmi. Na Severuse to opravdu moc nevypadá, ty verše... na druhou starnu mi připadá, že spíše Snape by Harrymu napovída, protože předpokládá, že je neinteligentní a že si neodvodí, že Zelená růže je Zmijozel. A taky je to pravda, divím se že to Harrymu nedošlo hned, vždyť přemýšlením o Zmijozelu tráví v podstatě vešekré volno, krom přemýšlení o Ginny.

9 AidrienAssagir AidrienAssagir | Web | 23. srpna 2009 v 10:12 | Reagovat

Všechny máte pravdu... Stejně by se mi ale líbil víc Snape...

10 Galadriel Galadriel | 23. srpna 2009 v 11:37 | Reagovat

AidrienAssagir: anketa? Dobrý nápad, myslím že ho v příští kapitole využiju :-D
I mě zajímá koho nejvíc tipujete.

A teď Harry a jeho inteligence :-) Já ho nikdy neměla za příliš chytrého jedince,i když třeba dark Harryho v povídkách přímo zbožňuji. Spíš jsem chtěla v téhle kapitole odůvodnit podstatu přezdívky "Zelená růže" a když se vrátím k první, o Zmijozelu uvažoval, ale pžišlo mu to příliš nereálné. Tenhle dospis jej měl nakopnout, tudíž přivést ke květomluvě :-D Ach né, jde to se mnou z kopce, zastávám se Harryho :-D Jinak děkuji za komentáře. O hodně lípe se mi potom píšou další pokračování :-)

11 Saskya Saskya | 23. srpna 2009 v 12:08 | Reagovat

:-D peknučkééé...

12 maizeen maizeen | 23. srpna 2009 v 21:28 | Reagovat

Gal... tuším kdo to asi bude....ale necháme se překvapit.. jo?? ... svůj názor na tvé povídky jsem nezměnila.. opravdu nechceš napsat kni¨hu??

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama