Sídlo Galadriel

Zelená růže 1

21. srpna 2009 v 14:00 | galadriel |  Zelená růže
     Včera jsem zažívala jeden ze svých nostalgických večerů. A chytil mě nápad na tuhle povídku. 
Jak nejlépe zaujmout Harryho Pottera? Očividně ten kluk má rád tajemnství a záhady. A v
tom mě napadly anonymní dopisy. Ne, nejsem úchyl :-D. Myslím tím různé básně a věci, v
kterých by se skrývaly hádanky. Ctitel by jsi tím omotal jeho pozornost kolem prstu. Harry
by musel sám zjistit, kdo se skrývá pod maskou tajmné Zelené růže. Když jsem tak nad tím
přemýšlela. Já sama bych tohle někdy chtěla zažít. Kde se sakra vytratili všichni chlapi se
smyslem pro tajemno a romantiku? :-D Njn. Myslím, že zase odbučuji. Doufám, že se bude líbit.
Vaše Galadriel :-)


Další obyčejná snídaně jednoho obyčejného dne. Až na nepatrný rozdíl. Včera se rozešel s Ginny. Jakmile vešel, sklopila rychle hlavu dolů a schovala se do úkrytu rezavých vlasů. Oba si na tu novou skutečnost budou muset zvykat. Zřejmě se to ještě nerozkřiklo, neboť si nevšiml žádného, podezřelého šuškání za jeho zády, ani tázavých pohledů.

Usedl na své obvyklé místo. Hermiona s Ronem mu věnovali krátké pokývnutí hlavou
jako pozdrav. Hned se obrátili zpět k sobě, aby si dál mohli hrát na hrdličky. V poslední době spolu strávili málo času. Od té doby, co se ti dva dali dohromady, Harryho přehlíželi. Občas spolu někam zašli, ale už to nebylo ono. Připadal si mezi nimi jako křoví, třetí kolo u vozu, prostě přebytečný.

Začal ho unavovat životní stereotyp, ve kterém se nyní ocitl. Snídaně, škola, knihovna, Ginny, večeře, Brumbálova pracovna. Vlastně, Ginny už může vyškrtnout. Stejně s ní začal chodit
jen proto, že ho s ní každý spojoval. Nebyl den, kdy by od někoho neslyšel: "Byli by jste tak nádherný pár."

Ron na něj pokaždé dělal oči, když mu byla na dosah. Všichni Nebelvírští je dávali dohromady, jako by o to Harry měl někdy zájem. Ani nevěděl, jak se to semlelo, ale začali spolu opravdu chodit.

" Já věděla, že se vy dva dáte dohromady," pronesla Hermiona po té, co je spolu načapala na jedné ze spojovacích chodeb.

Jenomže tohle nechtěl. Každý to zřejmě ignoroval. Dělal vždy to, co se od něj očekávalo. Ukliď Dudleymu pokoj, bojuj proti Voldemortovi, dělej ze sebe idiota, choď s Giny. A on neuměl říct ne. Moudrý klobouk měl pravdu. Je Nebelvírem tělem i duší. Kdyby byl Zmijozel, říct "ne nechci" , by mu nedělalo problém.

Každým dnem žil v naději, že se mu Giny začne opravdu líbit. Byla to nádherná dívka a určitě žádaná, ale jemu nic neříkala. Včera večer to nevydržel a řekl jí to. Problém byl v tom, že ona se do něj opravdu zamilovala. Ne, nemiloval ji, ale měl jí rád a byl Nebelvírem. Takže, jakmile jí uniklo pár slziček z očí a s pláčem od něj utekla, bolelo to. Neměl z toho vůbec dobrý pocit.

Bylo mu z něj špatně. Usrkával malými doušky horký čaj. Dnes neměl chuť ani snídat. Jestli někdo měl pociťovat nespravedlnost života, byl to právě on. V jedenácti jej vrhli mezi vlky a nechali jej se v tom pěkně plácat. A přesto všechno bylo zde tolik lidí, kteří chtěli být Harrym Potterem. Nechápali, jak by mohli! Nechápali podstatu toho, být Harrym Potterem. Být Vyvoleným.

Pochyboval o tom, že by se někomu z nich líbilo dětství strávit u jeho strýce a tetičky. Dělat jim poskoka a žít ve lži. V pubertě se dozvědět, že jsi slavným kouzelníkem. Získá ti to sice přátele a obdivovatele, ale o to horší nepřátele. Jo, a jen tak mimochodem, podle věštby máš zabít Voldemorta. Největšího, temného mága všech dob. Každý školní rok chybí málo k tomu, aby tě někdo zabil. Jediného příbuzného, s kterým si máš co říct, obvinilo ministerstvo jako smrtijeda. Ministerstvo i noviny si do tebe vždy s chutí kopnou, nebo si z tebe chtějí udělat nejlepšího přítele a národního hrdinu. Ano, stojí za tebou Brumbál, ale to nikomu nestačí. A ještě pár drobností, které ti rády ztrpčují život.

Ale na druhou stranu byli tu Weasleyovi, které bral prakticky jako svou vlastní rodinu. Sirius. Vždy při něm stál ať řekl, nebo udělal cokoliv, co by mu pomohlo. Brumbál, díky němu se necítil jako naprostý idiot. Vždy uměl říct něco, co jej povzbudilo. Hermiona a Ron. Ano, už to nebyla ona všem známá trojka, co bez sebe neudělala ani ránu, ale pořád to byli přátelé, kteří by pro sebe udělali první poslední. Život má svůj rub a líc.

Do Velké síně začaly přilétávat sovy s ranní poštou. Shazovaly dolů své balíčky. Harrymu vletěla do klína velká hrouda lupínků. Erol by si váženě měla cvičit přistání.

Když si otřepával hábit, všiml si bílé sovy, která k němu zvedala nožku s psaníčkem. Ohlédl se po síni. Jemně jej odvázal a sovička v mžiku vylétla oknem ven.

Dopis byl schoulen do ruličky, obvázán sněhovou stužkou. Na jednou konci bylo úhledným písmem napsáno jeho jméno. Opravdu to bylo pro něj, ale kdo by mi mohl psát? Nedostával takové dopisy. Většinou to byly plné tlusté obálky, tak typické pro ministerstvo.

Giny? Blesklo mu hlavou.

Ohlédl se jejím směrem, ale ta se dál věnovala své snídani. Ne, prosím ať to není nic od ní. Nechce se mi to znovu vysvětlovat.

S bázní rozvinul kousek papírku. Byla to báseň.

Vždy dívat se, jak se usmíváš
na své přátele,
ale mnou. Mnou pohrdáš!

Je těžké vidět tě s ní.
Já závidím ji.
Och, jak jí závidím.

A tak se pomalu vzdávám naděje,
dotknout se tě.
Kolem vše temné je.

Já nechci pochopení.
Jak by mohli rozumět.
Oni?

Být s tebou chvíli nepatrnou.
V tu chvíli byl bych nebi nejblíže.
Na tvé straně, po tvém boku.

Mám přání, sen.
Políbit tvé rty
jen jednou, jen.

Cítit tvůj horký dech na mé tváři.
Utopit se v záři
tvých očí.

Mně rudnou tváře studem
a troufalostí mou.
Já, ale nemůžu dál.

A tak ti píši, princi můj.
Doufám, že nepohrdneš mými city.
Zůstanu navždy jenom tvůj.

Zelená růže

Harry vyběhl z Velké síně. Znovu se začítal do veršů. Cítil, jak mu začínají rudnout tváře nad těmi slovy. Tvůj? Psal to chlapec? Zelená růže. Kdo by mohl být Zelená růže. Někdo si z něj dělá legraci? Ne, tohle nepsala Giny.

Potom si všiml. Na papíře byly stopy po slzách. Plakal, když to psal?

Pohrdáš? Kým? Jasně, že pohrdám. Já přeci nejsem gay. Nikdy jsem nikomu nedal záminku k tomu, aby si to myslel. Harry přikrčil obočí, ale dál se nemohl dotrhnout od veršů.

Já závidím ji. Ne, on ví o mně a o Giny. Kdo by taky nevěděl. To nejspíš asi ještě neví o jejich rozchodu. Každopádně se to brzy dozví.

Chtěl psaní schovat, ale stejně jej zase hned vytáhl. Ne, on jím nemůže pohrdat. Každé slovo se mu vtíralo pod kůži. Nádherné písmo. Nejkrásnější věc, kterou kdy dostal. Kdy pro něj někdo napsal báseň?

Dějiny čar a kouzel. Mohli to také jednoduše pojmenovat: Nuda zaručena. Člověk by alespoň věděl, do čeho jde. Nevědomky v kapse opět nahmatal onen dopis.

Mohl by to být někdo z jeho ročníku. Rozhlédl se po spolužácích. Většina už měla hlavu na stole. Několik z nich už podřimovalo, nebo se věnovali jiné činnosti. Všemu kromě Dějin čar a kouzel. Jediná Hermiona si pracně psala poznámky.

Seamus? Slyšel o tom, že je bisexuál, ale dokázal by sestavit nějakou báseň? Nejspíš ne. Dean? To těžko má holku. A co když je to děvče? Může to psát děvče.

Zelená růže. Nikdo nepřicházel v úvahu. Promnul si unaveně spánky.

Pohrdáš. To slovo mu v hlavě křičelo. Ale kým, Zmijozelskýma? Ne, to není možný. Pohrdá Zmijozelem stejně, jako Zmijozel pohrdá ním. Zelená růže. Zelená je přece jedna z barev Zmijozelu.

Myšlenku, ale rychle zahnal do kouta. Zmijozel to být nemůže. Rozhodl se s tím pro dnešek nezabývat.

Cestou na večeři se na něj pár holek laškovně usmívalo. Kudy prošel slyšel šuškání a tlumené hlasy. Drby na sebe nenechávají dlouho čekat.. A rozchod Harryho Pottera a Ginny Weasleyové bylo až moc tučné sousto.

Zahnul za další roh. Ať chtěl, či ne, Zelená růže mu pořád lezla do myšlenek. Ať se mu ze začátku sebevíc zdálo nechutné, že báseň nejspíš opravdu napsal chlapec, o to víc chtěl zjisti kdo. Kdo je Zelená růže. Kdo se mu dokázal dostat pod kůži díky pár veršům. Zelená růže věděl, jak upoutat jeho pozornost. Musel to být někdo vychytralý, věděl jak na něj. Na Harryho.

Konečně zalezl do postele. Dlouho musel Ronovi vysvětlovat, proč už nechce být s Ginny. Pochyboval o tom, že to pochopil, ale aspoň s ním mluví. Čekal to přece jen horší. Ano dnes byla dlouhá noc.

Ve společenské místnosti nebylo člověka, který by si o něm buď nešuškal, nebo na něj blbě netlemil. Na tohle se nedá jen tak zvyknout. Hermiona si k němu přisedla na pohovku a položila mu ruku na rameno. Nic neříkala, na nic se neptala. Upřela na něj svůj chápající pohled. Věděla, že ho stejně vyzpovídá Ron. Harry věděl, že jednou bude chtít vysvětlení. Je to jeho kamarádka. Chce vědět, co se s ním děje a ví, kdy je vhodná doba se na to zeptat a kdy naopak potřebuje její oporu.

Cítil se jako sobec, když jim zazlíval, že chtějí být spolu sami a jeho si nevšímají. Oni tu vždy byli, když je potřeboval a vždy tu budou. Jenom to bude trochu jiné.

Zachumlal se do peřiny a vydal se do říše snů. Všude kolem něj ho obklopoval hustý dým. Jeho kroky byly váhavé. V mlze ani nepoznal, jestli se vůbec posunuje dopředu, či stojí na místě. Najednou se vynořila něčí silueta. Vypadala jako tmavý stín... stín muže. V ruce něco držel. Stín se zastavil. Nedokázal rozpoznat jeho obrysy. To něco v jeho dlani byla růže. Zelená růže.
 

16 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Pyriel Pyriel | 21. srpna 2009 v 16:13 | Reagovat

http://estriel.wz.cz/s/fanfiction/harrypotter/harlekyn.html

(ale nechci tím ničit tvou inspiraci :-)

2 Galadriel Galadriel | 21. srpna 2009 v 16:49 | Reagovat

Harlekýna jsem nikdy před tím nečetla. Vlastně jsem na tuhle stránku zabrouzdala prvně, ačkoliv je to nádherné poutavé dílko a autorka je vážně šikovná. Vedle tohohle vypadá Zelená růže strašně "malinkatá". Nevím, jaké slovo použít. Povídku jsem nepsala za tím, aby se něčemu podobala, nebo na základě jiné povídky. Má inspirace je uvedená výše. Nikdy bych si nedovolila vědomě někomu přepsat povídku, či nápad. Takové věci se mi příčí a přijodu mi nefér. Předem se omlouvám, jestli se tahle práce někoho dotkla.  

3 Pegy Pegy | 21. srpna 2009 v 17:16 | Reagovat

Super začátek. Jsem zvědavá na pokračování.

4 whampingwillow whampingwillow | Web | 21. srpna 2009 v 17:34 | Reagovat

Tak podle mě je náš tajemný určitě zmijozel... to podle té ZELENÉ růže. Většina lidí páruje buď Harry/Draco, nebo Harry/ Severus. Na Draca by ukazoval styl toho dopisu, protože na Severuse je to dost neumělé, ale to může být taky tím, že jsi to nezvládla napsat líp(což není kritika:-D). Taky se mi moc nezdá, že by Severus psal něco jako Mě rudnou tváře studem. Na druhou stranu, to mi moc ensedí ani k Dracovi, možná že by spíš Severus mohl být ten vášnivý... Draco je ledová princezna. No a na Severuse zase docela ukazuje ten sen, prtože se mi moc nezdá že by to byl jen tak obyčejný sen. Nejspíš je nějak ovlivněný a to je věc, kterou by Draco nezvládl. Navíc Harry má pocit, že je to silueta muže, ne chlapce, což by bylo mnohem logičtější, jelikož v bradavicích jsou chlapců spousty, kdežto mužů pouze pár. Já osobně se modlím v Severuse:-D

5 whampingwillow whampingwillow | Web | 21. srpna 2009 v 17:35 | Reagovat

Jinak to samozřejmě může být třeba Krvavý baron nebo Nevile:-D Co já nakonec vím?:-D

6 Ivet Ivet | Web | 21. srpna 2009 v 17:48 | Reagovat

Připomnělo mi to Harlekýna od Estriel, ale vůbec to neubralo na kvalitě tvé podívky. I když jsou si někdy podobné, každá je originál.
Osobně mám svůj tip, kdo to je, ale nechci to rozebírat a nechám se překvapit. x))
Těším se na pokráčko.

7 Pyriel Pyriel | 21. srpna 2009 v 19:25 | Reagovat

Ivet: že jo? Taky jsem si na něj hned vzpomněla (a šla přečíst :-))

Galadriel: Nemyslím, že by se Estriel dotklo, žes dostala stejný nápad, určitě na něj nemá copyright :-D A pokud jsi ji vůbec neznala, tak jsem tě aspoň seznámila s - podle mého názoru - jednou z nejlepších českých autorek slashe :-)

8 Saskya Saskya | 21. srpna 2009 v 19:31 | Reagovat

peknéé :-))

9 tess tess | Web | 21. srpna 2009 v 22:23 | Reagovat

to vypadá skvěle.  už se těšim na další ráno až harry dostane další dopis. taky semzvědavá jestli se mi potvrdí můj soukromí tip na zelenou růži. už se těšim co bude dál.

10 darken darken | Web | 22. srpna 2009 v 3:57 | Reagovat

Och, no, věř mi, já už fanfikcí na HP četla hodně a upříímně řečeno jsou "dopisy" a "tajemný ctitel" velmi oblíbené téma, nenarazí se na něj jen u Estriel, což je mimochodem nekorunovaná královna HD romantického slashe.
Povídka sama o sobě vypadá celkem zajímavě, ačkoliv je vážně škoda, že je to téma tak známe, nicméně třeba nás překvapíš, jakým směrem se bude Tvé dílko ubírat.
Chtěla bych Tě poprosit, aby jsi si v povídce opravila překlep, normálně tohle nedělám, když se nejedená vyloženě o hrubky, ale slovní spojení "Zelná růže" odkazuje spíše na zelí a jsem si jistá, že to bys nechtěla. :-)
Mimochodem, zkus si přelouskat HP archív - aspoň slash, celý by byl asi nad lidské možnosti - a posléze i HP archív a uvidíš, jak se motivy u různých autorek opakují a ani to není cílené. Prostě nápady tu jsou... jen ne vždy si je člověk holt může nechat patentovat, jelikož patent už má někdo jiný.

11 Galadriel Galadriel | 22. srpna 2009 v 11:37 | Reagovat

Všem děkuji za krásné komentáře. V brzké době se chystám dát tu druhý díl. :-)
Pyriel: S tvým názorem naprosto souhlasím. Estriel je nejspíš něco, jako Iron maiden v heavy metalu :-D
darken: Děkuji za upozornění. Tohle by tam vážně být nemělo. Ačkoliv mě ten překlep, i když můj vlastní, celkem pobavil :-D

12 maizeen maizeen | 23. srpna 2009 v 21:20 | Reagovat

Galadriel, ty si potouchlice... ale dobrá práce... to se jen tak nevidí... ty verše smíchané s tím snem.. to je něco..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama