Sídlo Galadriel

Bílý Blesk 2

14. srpna 2009 v 14:06 | maizeen
Máme tu již druhou kapitolu téhle úžasné povídky. Zdůraznila bych, že je hlavně pro ty, 
kterří milují koně. Vaše maizzen.

Dny pluly nesnesitelně rychle. Pátek. Dneska má jít na rentgen a dnes se vyplní i její msta. Josh by měl trpět tak jako já. Říkala si v duchu. Zničil mi život a za to by měl pykat. Zrovna se chystala na odjezd, když její otec vpadl do pokoje.

"Zlato promiň, že tě ruším, ale nejspíše pojedete tři."

"Jak to?"

"Bobbyho máti dneska volala, že přijede. Bobby proto jede do města, aby ji vyzvedl na autobusové stanici. Auto zůstane vám, takže pro Bobbyho někdo musí zajet a odvést oba tady na ranč. Nevadí ti to?"

"Ne, tati. To je v pořádku, však se Bobby musí taky někdy vidět se svou mámou." Rain ji políbil na tvář.

"Díky, jsi zlatíčko."

Sue se usmála. Otec a ranč pro ni znamenali hodně. Byla to rodina. Všichni honáci i Josh do té rodiny patřili, ať už chtěli nebo ne. Něco ji nutilo se otočit ke dveřím. Spatřila dvě šedozelené oči upírající se na ni svůj pronikavý pohled.

"Jsi připravená?" zeptal se Josh.

"Ano, jsem. Jen si vezmu kabát a už jdu." vstala z postele a zamířila ke skříni.

V polovině cesty ji však Josh chytil za ramena a zvedl ji do náručí. Odnesl ji zpátky na postel.

"Joshi , co to děláš?" protestovala.

Josh jen pokynul Bobbymu ke skříni. Bobby nejspíše musel přijít s ním, neboť se právě bavil s otcem. Nejmladší honák byl vysoké postavy s širokými rameny a vypracovanou postavou jezdce. Měl necelých osmnáct, ale rád se staral o dobytek na ranči a koně. Blonďaté nakrátko střižené vlasy měl vždy rozcuchané, avšak dnes je měl upravené. Staré ošoupané špinavé oblečení vyměnil za velmi čisté a nové šaty, které mu koupila, když tu byla jeho matka naposled. Je to velmi milá paní, jenže nesnáší nepořádek, a když naposled zde byla, ten čas bylo léto a měli tady turisty, kteří přišli relaxovat v sedle. Tenkrát se tu ztratila jedna část dobytka a Bobby ho s ostatními honáky šel hledat, vrátili se strhaní, pošramocení a špinavý. Jakmile je Mandy spatřila, málem to s ní seklo. Bobby na to nebyl zrovna hrdý, ale měl rád svou mamá. Vysvětlil ji, jak se co se na ranči děje, a že to není zrovna dvakrát čistá práce, ale má ji rád. Ten den Mandy si vyjela poprvé na koni se svým synem. Snažila se mu nepřekážet v jeho práci a chválila ho na každé &ea cute;m kroku. Týden na to musela mamá odjet, kvůli práci do L. A. Bylo vidět na ni, jak je zklamaná, že musí odjet a tak Bobbymu, alespoň na památku koupila tento kovbojský oblek, který schovával pro takové příležitosti jako je dnes.

"Mike nám jasně přikázal, že nemáš chodit." přetrhl Josh proud myšlenek.

Podívala se na něho tak výhružným pohledem, že by zastrašila i divokého grizzlyho. Jenže statný Josh ji nedal šanci zastrašit ho. Vytáhl ze skříně její kabát, hodil ji ho a znovu ji vzal do náručí. Tentokrát ji, ale snesl až do auta. Posadil ji na zadní sedadlo otcového zeleného Hamra. Bobby si sedl dopředu k volantu a Josh k ní do zadu.

"Jeďte opatrně a Bobby, až budete chtít z města odjet, brnkni. Máš mobil?"

"Jo, pane T. Mobil mám. Nashle k večeru."rozloučil se Bobby a rozjel se.

Sue se nemohla pohodlně posadit a stále se vrtěla. Stále šťouchala do Joshe a když do něj drcla asi po padesáté, honák se na ni osočil.

"Můžeš mi říct, co děláš?"

"Ne!" odsekla podrážděně.

"Aha, madam je uražená, že jsem ji nedovolil chodit." ironie z něj zcela kypěla.

Sue už ho měla plné zuby za celé dva dny. Dloubla ho do žeber. Josh zbrunátněl

"Tak poslouchej ty voso. Už tě mám fakticky dost. Neprovokuj nebo opravdu dostaneš pár facek."

"To by sis nedovolil."

"Ale dovolil, probíral jsem to s tvým tátou a ten mi k tomu svolil, neboť ví, jaké jsi číslo."

"Táta by se k něčemu takovému nepřiklonil. Že ano, Bobby."

"Bohužel, Sue, tentokrát jsem u toho byl. Bylo to tak. Mary mu pověděla, jak pořád utíkáš z postele."

Bobby jen sklesle pokrčil rameny. Sue byla z toho nešťastná. Oni se proti ní spikli. Musí s tím něco udělat. Tohle není fér.

"Bobby, prosím tě, můžeš zastavit?" zeptala se chlapce.

"Ne!" ozval se důrazně Josh. Sue si ho nevšímala.

"Za minutku. Tady za tím rohem je nemocnice, vysadím vás tam. A pak půjdu pěšky k nádraží. Vlak by měl přijet asi tak za patnáct minut."

"Dobře. Díky Bobby." Sue mu něžně položila ruku na rameno.

Bobby zajel na parkoviště nemocnice a pomohl Sue ven z auta, jak ho o něj požádala. Posadil ji na kapotu. Josh jen soptil.

"Bobby mohl bys dovést, prosím tě, pro křeslo?" Bobby přikývl a odešel do zelené patrové budovy.

"Na co si to, sakra hraješ?" protáhl vztekem mezi zuby.

"Já na nic. To spíš vy. Ty, táta a Mary. Chováte se jako by mi bylo šest. Jestli si myslíte, že budu tančit, jak pískáte tak se sakra mýlíte. Bílý blesk se nedá chytit."

"Tak poslouchej, víš ty vůbec, kolik scházelo a bylo by po tobě? Byla jsi dva měsíce v nemocnici a to ještě nemluvím o tom, jak dlouho potrvá, než se zcela uzdravíš."

Sue se, ovšem nedala. I když mohl mluvit pravdu, byla jako smyslů zbavená. Chtěla mu něco odseknout, jenž to už přicházel k nim Mike s křeslem.

"Tak už jste tady?"

"Ahoj, Miku. Jak se máš?" pozdravila lékaře.

"Fajn. Ale volal mi tvůj otec… dost jsi mě zklamala. Říkal jsem, že nemáš chodit celé dva dny."

"Tak ty už jsi v tom s nimi?" zeptala se pokořeně dívka.

"Sue, podívej se, ještě před pár dny jsi ležela s nohou v sádře u nás na chirurgii. A dnes běháš jako laňka i přes můj jasný zákaz."

"Proč, zatraceně, všichni vytahujete tu nehodu s Hvězdou."
"
Protože je to pro tebe nebezpečné, ještě jezdit na té divoké klisně." opáčil kovboj.

"Hvězda není divoká, jen se bojí myší. To je vše!"

"Říkej si, co chceš, ta klisna je nebezpečná." ozval se Josh a posadil ji na křeslo.

"Nejlepší by prostě bylo, kdyby ji někdo koupil a byl by klid."

Sue se z jeho slov naštvala, vzala ho za kovbojku a stáhla ho dolů.

"Ještě jednou něco takového uslyším a budeš v téhle nemocnici ležet ty." Joshovi došlo, že udělal chybu.

Sue byla s Hvězdou jako jeden a rozdělit ty dvě je, jako rozpůlit člověka. Jedna bez druhé nemůže existovat.

"Fajn. Už nic takového ode mne neuslyšíš avšak něco za něco."

"Co?!"

"Už to víckrát neuslyšíš, když se budeš léčit a né trajdat všude možně."

Sue si odfrkla. Tušila, že něco takového přijde. Když neodpovídala Josh se na ni ušklíbl.

"Nebo můžeme hledat kupce pro Hvězdu." Věděl, že na tohle přistoupím, parchant jeden, rozmýšlela v duchu dívka.

"Fajn. Dobrá, přijímám. Spokojený?"

"Ne, zcela. Musíme počkat ještě na výsledky."

"Ty si nedáš pokoj, že ne?!" ošila se.

"Ne-e." ušklíbl se Josh. Sue chtěla z křesla vyskočit, avšak Josh i Mike ji pevně drželi. Jeden za nohy a druhý za ramena. Mike ji však držel tak pevně, že nemocná noha se ozvala tak silně, že Sue nezmohla nic proti ruce, která ji vystřelila směrem ke kolenu. Oba, Josh i Mike, si toho všimli a okamžitě zareagovali. Ještěže už byly uvnitř budovy, jinak by si asi připadala trapně. Josh ji vyzvedl na lůžko a Mike ji začal prohmatávat koleno

"Bolí to?". Stlačil klouby na stranách a Sue málem bolestí vykvikla.

Mike pokynul sestře, která právě přišla do ordinace, aby jí odvezla na rentgen.

"Joshi můžu s tebou mluvit o samotě?" obrátil se na něj Mike, když už byly výsledky z rentgenu a Sue seděla na posteli v jednolůžkovém pokoji.

"Jo. Jasně." přikývl. Následoval ho na chodbu a zavřel za sebou dveře.

Sue se sesunula z postele a zamířila ke dveřím. Otevřela potichu a zaposlouchala se do hovoru dvou jejich známých.

"Mám obavy o její nohu. Mohla by o ni přijít a to určitě nechce, ale ten úlomek se možná pohnul nesprávným směrem a to by znamenalo to, že se tepna v koleně protrhne anebo se poškodí sval. Dokud byla tady, vše se zdálo, že se nepohne, ale dnes. Joshi, budu muset porušit ten slib, který jsem ji dal a hospitalizovat ji. Kdyby ten úlomek poškodil sval, byla by zralá na amputaci. Řeknu ji to sám. Ty teď jeď zpátky na ranč a oznam to její rodině."

"Dobře oznámím to Rianovi a Suzy. Ale prosím tě, trochu ohledu. Víš moc dobře, že nemá ráda nemocnice, musíš jí to říct opatrně."

"Já vím. Řeknu. Tak běž. Ozvu se."

Sue polykala slzy. Její nejlepší přátele zradili. Její noha zradila. Bože, co budu dělat. Musí tady zůstat. Oni jí prostě lhali. Nemají ohled. Nemají cit. A ona si myslela, že jsou přáteli. Klesla na zem. Zabouchla dveře a rozplakala se do dlaní. Jak ji to mohli udělat?

Museli její pláč a zabouchnutí dveří slyšet, neboť se ozvalo zaklepání a hlas obou mužů. "Běžte pryč!"
vyjekla nešťastně.

"Nechte mě být!"

"Sue, zlato, otevři! No tak, všechno ti vysvětlím! Jen mi, prosím tě, otevři." ozval se Josh.

"Jak můžeš vysvětlit lež! Já myslela, že jsme přátelé a vy zatím… jste zatím kuli pikle proti mně. Jak jste jen mohli… Jak jste mohli."

"Já vím. Omlouváme se, ale teď mi, prosím tě, otevři." Sue zaváhala, avšak nakonec otevřela.

"Zaplať pan bůh, už jsem myslel, že neotevřeš."oddechl si a chtěl ji obejmout.

Sue se však odtáhla. Mike ho stáhl přes bundu dozadu a nechal ji, ať se uklidní. Sue si sedla na postel a plakala. Bylo jí bídně. Mike se k ní pomalu přibližoval a opatrně zas uložil pacientku do postele. Nebránila se. Neměla na to síly.

Když ji přikryl přikrývkou. Otočila se na bok a na nic nereagovala. Nic neslyšela a už vůbec nemluvila. Byla jako v mlze. Pak jen slyšela, jak cvakly dveře a po chvíli se zavřely. Zůstala tu v tom necitelném pokoji úplně sama. Sama bez rodiny. Sama bez přátel. Tak jako vždy. Úplně a bezprostředně sama.

Mike se podíval na Joshe. Byl bílý jako sama smrt. Díval se pořád na dveře od jejího pokoje.

"Není ti nic?"

"Ne, jen… no to je jedno." promnul si kořen nosu a opřel se o zeď.

Mike si ho prohlížel. Nevypadal moc dobře a asi tušil proč. Teď však s ním musel něco udělat. Přiblížil se k němu.

"Měl bys zůstat ve městě přes noc."

"Ne, nic mi není. Jen mám trochu obavy o Sue. Myslím, že jsme to neměli dělat. Neměli jsme ji zatajovat skutečnost."

"Jo, já vím. Ale stejně zůstaň u nás. Tara ti ustele v domku pro hosty. Je teď prázdný a ty se potřebuješ vyspat. Ráno moudřejší večera."

"No tak dobře. Ale zítra ráno se tu zastavím a ty mi řekneš, jak dopadli ty ostatní testy a co bude dál."

Mike přikývl. Odvedl ho známou cestou k Orange Avenue, kde Mike bydlel. Josh, unavený, osamělý s bolestivýma očima, se ještě ani nevzpamatoval a už ležel ve vyhřáté posteli v Mikeově domě.

Ráno hned po snídani se vypravil do nemocnice zjistit, jak se Sue má a jestli na něj je pořád naštvaná. Hned u recepce ho však zastavil Mike.

"Být tebou tak tam nechodím. Má dnes dosti prudkou náladu. Tímhle po mě před chvíli hodila." ukázal mu kalíšek na vodu, co měl v ruce.

Josh se obával, že to nejspíše dopadne s ním stejně. Ale co naplat. Musel se přesvědčit, že je vpořádku, než odjede na ranč. Opatrně zaklepal na dveře a, i když neuslyšel žádnou příznivou odpověď než "Ať jste, kdo jste, vypadněte!", vešel dovnitř. Sue byla otočena na bok od něho a vůbec nereagovala na příchozího hosta.

"Ahoj, Sue."

"Vypadni! Nechci nikoho vidět!"

"Sue, já … chtěl bych se ti omluvit. Vím, že jsem udělal pěknou blbost." začal zdrženlivě.

"Fajn. Teď vypadni! Slyšíš mě?! Vypadni! Vypadni z mého života! Vypadni, už tě nikdy nechci vidět!" křičela na něj z plných plic.

Josh strnul. Tohle nečekal. Její slova ho zasáhla rovnou do srdce jako nůž a obracela se na všechny strany, aby nejvíce bolela. Vůbec ho nezajímalo, že její otec o hospitalizaci nic neví. Teď mu hlavně záleželo na tom, aby si znovu získal, ženu svého srdce. Zradil jí, ale jen pro její dobro. Nechtěl, aby se Sue vzdávala. Ne, chtěl, aby bojovala. Aby se znovu postavila na nohy jako znovuzrozená a mohla si užívat jejího mladého života. Když už její otec moc nemůže. Po slovech, která na něj vykřikla, se rozplakala. Josh si sedl na postel, opatrně, aby noze n eublížil, a objal ji. Pevně, ovšem ne moc silně. Sue se chvíli bránila. Bouchala ho do hrudi, odstrkovala se od něj, avšak Josh nepustil. Vzdala se a plakala na jeho hrudi. Josh ji hladil po vlasech a tváří. Utišoval ji konejšivými slovíčky. A líbal na temeno hlavy. Jeho tělo začalo reagovat na doteky, ale Josh se je snažil utišit. Hlavně ty podbřišku a dál. Seděl dlouho na posteli, dokud neslyšel, jak pravidelně oddychuje. Spala. Uklidnil ji tak dobře, že usnula. To bylo dobře. Alespoň se z toho vyspí a nebude mít žádné takové hrubé slova, co od ní slyšel. Prostě a dobře se uklidní. Položil ji na postel a však než mohl cokoliv jiného udělat, chytla ho za košili ve spánku a stáhla k sobě. Joshe dostal nápad. Sue spala a n ehodlala ho nejspíše pustit. Proto si přilehl k ní na postel a zkoušel rozhýbat své zdřevěnělé nohy. Bylo to nepříjemné, ale lepší než necítit je vůbec. Najednou mu došlo, co si sám sobě teď řekl. Urazil život a zdraví ženy, kterou miloval, nejednalo se pouze o malou výtku. Ale o urážku. Rychle si vynadal a položil ji ruku na pás.

"Proč si to udělal. Proč si lhal. Proč si nic neřekl. Nenaznačil." ozval se hlas od spící Sue.

"Sue bylo to jen pro tvé dobro, opravdu. Chtěl jsem, abys měla víru, že se uzdravuješ. Ne, pro vlastní pokušení ani pro vzrušení. Dokonce ani proto, abys … abys… mě nenáviděla. To bych nejspíše asi nepřežil."

Odtáhl ruku z jejího pasu a zvedl se z postele.

"Ne, zůstaň tu ještě! Prosím, Joshi." Josh ji poslechl, sedl si zpátky na postel a otočil ji směrem k sobě.

"Sue, zastav mě, dokud ještě můžeš. Prosím tě moc." žadonil. Sue ho, ale neposlechla.

Spíše naopak. Chytila ho za košili a stáhla k sobě. Hypnotizovaná jeho pohledem jej políbila na ústa. Byla drsná, drásavá a navíc vášnivá. Jako by pobízeli k polibku sami o sobě. Existuje mnoho slov pro vyjádření sladkosti jeho slin a vzrůstající touhu jeho nedobytného jazyka. Josh ji položil ruku na šíji a přitáhl ji více k sobě. Sue na to odpověděla svůdným vzdechem, kterým Josh neodmítl. Začal ji laskat ušní lalůček. Sue se pod ním zvlnila. Pozvedla svůj křehký zadeček němu a zasykla bolestí. Bolest z kolena ji projela jako ostří celým tělem a zničila kouzlo vášně jich spalující. Josh se prudce postavil a rychle se omlouval za to, jak se nezvládl ovládnout.

"Joshi, zmlkni. Neovládli jsme se oba dva. A já toho nelituji, jestli ty ano, tak mi promiň. Jestli toho lituješ, tak jsi pěkný blb."

"Ale já toho nelituji, Sue. Já..ů…" zaúpěl a vypadl ze dveří ven.

Sue padla zpět do polštářů. Co si s Joshem počnu. Musím ho nějak přimět, aby se mi svěřil. Tvrdohlavej mezek. Kruci, co mám ještě udělat, aby se mnou mluvil. Ten pitomec jen přikazuje a vůbec nemluví. Nemluví od té doby, co se setkal s grizzlym. Medvěd ho napadl, když lovil pumu, která, v době kdy zmizela její matka na dně kaňonu v Údolí roklin, lovila tátův dobytek. Tenkrát šli hledat všichni i máma. Máma šla hledat do toho hrozně nebezpečného místa a Josh prohlížel les nedaleko pastvin. Zemětřes začal zrovna v době, kdy ji konečně našel, byla na stromě blízko st&a acute;da velkého modrého. Zamířil na ni a v tu chvíli se zem otřásla. Kolem něj se trochu roztrhla zem a vznikla velká díra uprostřed lesa. Když třes zanikl, puma už byla mrtvá. Zemětřes ji zabil pádem větve stromů na její tělo. Spadla přímo na ostrou hranu skaliska. Když z ní chtěl strom sundat, zaútočil na něj vzteklí grizzly, přebývající v jeskyni, na kterém se zabila. Josh se bránil zuby nehty, ale nakonec oba skončili dole v díře. Josh na dně a medvěd na Joshovi. Tenkrát měl na dvakrát zlomenou nohu a silný otřes mozku. Když ho našli, byl ještě vbezvědomí. Tenkrát ona i táta věděli, že máma nepřežila. Josh se probral až po třech dnech vnemocnici a po čtrn&aac ute;cti dnech z ní odešel. Táta řádil jako tajfun, Suzy se odstěhovala a Sue převzala celou korporaci rodinného ranče. Josh se svěřil jen Sue neboť se o něj, místo Mary, která si stěžovala, že z Joshe udělali v nemocnici starého hrubce, starala. Nechtěl nic jíst a ani nechtěl chodit ven. Tenkrát se Sue zařekla, že Joshe vrátí zpět do starých kolejí a naučí ho znovu svěřovat se. A to taky udělá, i kdyby se do něj měla zamilovat, což už dávno udělala.

Josh seděl na židli u stolu svého přítele Mikea a poslouchal, jak Mike vykládá o velkém štěstí, které jeho láska měla.

"Odstraníme úlomek chirurgicky, abychom měli jistotu, že se nikam jinam nepohne. Ona měla sakramentské štěstí, že se úlomek pohnul, ale nepoškodil nic."

"To je fajn, Mike a kdy to chcete provést?"

"Co nejdřív ještě dneska odpoledne. Zavolám Rianovi na ranč a řeknu mu to."

"Řeknu mu to já. Stejně jedu na ranč. Musím zařídit ještě pár věcí."

"Fajn, ale nejdříve mi řekni co je na tam té tabuli v tom nejmenším řádku." opomenul ho Mike.

"Proč?"

"Prostě mi to řekni a neptej se." odpověděl mu důrazně lékař.

"Zakryj si pravé oko a čti, pak si přehoď na druhé. Jo a sundej si ty čočky."

"Jak to víš? Jak víš, že mám čočky?"

"Sundej si je!" Josh si je sundal a začal číst.

Pravé oko měl v pořádku, ale druhé ne. Pohled se mu mlžil a nedokázal s ním zaostřit.

"L D S … N I T E O… A…"

"Teď druhé."

"L D S N I T E O Z A M." četl poslušně Josh.

Mike ho zastavil zrovna v době, kdy skončil poslední písmenko M.

"Tušil jsem, že máš nějaké problémy, ale nevěděl jsem, jestli se mi to nezdá. Máš nateklé oči a krvavé bělmo. Nejspíše to bude zánět spojivek. Ty tvé čočky tomu tady dvakrát nesvědčí. Kdo ti je dal?"

"Doktor Freamont z očního oddělení."

"Proč mi to neřekl?"

"Řekl jsem mu, ať ti to neříká." Mikea to rozzuřilo. Myslel si, že jsou kamarádi.

"Můžeš mi říct proč?"

"Hele, Mikeu, nechtěl jsem, abys to věděl, neboť by si vyváděl jako teď. Bylo to zrovna v té době, co jsi odjel na ten seminář do Pokevile."

"Krucifix, Joshi. Já myslel, že jsme přátelé. A ty mě takhle podrazíš."

"No jo, ale teď se chováš jako doktor. A ty čočky jsem nezatajoval, věděl o nich jak Rain, tak i Sue. Rain mě dokonce k tomu doktorovi musel, doslova a do písmene, dotáhnout. "
J
osh se zvedl kodchodu, ale Mike ho rychle předběhl a stáhl ho zpět na židli.

"Jak dlouho máš ty čočky?"

"Tři roky. Tři. Ne pět, takže to s tím pádem nemá vůbec nic společného." zdůraznil mu situaci Josh.

"Zkoušel jsi už nějakou tu jinou pomůcku než čočky? Třeba brýle. Kromě čoček?"

"Blázníš? Nevidím do dálky. Kdybych si bral brýle, Rain by mě vyhodil."

"Ale já nemyslím napořád. Jen na čas volna. Všiml jsem si totiž, že ti čočky dělají problémy při dívání."

"Nechci brýle." odrazil ho Josh.

Mike ho uchopil za bradu a zvedl muji. Vytáhl baterku a začal mu svítit do očí. Josh rychle uhnul, neboť mu svit baterky nedělal dobře.

"Drž. Musím se na to podívat. Ty nateklá víčka nemáš jen pro nic za nic. Vydrž!" svítil mu do očí jak blázen avšak spatřil, jak se jeho kamarád zakabonil.

"Tohle nevypadá dobře. Zorničky ti nepracuji stejně. Promluvím si s tvým očním lékařem a než se dovíš rozsudek tak sundáš ty tvoje okrasy na oči."

"Ne. Ani za nic. Přišel bych o práci."

"Chceš přijít o oči?" Tím Mike vyhrál.

Josh mu musel odevzdat jak vaničku, tak i druhé náhradní čočky do očí. Rainovi zavolám a omluvím tě. Stejně tak mu řeknu i o Sue. Odvezu tě na ranč a budeš nosit sluneční brýle. Jestli žádný nemáš, tak si je pořiď ve městě, ještě než pojedeme. Uvidíme se ve čtyři, to mi končí aktuální služba."

"Fajn. Ale jestli přijdu o práci, v životě už s tebou nepromluvím. Čau." oznámil mu a odešel chodbou ven z nemocnice.

Na dálku slepí a samotný. Za tohle mu Mike zaplatí.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama