Sídlo Galadriel

Bílý Blesk 1

9. srpna 2009 v 13:04 | maizeen
  Přivítejte druhou autorku povídek tohoto blogu: maizeen. Tak jak jsem psala minule, tak i plním. 
Takže přeji krásné čtení první kapitoly a prvního jejího díla, které uveřejňujeme na tomto blogu.
Vychutnejte si nádherný a osobytý styl této vynikající autorky :-)

První kapitola
Sue byla na obchůzce stájí svého otce, které milovala. Tento den před pěti lety zemřela její maminka. Milovala její stáje tak, jako milovala své rodiče. Sue byla dcerou slavného statkáře ze severní části Arizony a matkou šampionkou v drezuře. Milovala koně a oni ji také. Johny, matčin nádherný palomino, se stal Susiným miláčkem. Suzy byla Suenina starší sestra. Měli se rádi, avšak Suzy nikdy nemilovala venkov, jako její sestra. Sue jezdila přesně tak, jak maminka Kathy na drezůry. Našla v něm svůj svět. Svět koní. Spolu s Hvězdou, nádhernou klisnou a dcerou Johnyho, vyhrála už mnoha a mnoha soutěží.

Otec, jako každý rok se jel projet na svém koni a vzdát poctu matčině památce do údolí roklin. Sue i její sestře tam však zakázal jezdit, neboť se bál dalšího zemětřesení, které postihlo i jeho milovanou Kathy. Suzy se po hádce s otcem odstěhovala do města a na ranč chodí vždy jednou za měsíc za svou sestrou. Sue byla se svou sestrou sama na celé farmě. Byla však jiná, než její sestra. Sue, sestřina posedlost vůbec nelákala. Stačilo, že ona si vystačila za obě dvě. Suzy nebyla moc farmářský typ ani dostihový. Zůstávala tady jen proto, že tu měla svoje firemní jm&e acute;no a pracovala zde jako spolumajitelka statku a sestra. Dnes byla její sestra zase na jednom ze svých rande s bohatým podnikatelem z New Yorku. Sue se nad jejím puritánstvím zhnusila.

Z dálky se ozvalo koňské zařehtání. Od lesů, z kterých se určitě vracel otec. Sue se obrátila, aby lépe viděla na příjezd. Náhle strnula. Blesk se vracel sám. Bez otce. Proboha! To znamená jen jedno…

"Joshi! Joshi!" křikla bez rozmyslu na honáka blízko ní.

Josh, hnědovlasý muž s černým koženým kloboukem na hlavě, se ohlédl po vystrašené Sue, zabodl vidle a upaloval za ní.

"Co se děje?!" žena ukázala na samotného cválajícího koně směrem od lesa.

Když bylo už zvíře na dosah prvního výběhu, rozběhla se za ním dřív, než ji mohl honák zastavit. Poslední zranění z drezury, kdy ji Hvězda shodila, bolelo při běhu. Honák se za ní pustil a doběhl hned za ní. Předběhl ji a pustil Bleska do ohrady. Zvíře bylo splašené a nervózně vykopávalo kopyty. Sue pajdavě doběhla k nim a chytla se za koleno. Josh se v jednostranném pohybu chytl za hřívu koně a stáhl mu hlavu dolů. Blesk se chvíli vzpíral, avšak neúprosnou honákovou výdrží nakonec podlehl.

" Sedni si nebo spadneš!" nařídil Sue a prohlížel si koně.

" Nepotřebuju chůvu, Joshi, dokážu se o sebe postarat. Co je s Bleskem?"

" Má na boku krku čtyři ošklivé šrámy. Nemyslím, že jsou hluboké. Ale tvůj táta nám dal jasně najevo, že nemáš ještě běhat ani jezdit. Doktor ti to prý ještě nedovolil."

" To mi je jedno, co mi Mike dovolil, nebo ne. Teď je hlavní najít tátu." Odsekla a hvízdla směrem ke stájím.

Hvězda, její klisna, nachystaná na její jízdu po okolí vyletěla ze stájí přímo k ní. Sue rychle nasedla a chtěla se rozjet, nebýt toho, že ji Josh drží za uzdu.
"Joshi, pust mě! Stačím na to sama!"

"Nepustím tě, dokud neslíbíš, že na mne počkáš! Pokud se ti něco stane, tvůj otec mi to nikdy neodpustí!" zavolal na šedáka ve výběhu, který také jako Hvězda hned přiběhl.

Bylo to asi tím, že oba koně cvičili společně. Reno, byl statný anglický plnokrevník s bílou hřívou, kterého daroval její otec Joshovi, když tu nastupoval jako honák na plný úvazek. Šel si osedlat koně, avšak než stačila tichounce zmizet, ozval se jeho hlas přímo od jeho koně.

" Zůstaň tam, a nepokoušej se zdrhnout. Máš to marný, Sue, mám tě pořád na očích." Sue zaklela.

Nechtěla, aby ji někdo hlídal, byla velmi samovolná, teda neb& yacute;t té nehody, kdy ji při soutěží vletěla před Hvězdu myš. Hvězda se jí lekla a vzepjala se na zadních. Sue se ji snažila uklidnit v sedle, ale Hvězda byla moc vystrašená. Převrátila se na záda a přilehla Sue plnou váhou. Pád však nebyl tak ošklivý, jak se zdál. Schytala to nakonec jen její noha. Ale to teď bylo jedno.

Sláva, Josh už nasedl na koně. Může vyjet. Kopla koně do slabin a rozběhli se směrem ke konci ohrady. Hvězda ji přeskočila jedním dlouhým skokem. A už pelášila směrem k místu, kde vyběhl Blesk z lesa. Tušila, kde otec asi bude. Údolí bylo od ranče nedaleko. Ona se tam musí dostat co nejdřív a zachránit otce. Vůbec na nic už nemyslela ani na to, že jí dobíhá Joshův šedák.

" Neřekl jsem snad, že počkáš na mě?" křičel na ni za větru.

Sue ho neposlouchala. Letěla s větrem o závod, až na planinu blízko údolí.

" Není čas se teď hádat, táta může být v nebezpečí a já ho tam nenechám jen tak." řekla a znovu se dala s koněm do klusu.

Doběhli na kraj údolí. A tam ho spatřili. Mířil přímo k nim. Od stromů, celý špinavý a na levé ruce měl krev. Sue se k němu rychle vydala. Podala mu ruku a otec se jí chytl. Vyhoupl se do sedla a dívka otočila koně a zamířila zpátky. Cestou potkala udýchaného Joshe. Všichni tři se vydali k domovu.

Na ranči zatím všichni čekali na zachránce. Sue se zastavila teprve až ve výběhu. Otec seskočil na zem a Robert, další z honáků, ji chytl za pas a stáhl dolů. Poodešel k hloučku u majitele a chtěl se ptát, co se stalo. V tu chvíli se rána z nehody ozvala. Sotva udržela rovnováhu. Opřela se o svého koně a opatrně s ním šla do stáje. Pomalu odsedlala Hvězdu a zamířila si to rovnou do kuchyně. Otevřela lednici a vytáhla mražený hrách. Marie tu nebyla. To byla asi jediná věc, která se dneska udála dobře. Snažila se co nejrychleji se dostat do svého malého pokoje. Zavřela dveře. Sedla si na postel a položila si mraženou na koleno. Byla to úleva. Noha sice bolela, ale mražena zelenina jej znecitlivěla tak, že bolest málem vůbec necítila.

"Sue, jsi tady?" ozval se starostlivý hlas Marie.

"Co se děje, Mary?" zavolala z postele.

" Tvůj otec chce s tebou mluvit. Máš prý přijít do pracovny, nebo on přijde k tobě."

" To je v pořádku, ať přijde. Mary můžeš mi prosím tě donést ten tvůj zázračný čaj." poprosila škemravě Sue.

Mary přitakala a zaslechla, jak Marie odchází. Spustila hlavu do polštářů. Dlouze si vzdychla. Přes mokré džiny a mraženou si přehodila peřinu. A začala číst knížku, kterou měla položenou na nočním stolku.

Po deseti minutách zaslechla otcovy kovbojky na parketách. Zaklepal. Otevřel dveře. Sue si všimla, že je s ním i Josh. Jeho výraz nebyl nijak slavný. Zas měl ten tvrdohlavec ten svůj zamračený pohled a zas byl neproniknutelný.

"Smíme dovnitř?" zeptal se otec a pokynul k mladému honákovi.

" Jistě pojďte dál." vyzvala je a sedla si pohodlně na postel. Položila knížku zpět na stolek.

"Sue, chtěli jsme si promluvit o tom, proč se Blesk vrátil dneska sám." odmlčel se otec a Josh si jen odložil klobouk na rameno postele.

" Je tu jistý problém, dole v údolí. Jel jsem tam vzpomínat, a když jsem se vracel, všiml jsem si grizzlyho mířícího přímo na mě. Neměj strach, nestalo se mi nic, vylezl jsem na strom a Blesk odvedl jeho pozornost. Utíkal přímo zpátky do lesa a medvěd za ním. Ta rána není od medvěda."

"Tak od čeho je teda, tati?"

"Podlomila se pode mnou větev. Zachytl jsem se o spodní větev a nemohl jsem se dostat dolů.
Teprve až jsem viděl tebe vyjíždět z lesa, seskočil jsem."

"Nemusíš nic říkat, tati, jsi v pořádku a to je to hlavní."

"Ba né, zlato, já jsem v pořádku, ale nechci, abys jezdila do lesa za jakýchkoliv okolností. I tvé sestře to řeknu. Nechci vás vidět na koni, dokud toho medvěda nechytneme."

"Ale tati!? To po mě nemůžeš chtít!" vyjekla Sue zhrzeně.

" Ba né, zlatíčko, můžu. Pokud ti Mike, řekne na příští kontrole, že už můžeš jezdit, tak tě nechci vidět v lese na koni ani pěšky. Je to jasné?"

"Ano," přitakala Sue sklesle a zabořila hlavu do polštářů.

"O tom pochybuju, Raine, že tvou dceru pustí do sedla. Když jsem odsedlával Rena, všiml jsem si, jak kulhala ze stáje a nemohla došlápnout na nohu." obořil se Josh na otce.

Sue po něm hodila nejhrůznější pohled, jaký jen uměla. Ten ji ho oplatil a otočil se zase na otce.

"Neměla vůbec, co dělat v sedle. Měla to nechat na ostatních a né jezdit jak splašená na koni. Mary zavolala Mikea. Měl by tu být do pěti minut. Podívá se i prý na ty tvoje odřeniny." Ta slova vyvolala v dívce nenadálý vztek.

Co si to ten chlap dovoluje, takhle jí a jejímu otci rozkazovat. Tohle musí skončit.

"Ale já, nepotřebuju doktora!" obořila se na něj Sue a zrudla zlostí.

Co si ten chlap o sobě myslí, že si může jen tak sem přijít a říct, že zavolal Mikea, jen protože ji viděl kulhat ze stáje? Nenávidím ho!

" Co si o sobě myslíte, pane chytrej, že si tu můžete jen tak zavolat koho chcete na mě? Přeskočilo ti?! Nepotřebuju žádnou chůvu a už vůbec ne doktora. A teď vypadni z mého pokoje!" obořila se na něj.

Josh ji však neposlouchal.

"Pokud si vzpomínám, paní dokonalá. Byla jsi to ty, kdo vylezl na toho koně i přes zákaz tvého otce a Mikea. Takže asi se mnou každý souhlasí, že potřebuješ nad sebou dohled."

"Táhni ke všem čertům, Joshi McQinne!" zavrčela skrz zuby a ukázala na dveře.

"Nechci tě, už nikdy vidět! A ten svůj blbý nápad si vezmi sebou!" Josh se jen ušklíbl, avšak tvrdou poznámku si nechal pro sebe

"Být tvým tátou už bych ti nařezal."

"Jenže mým tátou nejsi, takže vypadni z mého pokoje!"

"Bohužel, zlatíčko, to byl Mariin nápad pozvat sem Mikea. To ona ho zavolala. Řekl jsem ji, co jsem viděl. Ona potom zvedla telefon a vytočila číslo. Řekl jsem jí, že se ti to nebude líbit."odrazil ji přísně

"Ale nesmíš se na ni zlobit. Bojí se o tebe."zněžněl.

Sue by ho nejraději vlastníma rukama zaškrtila. Ale znala Mary a věděla, jak myslí. Proto usoudila, že měl pravdu.

"Omlouvám se ti. Nevím, co to do mě vjelo." zabručela Sue.

I když měla Mikea ráda, nechtěla, aby teď přijel. Mike byl její spolužák ze školy. Chodili spolu do třídy a znali se velmi dobře. Každý týden jezdil na hodiny jezdectví, které mu dávala její matka. Pak dováděli celý den.

"To nic, zlatíčko."
Ozvalo se zaklepání.

"Kdo je?" zeptala se nervózně " Mary a Mike, můžeme dovnitř?"

Sue těžce polkla. Nevypravila ze sebe však ani slovo. Mladý honák si jejího vyděšeného obličeje všiml a tak sám otevřel dveře.

"Pojďte dál."

Oba, hospodyně i lékař, okamžitě přijali pozvání a vešli.

"Musím vás upozornit, že Sue je trochu nervózní, takže opatrně." obrátil se na otce a dceru

"Uvidíme se za chvíli." popadl svůj klobouk a rychle vyšel do haly. Sue za ním posílala jedovaté pohledy jeden za druhým.

Mike mladý, hnědovlasý lékař a muž byl asi tak stejně vysoký jak Josh. Kvůli svému umírajícímu otci se vzdal velmi úspěšné kariery kardiologa a odstěhoval se do svého rodného domova. Díval se na ni s klidem, ale oči ji říkali: Tak a teď to máš. Já tě varoval.

"Co jsi to zase vyváděla, můžeš mi říct?"

"Jela jsem zachránit otce."

"Já slyšel něco úplně jiného, že jsi prý už měla osedlanou Hvězdu. Tak co je na tom pravdy." odvětil Mike.

A sakra, jak to mohl někdo vidět, vždyť si dávala pozor.

"Dobře přiznávám, chtěla jsem se projet. Ale jen po výběhu."

Mike pohodil hlavou a odkryl její zraněnou nohu. Byla už nateklá, ale pořád byla nachová.

"Dneska zůstaneš v posteli a zítra taky. Dalas té noze pořádnou zabíračku. Za dva dny tě někdo vezme odpoledne do města a uděláme rentgen."

"Ale…" začala Sue, Mike ji však umlčel jedním slovem.

"Teď se kouknu na vás, pane T."

Pomohl otci z košile a podíval se na rány na ruce a boky. Usmál se. Podíval se do kufříku a vytáhl malou lahvičku s

kysličníkem. "Zaplaťpánbůh, je to jen povrchové, vyčistím to a zavážu. Pak se na vás přijedu podívat."

"Dobře, díky, Miku." Sue soptila vzteky.

Proč musím pořád poslouchat ostatní! Proč mě prostě nenechají být!

"Dávejte ji, Mary, studené obklady po celý den. Otok by měl ustoupit a potom, ať někdo dohlédne, aby zůstala v posteli a nevandrovala všude možně."

"Máte mé slovo, Miku. Pohlídáme ji, ať se stane cokoliv nepustíme ji z postele." ozval se od dveří Joshův hlas

"Dovezu ji do nemocnice, hned po obědě. V pátek." Josh stál s rukama zaklenutýma na prsou a díval se přísně na Sue.

Ta mu jeho pohled oplácela s velkou zuřivostí. Fajn, když má jet do nemocnice, ať jede s ní on. Bude mu pak ztrpčovat celou cestu život.

"Tak dobrá, ale jen na ten rentgen."

"Však, ano, pouze ten a pak můžeš jít domů." opomenul ji Mike.
  
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 galadriel galadriel | 9. srpna 2009 v 13:15 | Reagovat

Maizeen úžasné. Píšeš vážně čtivě a prostě nádhera. A to prosím je komentář od člověka, který nečtě nic jiného než slash :-D Sue mi příjde trochu až moc tvrdohlavá, ale v tomlhle jí rozumím neboť tuhle vlastnost máme společnou :-) Možná proto mi je sympatická. No jen tak dál. Jakmile najdu trochu času vrhnu se okamžitě na tu tvou druhou kapitolu a okamžitě kjí uveřejním :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama