Sídlo Galadriel

A co když čas nemá tak velkou moc?

29. srpna 2009 v 19:16 | Galadriel |  jednorázovky
Je po válce a Harry vzpomíná na ztrátu osoby jemu velmi blízké. Jak se ale vyrovnat se ztrátou 
milované osoby. Jde to vůbec? Jak dlouho to může trvat?


Malý doplněk: Zrovna před nemalou chvílí jsem si četla status mé kamarádky na Facebooku, kde psala, jak moc nenívidí Severuse za to, že zabil Brumbála. Takovéhle názory mě, jako hrdého a velkého obdivovatele této charismatické osobnosti, vždycky zamrzí. Při tom nemusíte číst knihy, aby vám bylo jasné, na které straně je. Samotný režisér vám to přímo podsouvá pod nos. Stejně se většina nechá zaslepit závěrečnou scénou. A potom jsem si vzpoměla na tu krutou pravdu a závěr konce této nádherné postavy. Já nevím, ale můžete se na mě zlobit, jak chcete. Můj názor, že Rowlingová musela být na velké dávce kakaa, když psala sedmičku, přetrvává. Severus Snape musel umřít, to je pravda, jinak by byla zničena celá podstata jeho charakteru, ale proč Nagini? Proč tak tupá a naprosto nehodná smrt osoby jako je Severus. Já osobně jsem si představovala třeba padnutí v souboji. Svým nesouhlasem stejně nic nezměním. Každopádne se chystám na to, že při filmové sedmičce budu brečet jako želva. Myslím, že raději stopnu své myšlenkové pochody, protože to by bylo určitě na dlouho a na hodně stránek. Takže krásné čtení, tenhle odstavec klidně ignorujte. Měla jsem jen zvláštní a neudusitelnou touhu se vypsat :-) Takže mou slabost prosím omluvte.

A co když čas nemá tak velkou moc?

Bříšky prstů jsi pohrával s jeho oblíbeným brkem. Před sebou na stole měl položenou jeho oblíbenou knihu. Stránky v ní jsou prožloutlé, papíry zvlněné vlhkem. Už tolikrát v ní listoval.

Studený vzduch se mi dostává pod kůži až k mému nahému srdci, ale to zmrzlo chladem již dávno. Už nikdy nepookřeje. Už nikdy.

Pohledem opět skončím na knize. Věci mi tě nemohou nahradit, není to v jejich moci. A přesto na nich lpím celou svou existencí. Celým svým myšlením prahnu po tobě, po tvých dotecích, po tvém pohledu. A přesto, že jsem tolikrát viděl tvůj hrob, i přesto stále doufám, že se vrátíš. Že je to jenom zlý sen, z kterého se probudím vedle tebe, v tvém náručí. Nemůžu se vzdát naděje, že jednou vejdeš do těchto dveří, že uslyším tvé zaklepání. Ach, jak já jsem je nesnášel, jak já nesnášel stěny sklepení. A teď v nich nacházím útěchu. Neboť v nich nacházím kousky tebe samého, kousky vzpomínek. Jak bojovat se slzami, které nepřichází?

"Život má pro nás mnohá překvapení," říkával jsi.

Tak proč mi tě vzal? To štěstí, které jsem v tobě našel.

Padl jsi. Padl jsi v té kruté válce. A ostatní měli tu drzost se na konci usmívat, že je to za nimi, že teď už bude dobře. Pro mě už nikdy nebylo dobře, ale koho to zajímá. A já se musel dívat na jejich úsměvy a snášet jejich přetvářky. Nechal jsi mě, nechal jsi mě tu samotného. A já tě za to ani nemůžu nenávidět. Jen nechci, aby jsi mi dnes večer chyběl. Chápeš?

Krvácím, krvácím až na mou nahou duši. Jak hořká a odporná je pachuť pravdy. Vědění, že nikdy znovu nezabořím ruce do tvých černých, jemných vlasů. Že už nikdy nebude můj sluch laskat tvůj tajemný, hluboký baryton. Že nikdy neucítím horkost tvého těla, že už nikdy neokusím chuť tvých rtů. Že už nikdy neuslyším sarkastický podtón tvého hlasu, tvé hrátky se slovy. Už nikdy. Zůstává jen bolest a samota, ty tiché společnice, s kterými musím bojovat.

Já nechci, aby mě svět pochopil, protože vím, že by nerozuměli.

Říkali, že to přebolí. Že čas všechno zahojí, že se to zpraví. A já byl tak naivní, že jsem doufal. Tak troufalý, že jsem si s myšlenkou na zapomnění vážně pohrával. Teď nemám ani sílu, abych se zasmál sám sobě. Jak velkou moc má čas? Ten velký mocnář, co všechno časem otupí. Otupí, až vše prostě zmizí. Slibovali, že to přebolí.

A co dělat, když všechny sliby jsou chyby. A možná je to má vina, ale ty mi stále chybíš. Má hlava je tě plná. Můj život je ztracen v tvé nepřítomnosti. Ale, co můžu dělat? Když celý důvod mého snažení jsi byl ty. Když vše, co jsem dýchal, jsi byl ty.

Uzavřel jsem se před světem. Možná, že schoval. Ale oni by nikdy nepochopili, protože jenom ty jsi věděl, kdo doopravdy jsem. A mně nezbývá nic, než se toho všeho vzdát, nechat to jít pryč. Nechat tě odejít. Co dělat? Když nevíš jak, když nemůžeš.

A co dělat, když všechno se zdá být bez konce. Když nemůžeš najít záchranné lano. Nemám nic, nic než vzpomínky. Možná, že jsem sobec, ale mně tohle nestačí. Jak můžeš ukojit hladovou touhu vzpomínkami?

Prásknu dveřmi svého kabinetu. Nasadím svou nedobitnou masku. Masku, za kterou se tak rád schovávám, kterou by jsi mohl sundat jenom ty.

Nechávám vzduch rozevlát můj černý hábit. Procházím další chodbou. Vzpomínám, jak jsem se tu tolikrát ztratil. Jak jsem tě později vyhledával pomocí Pobertova plánku. Přeměřil jsi mě svým temným zkoumavým pohledem. Strhl mé koleji desítky bodů, ale neviděl můj spokojený úsměv, když jsi odešel. Prošel jsem kolem rohu, kde jsme se poprvé políbili. Do hrudi mě bodla ostrá dýka bolestné vzpomínky. Pamatuji si na naše tajné večerní schůzky, každou z nich. V celém hradě jsou ukryty.

Pozoruje mě pár vystrašených očí.

Za chvíli mám další hodinu s Havraspárem. Vpluji do učebny plné studentíků, a co nejelegantněji dojdu ke katedře. Podívám se na své bývalé místo v lavici. Chlapec, který tam teď sedí, ztuhne hrůzou pod mým pohledem. Oči má plné děsu a respektu. Ostatně, jako většina studentů, které učím. Nejraději bych mu strhnul pár bodů, ale na to určitě bude čas později.

Ledovým hlasem jim nadiktuji přísady do lektvaru, který jsem si pro ně dnes připravil. Usednu za stůl, který kdysi patřil tobě. Tělem mi projede zvláštní pocit klidu, když si uvědomím, že jsi tu také sedával.

Vezmu ze stolu starou učitelskou knihu. Leží tu již roky. Zrak mi spočine na elegantním podpisu v rožku první stránky. Srdce mi opět zaplaví pocit hořkosti a bolesti. Mám vyschlo v ústech. Už nejspíš nikdy nebudu schopen vyslovit nahlas tvé jméno.

A tak pohledem sjíždím po záhybech a zákoutích tvého podpisu. Tvé jméno zůstane navždy v mém srdci.

"Severus Tobias Snape"
           
 

17 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Nade Nade | 29. srpna 2009 v 21:14 | Reagovat

Bylo to fajn, přečetla jsem to jedním dechem. A souhlasím s tebou v tom, že Rowlingová smrt persony takového formátu jako je Snape prachsprostě odflákla. Zasloužil si víc prostoru.

2 Saskya Saskya | E-mail | 29. srpna 2009 v 21:46 | Reagovat

peknéé...
súhlas... tá smrť mohla byť inakšia, ale to už nezmeníme...
len teraz sa mi tak objavilo, že som raz dakde čítala, že Alan Rickman bol jediný, ktorý vedel, ako jeho postava dopadne - čo vedel od samotnej autorky.. :) chudák

3 Fannona Fannona | 29. srpna 2009 v 22:21 | Reagovat

Jsem nějak naměko... Ořvala jsem to...:) Ale už jsem se trochu sebrala a tak můžu psát... Děkuju!
P.S. Ale koukej si to vyžehlit nějakou positivní kapitolovkou na SS/HP:)))))

4 sion sion | Web | 29. srpna 2009 v 22:31 | Reagovat

Brecim, miluju Snapea, nebo Alana Rickamana? Je to jeden a ten stejny:DD
Jestli chcete zlepsit naladu zkouknete film Dohola, Alan je tam k nakousnuti a je to komedie:DD

5 denice denice | 29. srpna 2009 v 22:40 | Reagovat

To je nááádherně smutná povídka, a taky jsi ji moc dobře uvedla. Nemohu se dočkat filmové sedmičky, ale nemyslím si, že Severus musel zemřít. Mnohem víc se mi líbí představa, že žije někde v ústraní mezi lidmi, co jsou na něj hodní, jako v povídce Mistr lektvarů...

6 Kiki Kiki | 30. srpna 2009 v 9:06 | Reagovat

takhle deprimovat hned po ránu... bůůůůééééé smutnééé...

7 Hajmi 50 Hajmi 50 | Web | 30. srpna 2009 v 12:43 | Reagovat

Galadriel, s tvým článkem v úvodu plně souhlasím, až na jednu výjímku. nemohu se smířit, se smrtí Mistra lektvarů. To nikdy. Spíš se přikláním k těm, kteří ho po rehabilitaci nechávají ve svých povídkách dál žít, ať už v ústraní nebo jako nástupce na postu ředitele. V každém případě jeho životní síla by ho nenechala zlomit se a někde se skrývat. Určitě by si dokázal vytvořit novou důstojnou existenci kdekoliv, nebo pokračovat tam kde byl dřív. On neměl zapotřebí podlézat a řídit se podle pravidel jiných. Je tak silná osobnost, že dokáže vždy jít svou cestou.
Myslím, že důvod, proč ho JR na konci zabila, pohodlnost. Nechat tak rozporu plnou osobnost (alespoň podle knihy) naživu, by vyžadovalo vymyslet jí také budoucnost. A to pravděpodobně nedokázala vyřešit. Potom je nejlepší postavu nechat zemřít. Také mám dojem, že se o ni nechtěla dělit. I když tady narazila.Tisíce fanoušků ji přijaly do svých srdcí a oživily, protože ať se knihy jmenují klidně po Harry Potterovi, my všichni víme, že hlavní postavou v nich je Severus Snape.
Rowlingová jen hledala jak velkými gesty, šokujícími scénami smrti hrdinů a vekými oběťmi, zaplácnout sedmý díl a celou sérii ukončit. Podle mne tento díl je neslabší a na pár scén vlastně o ničem. Asi ji na psaní při povinostech celebrity už nezbylo moc času,a podle mne to je vidět.
Je to tedy na nás, abychom Severuse udrželi naživu a našli mu novou budoucnost.   Promiň, ale když jde o něho nevím kdy přestat. No už raději končím.

8 gleti gleti | 30. srpna 2009 v 16:17 | Reagovat

Galadriel, měla jsem v očích slzy. Severuse zbožňuji a obdivuji. Je to nejlepší postava, co Rowlingová vytvořila a troufám si říci, literární postava, jejíž hodnota je srovnatelná s hrdiny Pána Prstenu a jiných velkých děl. A souhlasím s Hajmi, že právě Severus je hlavní postavou její ságy. protože právě on vede válku se zlem ve své nitru a vyhrává ji. Není to "Hloupý Honza" - Harry, není to Brumbál, ale právě náš hrdina.

9 Bellatrix Black Lastrange Bellatrix Black Lastrange | Web | 30. srpna 2009 v 17:57 | Reagovat

Co se týče podivného konce člověka, který se byť i literatuře, nedej bože na světě rodí jen jednou za příhodných podmínek... souhlasím s vámi dámy. J.K.R. se sama vyjádřila, že absolutně netušila, že postava zahořklého, sarkastického, temného a osamoceného profesora lektvarů někoho zaujme-tedy ve slashi je příhodnější hovořit spíše o posedlosti. Jsem toho názoru, že když udělala s Brumbála-toho správňáckého, milého, inteligentního a naprosto bez-sexuálního (Omlouvám se, mám Brumbála jako postavu ráda, ale upřímně, nedovedu si s ním v jeho letech představit ani ženu, natož muže.Ne že by se mi ta představa hnusila, jsem na starší muže, né toliko starší samosebou, ale bože je to Brumbál! Ten má školu, studenty a... a Fawkese! A dost.) Tedy abych neodbíhala zbytečně od tématu, když udělala očividně jako požehnání slaherům všech zemí z její nejvousatější postavy gaye, zvedla v našich řadách vlnu ovací, že ano. Bylo naprosto očividné, že to udělala, jelikož o slashi byla spravena a asi nebyla proti... Tak proč do háje zeleného, udělala Severovi takovou ohavnost, nedůstojnost a kdoví co ještě! Severovi, řekla bych že po Harrym druhé nejpoužívanější postavě ve slashi!! Hajmi, ona vlastně ale moc osudy napopisovala, tedy ty těch tzv. "vedlejších" postav a Snape se stal jednou z hlavních až ke konci série. Jeho budoucnost by však určitě vysvětlit muselo, hodně lidí by to hlodalo, i když nemuseli bychom v každé povídce oslavovat autorku, která Severusovi připraví comeback, či ignoruje jeho smrt. Ještě že kříšení je v povídkách povoleno...:)!!

Jsem opravdu zvědavá, jak to zkomolí na plátno. K tomu filmu, ještě Galandriel, mám dojem, že můj mozek by bral Snapea také jako záporáka, když vezmu v potaz, že mám záporáky raději... ale tedy hlavně protože, mám dojem, že chtěl režisér udělat pro to kino, pro díváky v sedmičce, ten samozvaný "překvapivý" okamžik. Ohledně filmu by mi bylo asi hodně něví nejasných, kdybych knihu nečetla. Neřeším to, nikdy jsem podobné věci neřešila. Šla jsem na film jen kvůli Rickmanovi, Trewlisovi, Gabonovi, Evaně a Heleně..:)

Každopádně krásná povídka, i když slovní spojení "nahá duše" "nahé srdce" mě uvádí do rozpaků. *Bije se myší do hlavy za svou představivost, představuje si srdce jak si sundává župan*
Každopádně bylo to půvabné.

10 Domiie Domiie | 31. srpna 2009 v 12:05 | Reagovat

clovek nekdy udela chybu a napise neco bez toho aby si to predem overil...tak za tohle se omlouvam..:) povidka je kraasna malem sem se u ni rozbulela..mas fakt talent na tohle..klobouk dolu Frede..:D

11 Přema Přema | E-mail | Web | 19. prosince 2011 v 14:10 | Reagovat

Jo jo , moje řeč

12 Světlushka Světlushka | E-mail | 4. června 2012 v 13:32 | Reagovat

A já si zase myslím, že JKR udělala moc dobře, že Severuse nechala zemřít. Jedině tak mohla docílit toho, že všichni čtenáři, kteří Snapea skoro celých 7 knih nenáviděli (slashové fanynky samozřejmě nepočítám), pro něj v závěru ságy ronili slzy... To se mi zdá úžasné. Jeho konec jen podtrhl jeho oběť, kterou přinášel po celý svůj život.
Jeho smrt v kánonu však nebrání tomu,aby Severus žil dál v našich srdcích a povídkách. A to je na tom ze všeho nejlepší ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama