Sídlo Galadriel

Chycen do tvý sítí 2

27. července 2009 v 12:50 | galadriel
      Po delší pauzičce jsem se konečně dopsala druhou kapitolu téhle povídky. Chtěla bych poprosit 
ty z vás, kteří si to přečtete o komentáře. Ať vím, jestli se to líbí a jestli dál pokračovat v psaní
téhle povídky. Kuji Galadriel :-)


2 kapitola

Jakmile Draco vešel do "coffe baru", okamžitě na sebe strhl pozornost většiny dámského osazensta. Udělat dojem byla jedna z jeho silných stránek. Vyžíval se v obdivu a že ho sklízel ve velkém. Kdo by si taky nevšiml muže s jeho vyzáží. Měl kolem sebe zvláštní auru, která vás naprosto uchvátila a okouzlila. A Draco své aury uměl využít. Svým charismem, arogancí a smělým chováním dodával své osobě ještě víc přitažlivosti. Šedivé oči se rozhlížely po místnosti. Konečně našly, co hledaly.

Jestli jste chtěli najít někoho, kdo pracoval jako zaměstnanec U svatého munga, měli jste devadesátipěti procentní šanci, že ho najdete právě zde v odpoledních hodinách. Bylo známé, že široko daleko se právě tady nalévá to nejlepší kafe. Ale nezískala svou popularitu kvůli dobré kávě. Dalo se zde zjistit všechno, co jste chtěli. Od nejnovějších drbů z hvězdného koberce, až po různé tajné věci od Munga. A Hermiona Grangerová patřila mezi tyto lidi.

" Hermiono jsi to ty. " pozdravil na oko nečekaně.

Usmíval se na ní tím nejsvůdnějším úsměvem, který dokázal. Jeho hra začala. Přisedl si k šokované Hermioně, za smuného povzdechu všech přítomných žen, která na něj nechápavě zírala.

Seděla sama, podle Dracova očekávání nezapadla do žádného hloučku, které se zde každý den vytvářely. Nikdy nepatřila mezi typy lidí, co by potřebovali prodrbat nejnovější zprávy. To bylo Dracovi vhod. Ke štěstí jí stačila knížka a jinak to nebylo ani teď. Vůbec se nezmněnila. Ani co se týče zevnějšku.

" Malfoy ?" vykoktala ze sebe po znepokojivě trapné chvíli ticha.

Když si i ona uvědomovala, že ono ticho začíná překračovat hranici trapnosti.

" Prosím, říkej mi Draco." usmál se sladce.

" Co tu děláš? " Na obličeji měla pořád známky šoku.

" Šel jsem kolem a uviděl jsem tuhle příjemnou kavárnu. Tak jsem si řekl, že se na chvíli zastavím. A hle, koho tu nepotkám? Starou dobrou známou." stále se nemohl zbavit samolibého úsměvu.

Tohle bude až moc jednoduché. Pomyslel si.

" Budete si něco přát ." řekla nervozním hlasem servírka, která k nim mezi tím přispěchala.

" Vídeňskou kávu." jeho odpověď zněla, jako by to říkal domácímu skřítkovi.

Také ji za nic jiného nepovažoval.

" Mohl jsi na ní být trochu milejší." přeměřila si ho naštvaně Hermiona, když se jim servírka ztratila z dohledu.

" A proč? Je to jenom posluhovačka." odvětil nechápavě na její reakci.

Proč by se on, Draco Malfoy, měl chovat přátelsky ke spodině. Ovšem hned by nejraději svou odpověď vzal zpět, když si všiml zlostného Hermionina pohledu. Málem zapomněl na její moralizovanou osobnost.

" Ty ses vůbec nezmněnil že? Co by se taky od tebe dalo čekat. Poslouchej. Nevím, co má tady tahle šaškárna s ´dobrou známou´ znamenta, ale já tu nikomu idota dělat nebudu." vztala a vyšla rychlým krokem ven z baru.

Fajn Draco, tohle je vážně dobrý začátek. Posereš svou jedinou příležitost? Tenhle den nezačíná právě podle mých představ. Hodil pár gleonů na stůl a vyběhl ven dohonit Hermionu.

" Grangerová, hej omlouvám se. Snad se tak moc nestalo. Přece se na mě nenaštveš kvůli takové prkotině." řekl udýchaně, když ji dohonil.

" Já po tobě nechci žádné omluvy Malfoy. Upřímně, ani mě nezajímají." řekla ještě pořád naštvaná.

No tak Draco vzchop se, snad ještě nejsi tak neschopný, aby jsi neobalamutil intelektuálku Grangerovou.

" To jsem na tebe nejspíš moc dobrý dojem neudělal, že?" řekl provinile a sklopil hlavu.

" Proč by jsi na mě chtěl dělat dojem?" konečně se zastavila a věnovala mu svou plnou pozornost.

" Třeba proto, že mám o tebe zájem." podíval se jí vzpříma do očí.

Když neodpovídala pokračoval.

" Co takhle večeře, zítra. Abych si mohl napravit svou reputaci. Neboj, k číšnikům se budu chovat, jak nejlíp jen dokážu." znovu se na ni usmál.

Viděl na ní, jak uvnitř bojuje sama se sebou.

" O co ti jde? Na škole jsem pro tebe nebyla nic než jen ´mudlovská šmejdka´a teď na mě chceš udělat dojem?"

" No tak, vždyť je to dávno. Byl jsem malý, rozmazlený fakan ovlivněný výchovou svého otce a přiznávám se, nechoval jsem se k tobě dvakrát nejlíp. Ale jsme přece dopělí. Prostě jsem se zmněnil. Dospěl jsem. Co je na tom těžkýho pochopit, že chci pozvat krásnou a chytrou ženu na večeři?" nahodil ublížený pohled.

Hermiona na něj pořád nevěřícně zírala. I když ´krásná žena ji opravdu zalichotila. Bylo to vlastně poprvé, co jí takhle nějaký muž nazval. Se zděšením si uvědomila, jak jí studem rudnout tváře. Malfoy cítil, že začíná bodovat a pokračoval dál ve své rozehrané roli.

" No tak jedna večeře. Přece mi nedáš košem. Nebo máš snad už něco v plánu?" naléhal dál.

Hermiona se začala smát jako malá puberťačka. Jak ho mohlo napadnout, že by zrovna ona mohla mít něco v plánu?

" Já nevím Draco. Je to divné." stále se nemohla zbavit šoku z nastálé situace.

" Tak fajn" rezignovala potom, co jí věnoval jeden z jeho další sady okouzlujících úsměvů.

" Vyzvednu tě v sedm. Platí", jemně jí políbil ručku.

Hermiona myslela, že v té chvíli vyletí vášní do nebe.

Draco se zaradoval nad svým triumfem. Né tohle bude hračka, usmíval se v duchu sám pro sebe.

" Nějaký zmožený kámo. Měli jste s Cho bouřlivou noc?" dobíral si Harry Rona, když si všiml jeho ospalého výrazu.

Jako bystrozoři pracovalovali společně už od začátku, co vzali tohle místo. Nadřízení z nich udělali "parťáky" a oni nic nenamítali. Kdo by taky něco chtěl namítat, když můžete být v týmu s nejlepším přítelem.

" Jo, bouřlivou noc s našimi dvojčaty. Fred jim dal nějakou energetickou tyčinku, blbec. Asi si myslel, že je to vtipný. Uspávali jsme je celou noc. Myslím, že jsem to zadřel v křesle. Kdo by býval řekl, že vychovávat dvě tříleté ratolesti dá tak zabrat." plácnul hlavou na horu papírů, které se mu válely na stole.

" Kdo by býval řekl, že se dáte s Cho dohromady." podotknul se smíchem Harry.

" To jo. Život tě občas pořádně překvapí. Já jsem rád za to překvapení." zvedl hlavu a společně se začali smát.

" A co ty a Dan?"

" Nevím. Je to v pohodě, ale.. . Protě mi občas příjde, že je se mnou jenom kvůli tomu, že jsem slavný. Chápeš? Vlastně mě tahle myšlenka v poslední době napadá nějak moc často. Jako bychom se navzájem odcizovali. Přešli mě doby pařeb a večírků. Už mi je taky třicet. Chci prostě přijít domů a vklidu si sednout. Odpočinout si. Neříkám, že bych se večírkového života chtěl vzdát úplně. Jenom to omezit. Rád vzpomínám na to, jak jsem si sedávali ty, já, Hermiona v nějaký zapadlý hospodě. V přátelskem kruhu. Chápeš? On to prostě nedokáže pochopit. Co se týče tohole si prostě nerozumíme." vyplivnul ze sebe Harry.

Tohle chtěl ze sebe dostat dlouho. Jenom neměl šanci, nebo spíš odvahu někomu takhle ukázat své emoce. A komu jinému se svěřit, když né vašemu nejlepšímu příteli.

" Já tě chápu. Ale nejsem ten pravý, komu se máš svěřit. Proč to neřekneš Danovi?"

" Pokaždé, když načnu tohle téma, to zkončí hádkou. Víš, už to mezi náma není ono. Už tam není ta jiskra, jako na začátku. Nechápu, kde se to vytratilo. Začínám cítit. Vlastně přestávám k němu něco cítit. Já vím, že je to špatně, a že se to musí řešit. Nechci o něj přijít. Záleží mi na něm. Plácám se v bahně." Harry naštvaně sklopil hlavu do dlaní.

" Já být tebou, tak mu to řeknu. Uvidíš, uleví se ti. Je to mnohem lepší, než se uzavírat do sebe. Takhle se užírat to není dobrý. Vem ho na nějakou krásnou romantickou večeři. Věř mi, to zabere. Na Cho to zabírá, když si musím něco vyžehlit." zasmál se Ron.

" Závidím vám. To, jak dlouho jste spolu a pořád vám to klape." usmál se smutně Harry.

" No tak kámo. Uvidíš, že se to mezi vámi spraví. Říkám ti, vem ho někde a vyříkejte si to. Se Cho nám to klape taky z toho důvodu, že si rovnou povíme s čím kdo nesouhlasí. Občas nás to stojí nějakou tu slovní přestřelku, ale který pár si občas nevjede do vlasů." řekl povzbudivě.

" Jo máš asi pravdu, někam ho vezmu."

Vlastně to ani není tak špatný nápad. Pomyslel si Harry. Všechno si říct v klidu při jídle. Záleželo mu na vztahu s Danem. Udělá vše proto, aby byli stejně šťastní jako kdysi.
      
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Saskya Saskya | 13. srpna 2009 v 10:59 | Reagovat

Harry je taká trúba :-D
Ron a Cho? wow :-D
je to pekné a zaujímavé... len dúfam, že sa nechceš inšpirovať aj koncom filmu... ???! :-))

2 galadriel galadriel | 13. srpna 2009 v 13:48 | Reagovat

Já jsem Harryho vždycky viděla spíš jako člověka, který má víc štěstí, než rozumu :-D Nad koncem jsem ještě nepřemýšlela. Stále totiž zjišťuji, že nepatřím mezi lidi, kterým se vyplácí jed podle nějaké osnovy, protože to stejně vždycky napíšu jinak :-D Ale jak už jsem jednou psala, já nejsem člověk, který má rád smutné konce, tudíž pochybuji, že tudy cesta povede. Takže doufám, že v době, kdy budu psát závěr nebudu mít zmrvenou náladu :-D

3 Adelay Adelay | E-mail | 16. srpna 2009 v 1:14 | Reagovat

hele, já vim že to bude znít strašně sarkasticky, ale co má proboha z češtiny?! takový chyby jako: nezýskala, mylejší, oni nic nenamítaly a spravý sou vážně moc...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama