Sídlo Galadriel

Anything but love

28. června 2009 v 13:27 | galadriel |  jednorázovky
   U téhle povídky jsem se inspirovala songem od Apocalyptici - SOS. Tenhle nápad jsem      
  měla v hlavě už dlouho. Při jednom nudném dni jsem se to konečně rozhodla zpracovat.       
  Jedná se o slash mezi Dracem a Harrym. Děj se  odehrává po válce. Draco je zavřen, jako  
  bývalý smrtijed v Azkbanu. Harry jej pravidelně chodí navštěvovat. Jakého druhu jsou ony 
návštěvy se dozvíte v povídce. :-) Chtěla bych předem varovat, že se nejedná o žádnou
romantiku.


SOS (anything but love)

Připoután po tvém boku a
chycen v tichu,
jenom majetek.
Je to sex, nebo jenom násilí,

co nasytí tvoji posedlost?
Zlomil jsi mě,
takže dokážu vydržet tu bolest
prostě dost dlouho,
že otupím,
že prostě zmizím.

Tak pojď a vraž mi,
pokračuj a vyděs mě k smrti.
Řekni mi, že jsem si to řekl.
Řekni mi to, já nikdy nezapomenu.
Mohl bys mi dát cokoliv kromě lásky.
Cokoliv kromě lásky.

V chladivé cele tu čekám na tebe. Vím, že jsem pro tebe jenom pouhá hračka. Hračka na pokyn. Hračka, kterou nesnášíš, ale nikdy ji nebudeš moci opustit. Nikdy ke mně nebudeš nic cítit. Nic, jen nenávist. Věřil bys, že ač je nenávist jakkoliv krutý cit, mě stačí! Je to totiž to jediné, co tě nutí, aby jsi se ke mně vracel. Aby jsi každý večer navštívil mou celu. A já se nemůžu dočkat toho, kdy opět přijdeš.

Mé tělo je tě plné. Připraveno pro tvůj hněv. Plné jizev po tvé agresi. Na každou z nich mám vzpomínky. Snažil jsem se k tobě být milý, ale ty jsi to přehlížel, jako by tě mé city nezajímaly.
Teď vím, že jsou ti lhostejné. Ze začátku mě to bolelo. Když jsem ti poprvé řekl, že tě miluji, praštil jsi mě o kamennou stěnu. Do teď tam mám dlouhý šrám táhnoucí se přes celá záda. Připomíná mi, jak láska umí být krutá. Nikdy se na mě neusměješ. Nikdy neřekneš vlídné slovo. Jde ti jen o jedno. Pokořit mě! Bojím se ti říct, že jsem tebou pokořen dávno. Bojím se ti to říci, protože mám tušení, že bys mě zabil. Tak proč si stále myslím, že už to víš? Nedokážu myslet na nic jiného než na tebe.

Konečně přicházíš. Už dávno se nepokouším usmát se, ale uvnitř se usmívám celý. Prudce mě stáhneš k sobě a přetáhneš přes stůl. Žádné šetrnosti, ale i na to si člověk po čase zvykne. Vím, že se vyžíváš v násilí, zvláště na mně. Řeknu ti, jak moc chci, aby jsi byl krutý. Jak moc chci, aby jsi mě šukal. Vím, že to chceš slyšet. Naučil jsi mě ti to říkat. Naučil jsi mě ti říkat, jak moc po tobě toužím. Máš to tak rád. Dává ti to pocit nadřazenosti. Kdybych to tak neudělal, zmlátil by jsi mě jako prašivého psa. Ano, už jsem to mockrát od tebe zažil. Strhneš ze mne špinavé trenky. Jediné oblečení, které mi mozkomoři byli schopni dát. Bez varování do mě vztoupíš. Je možné, že si užívám té bolestné chvíle našeho spojení? Cítím, jak po mě stéká tvé sperma, když se uděláš. Jediná chvíle, kdy je v tvých očích kousek něhy. Chvíle, kterou vždy s napětím očekávám. Nechci o ni přijít. Je to okamžik, který mě drží při životě. Zase se v tobě odráží pouze odpor a hněv. Odstrčíš mě od sebe, jako kus nežádoucí špíny. A necháš mě opět v čekání na zítřejší noc. Můžeš mi dát cokoliv kromě lásky.

Je to příjemné zakazovat?
Zraňovat mě ničím?
Nějaký druh zvráceného uspokojení, které
získáváš z oblbování.

Oh, svlečený až na mé nahé nitro,
nejtmavší kouty mé mysli patří tobě.
Tam žiješ, tam dýcháš.

Tak pojď a vraž mi,
pokračuj a vyděs mě k smrti.
Vyzývej mě, abych tě opustil.
Řekni mi, že bych nikdy nezapomněl.
Mohl bys mi dát cokoliv kromě lásky.
Cokoliv kromě lásky.

Chlad mi prostupuje celým tělem. Opět se nemůžu dočkat tvého příchodu. Připadám si jako malá puberťačka. Jak je to vůbec dlouho, co tu jsem? Jak je to vůbec dlouho, co mě navštěvuješ? Prohrábnu si své mastné vlasy. Kdysi byly blonďaté, až bílé. Oh, jak jsem byl hrdý na svou vyzáž. Pověst aristokrata. Nezbylo mi nic kromě tebe. Rád vzpomínám na staré časy. Občas o nich se mnou mluvíš. Stále mi opakuješ, jaká to je pro mne čest, že se mnou vůbec mluvíš. S odporem vyslovuješ mé jméno, s ještě vetším mi připomínáš mé činy. Vím, že jsem udělal chybu. Proč nikdo nechápe, že jsem neměl na vybranou. Řekl mi, že zabije mou matku, pokud to neudělám. Myslel jsem si, že ty bys to mohl pochopit. Mýlil jsem se. Zraňují mě tvá slova, ale i přes to toužím být s tebou. Máš mě omotaného. Jsem na tobě závislý.

Slyším něčí kroky blížící se k mé cele. Cvaknutí zámku. Vcházíš ve své největší vznešenosti. Pozoruji tě s nejvyšší úctou. Posadíš se na rozvrzanou židli. Opřeš si ruce o stůl a jen se na mě díváš. Čekám, že mě uhodíš. Začneš na mě řvát. Cokoliv z té každodení rutiny, kterou s tebou zažívám. Ale ty nic. Pouze si mě přeměřuješ svým zkoumavým pohledem. Jsem zmatený. To ticho mě ubíjí. Chci, aby mu byl konec. Kdybych se nebál, zeptám se tě, co se děje. Ale mám strach. Ne z tebe. Cítím, že se něco zmnění. Má intuice mě nikdy nezklamala. Tvůj pohled trhá mou duši na kousky. Ty víš, že jsi mě zlomil, že bez tebe nedokážu žít. Začnu se třást po celém těle. Vztaneš a jdeš si sednout ke mně na madraci. Až z této vzdálenosti vidím, že pláčeš.

"Promiň," zašeptáš.

Mé srdce je rozsypáno na prach. Rychle vztaneš a opustíš mou celu. Opouštíš mě. Udělal jsem něco špatně? Chytnu se mříží a křičím tvé jméno, ale ty se nevracíš.

Bez víry,
bez světla.
Můžeš mě vyzvat, abych žil.
Můžeš mě vyzvat, abych lhal.
Uvnitř jsem mrtev.

Tak pojď a vraž m,
pokračuj vyděs mě k smrti.
Já budu oběť,
ty budeš ten hlas v mojí hlavě.
Mohl bys mi dát cokoli kromě lásky.
Cokoliv kromě lásky.

Je to snad věčnost, co jsem tě neviděl. Nemůžu spát, nemám chuť jíst. Ty jsi byl můj život. Co teď znamená bez tebe? Ztrácím poslední naději, že tě ještě někdy uvidím. Chci, aby jsi mi vrazil. Chci, aby jsi po mně křičel. Chci, aby sis mě vzal. Chci ti pořád opakovat, jak moc to chci. Nemám důvod žít, protože ty jsi byl můj život. Vezmu starý zrezavělý nůž. Udělám pár krátkých tahů na svém zápěstí. Cítím, jak mi horká krev stéká po dlaních. Sednu si do rohu a sleduji zvětšující se kaluž moji krve. Moje poslední myšlenka patří tobě. Jakoby z dálky slyším tvůj hlas.

"Proč Draco? Proč jsi to udělal. Ty mě nesmíš opustit," Už v něm není žádný podtón odporu, který jsem u tebe slýchával.

" Miluji tě Harry," Má poslední slova, mé poslední myšlenky než si mě vzala temnota.


Ukázka tohoto překrásného díla. Apocalyptica - SOS
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Bella Pattinson Bella Pattinson | E-mail | Web | 13. srpna 2009 v 13:09 | Reagovat

To bylo... chudák Draco :( při téhle povídce mě úplně mrazilo...

2 darken darken | 14. srpna 2009 v 4:45 | Reagovat

Celkme expresivní dílko. Pěkné. Jen by mě zajímalo, kde vzal Draco v Azkabanu nůž...

3 Lada Lada | 23. srpna 2009 v 1:48 | Reagovat

Ouvej,- smutné, ale moc pěkné.

4 kami kami | Web | 30. srpna 2010 v 20:44 | Reagovat

Tragické, ale veľmi dobré. K atmosfére poviedky ale určite prispel aj výber piesne, obvzlášť, keď si ju v poslednom čase neustále púšťam. :) Výrazne ma navnadila na toto dielko a nesklamala. A že si to dala zo ženského rodu do mužského? :)

5 cincina cincina | Web | 11. prosince 2011 v 18:23 | Reagovat

:( nádhera :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama